Článek
Odborná komise to měla tentokrát těžší o to, že na šampionátu nezahrály všechny předpokládané hvězdy, jak se čekalo, a nevylétla ani žádná nová superhvězda. Přesto nelze říci, že by mistrovství světa nemělo své hvězdy. Spíš šlo o to, že byly jiné, než se čekalo, protože ty předpokládané jen blikaly nebo úplně pohasly.
Skvělí veteráni
Za tu největší byl označen hráč, který už vlastně v Německu ani neměl hrát, protože v roce 2004 se s francouzskou reprezentací rozloučil. Když se jí v kvalifikaci nedařilo, vrátil se a jako kapitán přivedl tým na šampionát. Vzhledem ke špatnému úvodu měl být jeho třetí zápas na mistrovství posledním v kariéře. Jenže on dotáhl tým až do finále - Zinedine Zidane.
V týmu Francie pak podali vynikající výkon další veteráni, Lilian Thuram a Patrick Vieira. Z francouzské reprezentace je také muž, který se stal asi největším objevem mistrovství -Franck Ribéry, kterého trenér Domenech povolal na poslední chvíli původně jako náhradníka.
V týmu Itálie potvrdil gólman Gianluigi Buffon, že je skutečná superhvězda mezi tyčemi. V obraně zářil stoper Fabio Cannavaro a ve středové řadě geniální stratég Andrea Pirlo. Gólem, který zmařil zlatý německý sen, se zapsal do historie šampionátu levý obránce Fabio Grosso. Portugalci měli za zády démonického lapače pokutových kopů Ricarda a ve středové řadě nesporně nejlepšího hráče do třiadvaceti let Cristiana Ronalda, o jehož kvalitách se ale ví už několik let. Figo odehrál svoje, ale nic navíc nepřidal, podobně jako Maniche nebo Carvalho. Totálně selhal na hrotu Pauleta.
Víc se čekalo od Ballacka nebo Lamparda
Němci nabídli super kanonýra Miroslava Kloseho a druhý největší objev šampionátu, levého obránce Philippa Lahma. Góly na sebe upozornil i Podolski, stabilitu prokázal Lehmann mezi tyčemi, víc se ale čekalo od Ballacka. Angličané mají stále nejlepšího pravého záložníka planety Davida Beckhama a nepochybně úžasnou osobnost mezi stopery, jeho nástupce v roli kapitána anglické reprezentace Johna Terryho.
Odešli však ti, od kterých se hodně čekalo: záložníci Frank Lampard a Steven Gerrard. Zápřah během celé sezóny se na nich hodně podepsal. Útočník Wayne Rooney se po zranění nestihl dostat do formy, Michael Owen rovněž a navíc se znovu zranil v zápase se Švédskem. Argentinu až do čtvrtfinále dovedl další skvělý stratég, Juan Román Riquelme. Ostatní hvězdy, jako Juan Sorin nebo Hernán Crespo, zůstaly trochu za očekáváním.
Brazilské zklamání
Brazilcům zbyly oči pro pláč. Přesto nelze nezmínit dvě velké osobnosti. Ronaldinho jako nejlepší fotbalista planety zůstal strašně za očekáváním. Sice občas předvedl nějakou hezkou kličku, parádičku, ale jinak byl z formy a jeho výkony patřily k největším zklamáním šampionátu.
Ronaldo navzdory všem kritikám a spekulacím o špatné kondici i nadváze dal tři góly, což možná nikdo nečekal. Na hřišti se sice ploužil, ale nesmazatelně se zapsal do historie tím, že vytvořil nový, vysoce ceněný rekord šampionátů: nastřílel jako první fotbalista patnáct branek a o jednu překonal po dvaatřiceti letech Němce Gerda Müllera. Z Kaká, Roberta Carlose, Cafú, Adriana i z dalších zůstal jen stín. Však je také celá Brazílie nazvala ostudou národa. A to je v této fotbalové zemi obrovská potupa.
Ševčenko sám nestačil
Ostatní? Některé hvězdy ani nestihly zazářit, protože jejich týmy skončily ve skupině. Namátkou vezměme jen Didiera Drogbu z Pobřeží slonoviny, Mexičana Rafaela Márquéze, Chorvata Dada Prša, paraguayského útočníka Bayernu Mnichov Santa Cruze, sám jako jedinec neutáhl celý tým Ukrajinec Andrej Ševčenko.
Předčasné vyřazení možná zmařilo hvězdný vzlet Australana Tima Cahilla, víc se čekalo od Švédů Henrika Larssona a Zlatana Ibrahimovice, Nizozemce Ruuda van Nistelrooije. Hvězd, které spíše jen blikaly, bylo hodně, včetně těch českých. Zřejmě k tomu vedla i převažující defenzívní taktika.
