Rubriky:

MS 2006

Obrany vévodily na MS nad osamocenými útočníky

12. července 2006 08:24 - PRAHA

Šampionát v Německu pozměnil obraz fotbalu. Všechny týmy založily svoji hru na důsledné obraně a hrály většinou na jednoho klasického útočníka, doplňovaného dvěma, ale i třemi ofenzívními záložníky. Tuto roli mnohdy plnili hráči, kteří ve svých klubech hrají v útoku. Pouhých 147 branek je nejméně za tři šampionáty, na nichž se hraje 64 zápasů.

Na dva podhrotové fotbalisty hráli Italové, na tři Francouzi a Argentinci. Ti pro tuto roli využívali klasické útočníky. Pouze Němci zůstali z týmů, které na MS došly nejdál, u dvou hrotových hráčů. Klose a Podolski také dali osm ze třinácti německých branek. Němci také vyslali směrem na branku soupeře nejvíc střel - 113 v sedmi zápasech a 50 jich šlo přímo mezi tyče.

Domácí celek těžil i ze střelby ze střední vzdálenosti, která byla velice silnou zbraní, pokud ji hráči zvládali, protože kvarteta obránců, vyztužená často dvěma až čtyřmi hráči druhé vlny, nechávala na zakončení minimum prostoru. Kdo udělal méně chyb a dokázal z minima šancí vytěžit maximum, vyhrával. A to platilo také o standardních situacích, ať rohových, nebo trestných kopech, ale i penaltách.

"Šampionát potvrdil význam a úlohu hvězd, které svůj um dávaly ve prospěch týmu a nehrály na sebe. I proto někteří hráči na první pohled třeba nevynikli tak, jak se předpokládalo, ale individuální schopnosti hráčů v taktice, kterou nejlepší týmy na mistrovství produkovaly, hrály velmi důležitou úlohu," řekl Právu člen expertní skupiny FIFA a bývalý trenér československé reprezentace Jozef Vengloš.

Rozhodovali režiséři

I když se hodně bránilo, daly by se vysloveně nudné zápasy spočítat na prstech jedné ruky. Ve většině duelů byly k vidění bitvy, které režírovali tvořiví záložníci jako Zidane, Pirlo, Ballack, Figo, Beckham nebo Riquelme. Jejich nápady a přihrávky či standardní situace byly většinou rozhodující. Tito tvůrci však k sobě měli kvalitní pomocníky, k nimž patřili Malouda, Ribéry, Totti, Cristiano Ronaldo, Deco, Maniche, Cambiasso, Lampard, J. Cole, Schweinsteiger nebo Schneider.

Pro obrannou fázi byla důležitá nejen kvalita samotných zadáků, ale i tzv. defenzívních záložníků nebo středopolařů, kteří mají na vysoké úrovni obrannou činnost. K těm patří především Gattuso, Vieira a Makelele, Frings nebo Mascherano. Také obrany musely mít svoje vůdce typu Cannavara, Thurama nebo Terryho. A v neposlední řadě dotvářela dokonalost či její opak kvalita gólmanů, mezi nimiž dominovali Buffon, Lehmann a Ricardo.

"Fotbal je stále víc o práci. Mužstva i v devíti brání a v osmi útočí," zdůraznil stírající se rozdíl mezi jednotlivými řadami kouč české reprezentace Karel Brückner. Bohužel jeho týmu scházelo víc disciplíny a taktické vyspělosti a z každé ze zmíněných činností alespoň kousek, kromě gólmana Čecha. Ani jedna řada českého celku nebyla zcela vyrovnaná a její členové udělali osudné chyby. Bez útočníka to pak skutečně nešlo a při zranění Kollera a Baroše dalšího kvalitního typu Toniho, Henryho, nebo zmíněné německé dvojice prostě český fotbal nemá.

Na první pohled by se dalo říct, že tento systém měl vyhovovat i Brazilcům. Mají kvalitního gólmana i obranu, dobré defenzívní záložníky a ofenzívu snů. Jenže ani jeden z jejích hráčů, snad s výjimkou Didy mezi tyčemi, nepředvedl ani osmdesát procent toho, co se od něj čekalo a na co má. Nejvíc to platí o záložnících Ronaldinhovi a Kaká, ale i Ronaldovi na hrotu. Při střetu s prvním silným soupeřem, kterým byla Francie, Brazilci vyhořeli, podobně jako si Češi neporadili s průměrnou Ghanou.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: MS 2006

Filtr článků - MS 2006