Článek
V roce 1999 jste se zúčastnil mistrovství světa hráčů do dvaceti let v Nigérii. Tehdy jste domů odjeli s titulem. Jak na tenhle šampionát vzpomínáte?
Tenkrát jsme porazili Japonsko čtyři nula ve finále. Ze současného týmu tehdejší úspěch pamatují i Casillas a Marchena. Šampionát znamenal velký průlom. Jsme úspěšnou generací.
Lze mezi turnaji najít nějakou podobnost?
Byl to vzrušující a nádherný pocit. Ale turnaj elitních týmů je jiný. Nemůžu tvrdit, že zlato přivezeme znovu. Tehdy jsme v prvním utkání porazili Brazílii a cítili, že máme šanci. Letos jsme začali špatně. Ale je možné, že prohra se Švýcary nám dá sílu.
Skupinu jste ale vyhráli a postoupili z prvního místa...
Jsem fotbalový romantik. Ve Španělsku máme rádi fotbal, který je atraktivní a útočný. Ten baví lidi. Když předvádíte takový styl a ještě vyhrajete, máte dvojí radost. Švýcaři se jen snažili nám hru znechutit a otrávit. Myslím, že by byli spokojení s remízou. To jejich vítězství bylo spíš náhodné.
Uznáváte takový styl?
Nikdy jsem v takovém týmu nehrál. Vyrostl jsem v Barceloně a tam se hraje ofenzivně. Útočení mám v krvi od dětství.
Zápasy ve skupinách na tomhle mistrovství moc fotbalu, o kterém mluvíte, nepřinesly...
Moc pěkných utkání tam k vidění nebylo. Překvapilo mě, že až na jediný vypadly ve skupině africké týmy. Je to jen důsledek toho, že se nesnažily hrát útočně.
Nemůže vaše ambice zmařit rivalita mezi hráči Realu Madrid a Barcelony?
Ne. Hrajeme pod jednou vlajkou, pro jednu zemi. Iker Casillas je skvělý kapitán, dokáže tým stmelit bez ohledu na klubovou příslušnost. I přes své postavení v Realu i reprezentaci zůstal normálním klukem. Nechová se povýšeně ke spoluhráčům z jiných týmů.
