Rubriky:

ME do 21 let

Pozor na past, do níž můžete spadnout, varuje Čech před startem ME lvíčata

15. června 2015 13:36 - Praha

Zatím devatenáct jmen čítá seznam hráčů, kteří byli vyhlášeni největšími hvězdami předchozích šampionátů jedenadvacítek. Ve společenství Halilhodžiče, Völlera, Blanca, Šukera, Figa, Cannavara, Pirla, Huntelaara či třeba Maty se objevuje i jedno jméno české. Jméno Petra Čecha, gólmana zlaté české jedenadvacítky z mistrovství Evropy 2002 ve Švýcarsku, kde reprezentační výběr trenéra Miroslava Beránka zanechal výraznou českou stopu. A Čech především.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Třináct let od evropského šampionátu jedenadvacítek sice uteklo, ale vzpomínky určitě nevybledly.

Ani nemohly, protože šlo o jeden z největších zážitků mé kariéry. Každému fotbalistovi se nepodaří vyhrát malé EURO, což my ve Švýcarsku svedli. Hned při dekorování jsme si uvědomovali, že jde o něco unikátního, ale až po letech nám došlo, o jak obrovský úspěch se jednalo. V evropském, ba ani světovém fotbale není moc hráčů, kteří by podobný pocit zažili.

Vám se to poštěstilo, i když cesta na evropský piedestal byla hodně komplikovaná a svízelná. Třeba už kvalifikace... Nestačilo vyhrát skupinu, bylo zapotřebí zvládnout i baráž, což představovalo velké úskalí.

Právě, protože nám za soupeře nalosovali Chorvatsko, které mělo výborné mužstvo. A co víc - já k prvnímu zápasu do Splitu nemohl s mužstvem odletět, protože mě trenér Chovanec povolal do reprezentačního áčka k barážovým zápasům mistrovství světa s Belgií. Proto jsem sledoval celý průběh střetnutí na displeji telefonu. Nikdo si nedovede představit mou radost, když jsem četl, že Vachoušek vyrovnal a kluci uhráli remízu 1:1. V odvetě gól nepadl, takže jsme splnili první cíl, neboť mezi posledních osm jsme postoupili.

Jenže už los finálového turnaje musel vyvolat  zděšení, neboť jste se dostali do skupiny s Francií považovanou za největšího aspiranta na zlato. Vyděsila vás hodně konstelace, s níž jste si museli poradit?

Hned jsme věděli, že se budeme prát s Řeckem a Belgií o druhou příčku znamenající tehdy postup do semifinále. Francie představovala i v našich očích jasného favorita, protože měla mužstvo poskládané z fotbalistů, kteří hráli pravidelně ligu v nejlepších týmech. A kdyby jen to - Brechét hrál už tehdy v Interu Milán.

Ve skupině vás Francie hladce porazila, ale do semifinále jste nakonec postoupili a v něm díky zlatému gólu vyřadili obhájce titulu Italy. A o zlato jste hráli zase s Francií...

Neměli jsme co ztratit, protože tak špatně jako ve skupině jsme zahrát nemohli. Pravdou je, že v první půli jsme přežili několik velkých soupeřových šancí, ale v posledních dvaceti minutách už bylo finále vyrovnané, i my měli příležitosti, abychom vyhráli v normální hrací době. Branka však nepadla ani v prodloužení, takže rozhodl penaltový rozstřel.

A při něm vaše zákroky...

Penalty jsou vždy loterií, ale já věřil, že alespoň jednu chytím. Už tu první, kterou kopal Meriem, jsem málem měl, což mě povzbudilo. Však jsem pak druhou a třetí skutečně zlikvidoval. I Escudéovi, s nímž se hned po turnaji sešel v kabině Rennes a bydlel na soustředěních na pokoji. A protože Pospíšil, Grygera i Skácel ty své proměnili, při exekuci Boumsonga přišla rozhodující chvíle. Dolehla na něho natolik, že bránu překopl a my slavili zlato.

A z něho jste profitovali, neboť se před vámi otevřely dveře na evropskou scénu.

Šampionát spoustě z nás změnil životy a kariéry. Někteří příležitosti využili víc, jiní méně.

Vás nasměroval do Francie a po dvou letech do londýnské Chelsea, takže život a kariéru vám změnil zásadně.

Jistá jednání s Rennes probíhala už před mistrovstvím, ale Francouzi si pořád říkali: No dobře, chytá ve Spartě ligu, představil se i v Lize mistrů, ale uvidíme... Šampionát byl skutečně tím posledním krůčkem k podpisu smlouvy, neboť měsíc po něm už jsem přestupoval.

Svou roli určitě sehrálo i to, že jste byl vyhlášen největší hvězdou mistrovství. Co pro vás tato pocta znamenala?

Hrozně moc. Už tím, že jsem se ocitl ve zmiňovaném společenství. Všechno navíc umocňovalo vědomí, že ve Švýcarsku nastupovali další skvělí fotbalisté, nad nimiž jsem měl já, gólman z české ligy, navrch. Třeba Portugalec Paulo Ferreira, který vyhrál dvakrát Ligu mistrů a s nímž jsem se později sešel v Chelsea, třeba Italové Pirlo, Cannavaro, Francouz Sablé, se kterým jsem pak rovněž hrával. I proto pro mě je po letech obrovskou ctí figurovat jak mezi vítězi šampionátu, tak i mezi nejlepšími hráči. Vyhrál jsem Ligu mistrů, Evropskou ligu, anglické tituly, ale zlata ze Švýcarska a titulu hvězda šampionátu se nesmírně vážím. Vždyť tyto pocty mně kompletně změnily život.

Teď mají vaši v nástupci v dresu jedenadvacítky šanci, aby šampionát startující už ve středu v Čechách a na Moravě změnil život i jim. Jaké posuzujete jejich vyhlídky?

Důležité bude, jak se vyrovnají s atmosférou a domácím prostředím. To je totiž past, do které můžete spadnout.

Ale domácí prostředí by přece mělo představovat výhodu...

Relativní. Na vlastní kůži jsem rozdíl zažil. S reprezentační osmnáctkou jsem hrál šampionát doma, s jedenadvacítkou ve Švýcarsku. Pravdou je, že domácí prostředí může představovat pomoc, ale současně je hodně zrádné. Hráči mají vytvořeny všechny podmínky, aby uspěli, výhry se od nich očekávají, medaile také. A oni se chtějí samo sebou před svými rodinami, kamarády, přáteli i skauty zahraničních klubů ukázat, což může vést k tomu, že budou přemotivovaní.

Jsou zde však další úskalí...

Handicapem české jedenadvacítky je, že jako mužstvo pořádající země nehrála kvalifikaci a po dva roky se neocitla pod tlakem. Přátelské zápasy jsou něco docela jiného... V nich jde jen o prestiž a trenérovu spokojenost, takže když se nepovedou, žádná tragédie to není. Jenže jakmile ve středu nastane den „D", bude rázem všechno jiné.

V kádru Dovalilova celku jsou ale natolik zkušení hráči, že by se měli i se zmiňovaným tlakem vyrovnat?

Zkušeností jich má skutečně dost, protože hrají nejen ligu, ale někteří nastupují už i za reprezentační áčko. A můj spoluhráč z Chelsea Tomáš Kalas měl dokonce možnost poznat, jak to chodí v Premier League. Fotbalově kvalitní je český výběr také, proto bude důležité, aby se vyrovnal s atmosférou a očekáváním do něho vkládaným.

Přehled máte určitě i o anglické jedenadvacítce a její největší hvězdě Harry Kaneovi z Tottenhamu. Jaké šance reprezentaci Albionu dáváte?

Nominace Angličanů budí respekt, protože je složená z hráčů nastupujících pravidelně v Premier League či druhé lize. Mohli by být mimořádně silní a úspěšní. A na Kanea jsem sám zvědav. Má za sebou vydařenou sezónu, takže se nechám překvapit, zda podobné výkony předvede i na evropském šampionátu a zda v nich bude pokračovat v Premier League i v příštím ročníku. Každý zápas teď pro něho bude mnohem náročnější, protože bude muset své fotbalové kvality neustále potvrzovat.

zp, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: ME do 21 let

Filtr článků - ME do 21 let


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..