Článek
„Končit turnaj porážkou a ještě přijít o olympijské hry bolí dvojnásobně. A zvláště nezdar s Běloruskem jen tak nepřebolí,“ tušil kustod reprezentační jednadvacítky Jaroslav Farář, když sbalil v Aalborgu půl tuny reprezentačních propriet naskládaných v šestnácti bednách.
„Naši kluci si zasloužili hrát na olympijských hrách. Šlo o skvělou partu, které prostě po výborné kvalifikaci turnaj v Dánsku nesedl,“ mínil kustod, který v průběhu šampionátu oslavil padesáté narozeniny.
Práce u reprezentačních Lvíčat je pro něj relaxací. „Připravit věci na mistrovství Evropy byla rutina. Dělám kustoda už osm let. Mnohem větší nervy jsou se stavbou, aby vám třeba střecha nespadla,“ usmál se. Vlastní totiž stavební firmu, kde zaměstnává několik desítek lidí. „O vše se stará můj syn. Ale stejně jsem i z Dánska řešil po telefonu spoustu pracovních věcí,“ vyprávěl Farář.
Největší radostí po něj i celý tým měly být olympijské hry v Londýně. Přál si ještě rok pokrčovat s partou, která díky prohře s Běloruskem končí. „Byl jsem pro ně jako táta, nikoliv jako sluha. Snažil jsem se je vyslechnout, fungoval jsem i jako vrba. A také jim dopřát komfort, aby se se mohli soustředit jen na fotbal,“ líčil Farář.
Dovalil měl tvrdou střelu
Sám je fotbalovým fanatikem. Dlouho hrál a je majitelem trenérské licence B. „Měl jsem nabídky z Úval, Teplýšovic nebo Dobřichovic. Ale nestíhal bych,“ pokrčil rameny.
Současného nadřízeného, jímž je trenér Jakub Dovalil, sám kdysi vedl. „V Dublovicích a později v Sedlčanech. Byl výborným fotbalistou. Měl tvrdou střelu,“ vzpomínal na setkání s bývalým útočníkem či krajním záložníkem Dovalilem. „Vedl jsem ho vlastně pět let. Už tehdy v něm bylo něco trenérského. Nebyl flink. Ale když ho někde píchlo, tak na zápas nebo trénink nešel. Jakub byl Bolístko. Pokaždé, když někdo z kluků říká, že ho tahá sval, tak se směju a ptám se Jakuba, jestli se vidí,“ pousmál se Farář při vzpomínce na Dovalila.
Moc do skoku však nebylo v sobotu večer ani jednomu. Oba museli překousnout potupnou prohru s Běloruskem, Farář ještě návdavkem odtahat půl tuny materiálu. „Kubu jedna velká porážka nezmění. Spíše posílí, protože bude bohatší o zkušenost, kterou vám nikdo nedá,“ přemítal Farář. „A mě budou bolet záda, což bych po triumfu ani necítil,“ pokrčil rameny na rozloučené s Dánskem.
