Článek
„Dostává se nám neobyčejné důvěry,“ uvědomuje si Carlos Alberto Parreira, jenž má pro strach uděláno. V roce 1994 přivedl Brazilce k titulu mistrů světa. Na finálovém turnaji se představí s pátým týmem. I proto k němu všichni v JAR vzhlížejí takřka s posvátnou pokorou. Odpustili mu i fakt, že na rok svou misi u týmu přerušil.
Fanoušci prosili
„Když jsem se v loňském roce na lavičku vrátil, lidé mě zastavovali na ulici a říkali, že nepotřebují mít svůj tým jako vítěze šampionátu. Ale prosili, ať hrajeme, aby mohli být na vlastní reprezentaci hrdí,“ vykládá Parreira. „A já jsem hráčům pořád dokola opakoval, že jejich jediným úkolem je učinit svůj národ pyšným a hrdým na jejich výkony.“ Je přesvědčený, že jím poskládaný tým je schopen naplnit přání obyvatel Jihoafrické republiky.
„Před pěti měsíci jsem jistotu neměl. Nebyli jsme připraveni,“ připouští Parreira. „Ale teď cítím obrovský pokrok. Fotbalisté dávají do hry srdce, máme vlastní styl a identitu. Vlastně jsem velmi šťastný, protože hráči vypadají velmi sebejistě a při hře s balónem a přihrávkách jsme hodně silní,“ varuje všechny protivníky Parreira.
Po vítězství nad Dánskem (1:0) v posledním přípravném zápase propadla celá země euforii. „Jako tým jsme hráli skvěle. Teď musíme stejný výkon zopakovat proti Mexiku,“ velí kapitán týmu Aaron Mokoena. „Ač šlo o zkušeného a velmi silného protivníka, my sami jsme hráli sebevědomě, přesně jak hráče nabádám,“ tetelil se blahem Parreira, jehož tým prodloužil neporazitelnost na dvanáct zápasů.
A pevně doufá, že tuhle sérii reprezentace Jihoafrické republiky vyšperkuje v zápasech s Mexikem, Francií a Uruguayí v základní skupině, ze které v minulosti nikdy nepostoupila. Při startech v roce 1998 a 2002 z šesti zápasů vyhrála JAR jen nad Slovinskem.
„Respekt máme ke každému, ale nebojíme se nikoho,“ nepochybuje Parreira, že jeho tým při třetím startu na finálovém turnaji projde minimálně do osmifinále.
