Článek
Jak dopadne Česko na šampionátu?Podařilo se nám tam postoupit, což už je samo o sobě úspěch. Mistrovství světa nikdo z nás nehrál, jsme tedy nováčci. Buď to vyjde, nebo ne. Musíme zkusit hrát náš fotbal a prosadit se. Chceme dopadnout co nejlíp.
Bude mít výsledek vliv na vaše rozhodnutí pokračovat v reprezentaci?Myslím, že ne. Kdyby to dopadlo špatně, nedá se nic dělat. I takový je fotbal.
Berete mistrovství světa jako výzvu?Jo, to určitě, Nejen já, ale my všichni. Jsem rád, že u toho můžu být.
Přivítal jste klid na soustředění v Seefeldu? Kolem Brazilců bylo na každém tréninku denně 5000 lidí...Nás by to rušilo, trénovat v klidu je daleko lepší.
Nezaslouží si přesto druhý tým žebříčku FIFA větší popularitu?Nám to takhle vyhovuje.
Je podle vás Česko druhé nejlepší mužstvo na světě?Absolutně ne. Vím, že jsme dobrý tým. Můžeme být druzí v žebříčku, ale při maximální formě všech hráčů, maximální pohodě a zdraví.
Koho byste dal před nás?Těch týmů je víc. Argentina, Francie, Anglie, momentálně i Nizozemsko. My se s nimi můžeme měřit, ale jenom když jsme na maximu.
A je mužstvo na maximu?Na pocity se mě radši neptejte. Nerad bych nás nebo vás dostal do deprese... Lepší se to. V Seefeldu jsme se sešli hned po konci soutěží, všichni byli unavení, navíc se nám nevyhýbají zranění. Ale pořád je ještě čas to na maximum vyladit.
Před mistrovstvím Evropy v Portugalsku jste říkal, že za tým cítíte obrovskou odpovědnost. Platí to i nyní?Pořád stejně. Jsme stejné mužstvo, jen si na nás už teď všichni budou dávat větší pozor. Můžeme uspět jen s tím, když budeme jeden druhému na hřišti pomáhat. Pak máme šanci. Když to tam nebude, tak asi pojedeme hned domů.
Jaké jsou hlavní zbraně českého týmu?Pokora, ochota makat jeden za druhého, útočná fáze. Tu máme zvládnutou. Teď se musíme zaměřit i na to, abychom nedostávali zbytečné góly. Občas ještě vzadu zachrápeme. Trenér chce, abychom hodně útočili, chodili do presingu a sem tam se to vzadu víc otevře.
Je trenér Brückner zárukou, že to dopadne dobře?Záruku vám nedá nikdo. Ale jisté je, že nás připraví tak, abychom byli schopní utkat se s kýmkoli jako vyrovnaný soupeř. Vím, že na soupeře něco připraví. Teď záleží, jestli budeme schopni to hrát.
Když jste jel před deseti lety na svou první velkou akci, mistrovství Evropy do Anglie, jaký jste byl?Nevěděl jsem, do čeho jdu. Bylo tam hodně starších kluků. Dostali jsme šanci a tu jsme využili. Byl jsem ale dost vyjukanej a taky jsem měl krátké vlasy. To jsem mohl mít i teď. Kluci v Juventusu se dohodli, že když uděláme titul, necháme se ostříhat. Kromě mě a Camoranesiho to udělali všichni.
Nevadilo ostatním, že jste vlasy neshodil? Nenutili vás?
Ne, oni by si to ke mně nedovolili.
Zmínil jste, že jste před svým prvním mistrovstvím Evropy cítil nervozitu. Přijde i nyní před premiérou na světovém šampionátu?Určitě. Spoluhráč z klubu Thuram mi říkal, že svět je úplně něco jiného než Evropa. Že je to třikrát větší, kolosální akce. Sám jsem zvědavý. Fotbal ale bude pořád stejný.
Jaké mistrovství světa si jako první vybavíte?Asi Španělsko 1982. Tam začínal Maradona, veliký talent. Matně si to vybavuju, koukali jsme se s tátou. Československo vypadlo ve skupině, i když šest let před tím vyhrálo mistrovství Evropy. Dokonce tam hrál můj manažer pan Nehoda. Hodněkrát jsme se o tom bavili. Tenkrát byly v týmu problémy, které my dneska nemáme. Byl jiný režim, hodili ten neúspěch na něj. Byl voják z povolání a měl z toho nějaké degradace.
Byl jste v mládí velký fanoušek?Moc mě to nebavilo, spíš jsem si šel radši fotbal sám zahrát.
Bavíte se s manželkou o své fotbalové budoucnosti? V létě vás možná čeká přestup, nevyloučil jste pokračování v reprezentaci...Pobavíme se o tom společně. Musím koukat i na rodinu. Chci, aby byli v pohodě, teprve pak budu koukat sám na sebe. Moc fotbalových let už mě nečeká.
Hádáte se někdy doma kvůli fotbalu?Žena vždycky respektovala moje rozhodnutí. Přemlouvala mě třeba, abych skončil s nároďákem, ale já se rozhodl jinak. Ona to vidí zvenku, já jsem uvnitř fotbalu. Nakonec to vždycky dopadlo dobře. Jsme spolu dvanáct let a ještě se nám pořádně nestalo, abychom se pohádali. Ať už kvůli fotbalu nebo úplně něčemu jinému. Jsem rád, že to tak je. Možná kvůli tomu, že se vidíme tak málo a jsme si vzácní.
