Článek
"Ve čtvrtek před tréninkem jsme se podívali na sestřih ze zápasu Ghany s Itálií. Rozhodně nás nečeká lehký soupeř. Tohle sice říkáme o každém, ale ono to tak skutečně je. Na šampionátu nejsou vyloženě slabé týmy a třeba Ghana odehrála s Italy velmi vyrovnaný zápas, i když dvakrát inkasovala.
Na uzavřeném tréninku jsme si zkusili různé herní varianty a možnosti, jimiž bychom je mohli překvapit a přehrát. V rámci nácviku byly také standardní situace, ty by mohly být velkou zbraní. Víc pochopitelně prozrazovat nebudu. Snad jen to, že se trénovalo lépe než v předchozích dnech, kdy bylo velké vedro. Déšť a chládek jsme rozhodně přivítali, dobře se dýchalo. Míč lépe klouzal, hřiště nebylo tvrdé. Kéž by tohle počasí vydrželo.
Jinak si rozhodně neděláme s meteorologickými podmínkami velké starosti. Jednak je nezměníme a zápas musíme odehrát tak jako tak. V Kolíně nad Rýnem je stadión otevřenější, takže by tam nemuselo být takové dusno jako v Gelsenkirchenu.
Ale zpátky ke Ghaně. Spousta hráčů kope za špičkové evropské týmy. Počínaje největší hvězdou Michaelem Essienem z Chelsea, přes Stephena Appiaha z Fenerbahce, Samuela Kuffoura z AS Řím až třeba po dortmundského útočníka Mathewa Amoaha. Tím chci říct, že jejich herní styl je podobný evropskému. V duelu s Itálií nebylo znát, že by hrál přední evropský tým proti naivnímu celku z jiného kontinentu. To už prostě ve světovém fotbale na této úrovni neplatí.
Určitě nás mohou zlobit svojí celkovou kvalitou. Nemají výraznou slabinu. Dopředu jsou opravdu vynikající. Možná vzadu se dá najít nějaká skulinka, ale o tom také nebudu mluvit, abych neprozrazoval něco z naší taktiky, s čím proti nim půjdeme.
V pátek po třech klidnějších dnech začne opět stoupat předzápasový adrenalin. Přichází to vždycky, když se jede do města nejbližšího zápasu. S nějakou nadbytečnou nervozitou ale rozhodně problém nemám. Vždyť sobotní utkání pro mne bude mít pořadové číslo sto sedmnáct."
