Článek
V pondělí čeká reprezentaci první utkání proti USA. Už cítíte v kabině vítězný duch?Ten tu je, co se tohle mužstvo zrodilo. Ke každému mezistátnímu utkání, možná až na jednu dvě výjimky, tým přistoupil totálně zodpovědně. Jak na hřišti, tak mimo ně. I to se pak do těch pozitiv počítá. V první řadě ale musíme vždycky dbát na výsledek. Mužstvo to má v sobě a jsou v něm hráči, kteří jsou nositeli toho vítězného ducha.
Ale moc o tom nemluví...Kdybyste se mě na to neptal, tak o tom taky nehovořím. Nemám rád tenhle čas budoucí... Lepší je říct: "Byl jsem mistrem světa."
Jak to myslíte?Prostě nemám rád, když někdo tvrdí dopředu jak někoho budeme válcovat. Říkat: "Budu mistr světa." To ne, my se snažíme být skromní v prohlášeních a neskromní na hřišti.
Může tedy být český tým černým koněm šampionátu?Tak to bych určitě bral.
Co by se ale dělo, kdybychom ve skupině vše prohráli?To je něco, co tu není...
Přemýšlíte ale nad krizovou situací, že vám to první utkání nevyjde?Já se připravuji na krizové situace už při nácviku na tréninku. Připravuji alternativy na střídání, i změny herního systému. Nemám alternativu na situaci, když se daří, ale ty krizové mám vždycky srovnané.
Hodně se mluví o tom, že právě utkání s USA bude klíčové pro celou skupinu. Souhlasíte?Ne, protože pro nás je klíčový každý zápas. Když ho vyhrajeme, bude to lepší.
Co může rozhodovat? Tohle mužstvo znám, vždy jde za vítězstvím. Ale pozor. Proti nám stojí soupeř, který má stejné zbraně jako my, i kvalitu. Rozhoduje i faktor X. To je ten nejdůležitější.
Co je to ten faktor X?To je právě ono. Fotbal je tak šíleně složitá dějová záležitost... Tomu já říkám faktor X. Řeknu to jinak. Faktor X se nedá vysvětlit. Pak už by to totiž nebyl faktor X.
Třeba když vám rozhodčí odpíská ofsajd, který nebyl, nebo neodpíská penaltu, která byla...I to. Nebo se vám odrazí míč v šanci jinak, než potřebujete. Stačí pár centimetrů.
Rozhoduje podle vás i štěstí?Neříkám tomu štěstí. Pro mě to je faktor X.
Nemrzí vás, že pak může kvůli faktoru X přijít všechno vniveč?Vůbec ne. Hlavní je, když ten faktor X je omezený na nejnižší možnou míru. Přehrajete soupeře svou kvalitou a podobně.
První zápas s USA řídí rozhodčí z Paraguaye, I to může být faktor X?Ano i to, patří do tohoto faktoru, ale s tím se musí hráči vyrovnat. Upozorníme je na to.
Co nový míč, může sehrát svoji roli?Může, protože kopací technika s ním je jiná. Musí se dávat do nohy, těžko se zachycuje v letu, je nebezpečnější pro brankáře. Dost dlouho jsme si na něj zvykali, je to podobný typ, jako bylo Roteiro na mistrovství Evropy.
Podíl zmíněného faktoru vlastně neustále roste...To určitě, proto se musíme snažit ho maximálně omezovat. Vezměte si vyrovnané utkání, které rozhodne náhodný gól nebo odražený míč, případně ofsajd neofsajd či penalta nepenalta, faul nefaul... Fotbalový zápas má velice komplikované dějství... To není Rusalka.
Měl jste ten faktor X často na své straně?Takhle jsem ho zatím nezkoumal.
Nechme faktor X. Prozradíte, kde má váš tým slabiny?Pochopitelně neřeknu, ale nenazval bych to slabinou. Prostě jsou situace v každém mužstvu, které pro ně mohou být problematické, spíš jsou to situační věci, než trvalé. Každý se je snaží odstranit nebo alespoň maximálně omezit. Je to také otázka výběru hráčů, tréninku a taktiky.
Ví o nich trenér Američanů Arena? Pan Arena se vyjádřil, že má Čechy a Italy zmapované, tak asi jo. Norové také říkali, že nás mají zmapované, a vědí, jak na nás. Já také vím o soupeři vše. Jenže to není jen o poznání soupeře. Důležité je to pak realizovat.
Uvědomujete si, že někteří reprezentanti nemají optimální formu?Dělali jsme maximum, abychom ji vyladili. Nemusí to ale být vrchol hned u všech hráčů. Museli jsme se potýkat s mnoha riziky. Zranění, nedotrénování, někteří nehráli pravidelně. Navíc někteří hráči nastupují v klubu na jiném postu než u nás.
Jste z takových skutečností nervózní?Nejsem, to může přijít až později, když naše hra nebude fungovat, jak má.
Ani zranění Rosického, Galáska nebo Baroše vám neberou klid? Mluví se i o dalších marodech...To by mi nepomohlo, být nervózní. Zatím si nepřipouštím, že by nehráli. Ti dva prvně jmenovaní jsou už v pořádku. Třetí by měl být fit do prvního zápasu. To je ta lepší alternativa.
A ta horší? Pak máme hráče, kteří mohou v případě potřeby nastoupit místo nich.
Nemáte pocit, že za první sestavou je určitá mezera?Na EURO nám stačilo patnáct hráčů, v kvalifikaci MS jich nastoupilo přes třicet. Hráli jsme ji s mezerami, jak říkáte, a museli jsme to zvládnout. Proklouzli jsme na šampionát sice jen tak tak přes baráž, ale jsme tu. Nejde jen o mezery, jsou tu ještě nedoléčení hráči. S tím se ale musíme vyrovnat. Ideální stav to není.
Jak moc bude chybět mužstvu Šmicer a vnímáte i vy osobně tu ztrátu jako citelnou? Teď je ve fotbale taková éra, že je na trávníku čím dál méně prostoru pro hru. Každé mužstvo vás svou obrannou činností omezí, a pak se dostáváte jen výjimečně do nebezpečných příležitostí, které je ale potřeba zúročit. Když jich budeme mít za zápas pět vyložených, z toho tři čtyři úplně gólové a branku z toho nedáme, tak to je úplně to nejstrašnější, co může být. Takové okamžiky rozhodují a za zápas jich nebude moc. A Šmicer je geniální v tom, že je právě mužem těchto výjimečných okamžiků.
Kolik takových hráčů výjimečného okamžiku v mužstvu ještě je?Já bych nechtěl srovnávat, jestli jich máme více nebo méně. Každý hráč má svou roli. Od Rosického po Nedvěda.
Galásek, Koller, Rosický a Sionko těsně před šampionátem přestoupili. Berete tento fakt jako pozitivum?Určitě ano. Byl kolem toho velký rozruch, což hráči nepřidá na klidu. Když ale stihne přestup před velkou akcí, uklidní se. Navíc jdou do kvalitních klubů, navíc pro ně vhodných.
Juventus má velké problémy. Nemůže se to projevit na výkonu Pavla Nedvěda?Vůbec ne. Pavel má tyto problémy ohraničené hřištěm a nic jiného teď nevnímá.
Mezi podezřelými ze sázení v italském fotbale je údajně také Marek Jankulovski. Mluvil jste s ním o tom?Hned první den srazu a máme to vyřešené.
Co vůbec říkáte aféře, kterou teď řeší italský fotbal?To není jen problém italského fotbalu, ale má ho celý fotbal.
Může to mít vliv na výkony italské reprezentace?Tak to bych jim rozhodně nepřál.
Jaký se podle vás bude hrát na šampionátu fotbal, před čtyřmi roky jste si postěžoval, že převládala obrana. Změnilo se něco?Ne, absolutně ne. Ale myslím, že termín obranná hra není úplně na místě. Prostě se soupeři dává málo prostoru. Držíte ho svou hrou daleko od branky. Třeba Američané to mají totálně propracované, tím napadáním, zdvojováním. Málokdy jsem viděl tak takticky připravené mužstvo jako jsou oni. Není to jako před lety, kdy jste měli na všechno fůru času. Ve všech zápasech rozhodují okamžiky, desetiny vteřiny.
Ale vás to trochu zlobí...A to mám nařídit všem ostatním, aby tenhle způsob hry přestali hrát? K úspěchu vede spousta cest, zvlášť ve fotbale. Od přípravy až po zápas. Netvrdím, že to je něco špatného, prostě momentálně převládá tento trend a my se s tím musíme vyrovnat, i když naše herní filozofie je jiná. V reprezentaci sázíme především na ofenzívní fotbal a střílení branek, i když vycházíme z poctivé defenzívy.
Nepochybně se vám tedy víc líbí filozofie hravých, útočných Brazilců než třeba defenzívně zaměřených Řeků...To jsou dva extrémy.
Říkáte, že vaše filozofie vychází z dobré obrany. V přípravě česká reprezentace nedostala gól, ale prověřily ji důkladně týmy jako Saúdská Arábie, Kostarika nebo Trinidad a Tobago?Tu nám prověří až na šampionátu Američané, Ghaňané, Italové, ne žádná přípravná utkání. V přípravě je podstatné hrát na velkém hřišti, to není jako když hrajete na tréninku červení-modří. Soupeř může být méně kvalitní, ale zato brání v devíti lidech. A hrát před těmi těžkými zápasy, co nás čekají, další utkání se silnými soupeři, to by byla totální hloupost.
Herní taktiku spíš šijete na hráče nebo si to uzpůsobujete svým plánům? Ne. My máme svůj styl i rozestavení. Tady hraje pravý obránce, tady stoper... Z Jankulovského pro mě nepochopitelně udělali levého záložníka, pro mě to je úplně děsivá záležitost. Vždyť on je jeden z nejlepších obránců v Evropě. Levý záložník s levou nohou, to už je přežitek. Až na výjimky jsou role hráčů takřka totožné jako v klubech.
Používáte něco jako psychologickou přípravu?Kdepak. S některými hráči jsem už osm let. Nemusíme se vidět půl roku, ale jsme spolu dlouho a hráči to tak vnímají. Fotbal je proces opakování, dynamický stereotyp. Technický, střelecký, či přihrajete za život kolikrát... Možná miliónkrát.
Čerpáte zkušenosti ze zápasů na posledním mistrovství Evropy s Lotyšskem, Nizozemskem a Německem, které mužstvo otáčelo?První obrat byl ještě celkem normální, na taktické úrovni. Ten druhý byl hrou na vysoké riziko. Tomu bych se rád vyhnul. Třetí duel už při zajištěném postupu nebyl tak podstatný.
Kdybyste měl jmenovat jediné mužstvo, jako největšího favorita světového šampionátu...Brazílie.
A nejlepší hráč?Ronaldinho!
Dá se vůbec bránit?On je výjimečný hráč. Nejen pro výjimečné okamžiky, ale pro celou finální fázi týmu. Dá se bránit a rádi bychom měli takové problémy, jako je bránit Ronaldinha. Znamenalo by to, že jsme postoupili. Určitě bychom ho nebránili osobně. I když znám mužstva, která hrají osobku na pět hráčů a jsou úspěšná!
Změnil byste kvůli tomu taktiku?Sáhl bych k některým obranným prostředkům naší ligy, ta je v bránění skvělá.
Ale tohle divák neocení...Divák si musí navyknout, dívat se i na kouzla v obrané činnosti. To se nedá nic dělat...
Snad každý člověk kolem fotbalu má svou představu o sestavě či hře reprezentačního mužstva, jak přijímáte takové názory?Patří to k fotbalu. Žijeme v nějaké komunitě a je normální, že chlapi v hospodě nebo v úřadech se baví o fotbale a dělají si svoji sestavu. Kdyby tomu bylo jinak, byli by ochuzeni. Tím se také vytváří pocit sounáležitosti. Vžívají se do různých rolí a mají stejný pocit jako hráči. A to je ono. To musí být.
Necháte si mluvit do sestavy třeba manažerem Košťálem?Do sestavy mi nemluví ani on, ani nikdo jiný. On je manažerem reprezentace a tuto roli, záležitosti kolem národního týmu, zvládá na úrovni. Každý v týmu má svoji úlohu a tu si plní na sto procent. I to je důležité pro celkový úspěch na hřišti. Hráči cítí, že se o ně a jejich věci někdo stará a má to efekt, proto manažera reprezentace a realizační tým respektují.
Nesnaží se na vás ani působit agenti hráčů...To nedopustím a nic takového se nestalo. Ačkoli... Ano, jednou za mnou přišel agent jednoho hráče, ale jména neprozradím, abych jeho borce nenominoval. Hráč samozřejmě v nominaci byl. Odpovědnost za mužstvo mám já, nikdo ji ze mě nesejme, a proto si do sestavy nenechám mluvit. Samozřejmě diskutuji s asistenty, ale konečné rozhodnutí je na mně. Nikdy jsem se za druhé neschovával.
