Článek
Když chtěl nechat v Řecku pokřtít synka, zjistil, že nejdřív musí podstoupit křest sám. On, český kluk z Vysočiny, jenž v patnácti vyrazil z rodné Žirovnice do světa a od té doby střídá štaci za štací. České Budějovice, kde ho vytáhl trenér Pavel Tobiáš na ligovou scénu, z níž už byl jen krok do Brücknerovy a později Beránkovy reprezentační jedenadvacítky, pak řecký Panionis, anglický Fulham, holandský Den Haag, na britských ostrovech Ipswich Town, ale taká německá Bochum a teď Hertha Berlín.
Požehnaně štací na to, že Jaroslavu Achileasovi Drobnému bude v říjnu teprve devětadvacet. „To jméno Achileas nepoužívám a ani v pase ho nemám. Ale když si to náboženství a křest syna žádal, i já ho podstoupil. Nic velkého to ovšem nebylo. Tedy, na řecké zvyklosti....Sešla se jen stovka lidí, přijeli přátelé a kamarádi z Čech, dorazili naši řečtí známí a já přijal křestní jméno po svém kmotrovi,“ svěřuje se český gólman teď momentálně v německých službách, jak se z něho Achileas stal.
Na Peloponésu ho chtěli, Řecko reprezentovat mohl
I občanství mu nabízeli a místo v bráně řecké reprezentace slibovali, když zjistili, jak dobrým gólmanem mladý Čech je a hlavně jak vřelý vztah k zemi na Peloponésu má. Stačilo kývnout. Vzdát se českého a přijmout řecké občanství.
„Zase tak snadné a jednoduché to nebylo, i když Řekové zájem měli a mně se jejich nápad opravdu nějaký čas honil hlavou. Jenže pak jsem se ve Fulhamu zranil, musel na operaci a zájem se rozplynul do vytracena. Stejně to bylo bláznovství, protože českého občanství bych se nikdy nevzdal.“
Na reprezentační sraz českého nároďáku přijel jako debutant, ale co přitom scházelo, aby stál v bráně Řeků, jimž se dobrých gólmanů až zoufale nedostává?! Třeba už před čtyřmi lety na evropském šampionátu v Portugalsku, kde si jako bájní Achillové triumfálně dokráčeli pro zlato, třeba letos létě v Rakousku, kde neslavně prohráli co se dalo a ani Jaroslav Achileas Drobný by jim asi moc nepomohl. I když kdo ví...
„To všechno je pryč, teď jsem poprvé s českým nároďákem. Vím, že zřejmě jako gólmanská trojka, protože Petr Čech je nejlepším brankářem světa a Dan Zítka už má v Anderlechtu a Lize mistrů také něco odchytáno, ale i tak mě nominace potěšila. Reprezentační budoucnost neřeším, pro mě je podstatnější, že jsem v jednom mančaftu s hráči, kteří kopou nejlepší ligy světa.“
Představovat se nemusel nikomu
Když Jaroslav Drobný dorazil do Prahy na první reprezentační sraz áčka, nemusel se nikomu představovat. Vždyť s Brücknerovou jedenadvacítkou to dotáhl na evropském šampionátu na Slovensku ke stříbru, s Beránkovým týmem před šesti lety v Basileji ke zlatu, dokonce i nepovedený start na olympiádě v Austrálii mezitím s olomouckým doyenem, co teď velí Rakušanům, stihnul.
Jednou jako parťák Aleše Chvalovského, podruhé v tandemu s Petrem Čechem. S drtivou většinou současných reprezentantů se tudíž moc dobře zná, takže oficialit nebylo zapotřebí. „Jen s Jardou Plašilem jsme se představili a podali si ruku,“ svěřoval se Jaroslav Drobný, že návrat mezi někdejší spoluhráče mu problém nedělal.
Hořkost necítil, křivdu tuplem ne
Ani hořkost, natož pak křivdu, že zatímco oni kopou za nároďák už léta, on za mužstvem dorazil až teď před kvalifikací s Iry, necítil. „Proč? Byli jsme super parta, s níž jsem zažil skvělé úspěchy, na které rád vzpomínám. Pak se naše cesty rozdělily...V reprezentaci chytal nejlepší brankář světa Čech, záda mu jistili Blažek s Kinským, takže po léta nebyl důvod něco na složení gólmanů měnit. Až teď s novým trenérem a novou kvalifikací se nabídla příležitost i mně a nebudu lhát, že bych se jednou také rád do brány nároďáku nepostavil,“ přiznával český brankářský světoběžník, jenž se o nominaci do české reprezentace dozvěděl s předstihem od německého kouče.
„To proto, že trenér Rada se s ním zná z Düsseldorfu, kde spolu hrávali. Když mu volal a vyptával se na mě, náš brankářský trenér to prostě nevydržel a tajemství mně prozradil,“ prozrazoval český reprezentační Achileas, jak to v dnešním kosmopolitním světě chodí.
