Článek
Mnozí ani po pár dnech na Štiříně nepostřehli, že první čtyři dny reprezentačního soustředění před cestou do severoirského Belfastu tráví na zámku.
„Fakt je to zámek? Já spíš myslel, že jsme skončili na nějakém statku,“ podivoval se gólman ve službách bruselského Anderlechtu Daniel Zítka. „My jsme z toho zámku totiž nic neviděli. Jen jsme se u jeho zdí společně fotili, ale dovnitř jsme se nedostali,“ bral spoluhráče v ochranu kapitán Hamburku David Jarolím.
Čech na Štiřín zapomenout nemůže
Jen pár hráčů bylo v obraze, kde že se to vlastně ocitli a proč se jejich dočasným domovem stal právě Štiřín. „S reprezentací jsem tady už byl. Ještě za trenéra Chovance, ale to také bylo naposledy, co jsem se v podobně komorním prostředí připravoval,“ vzpomněl si Tomáš Ujfaluši.
„Já zapomenout nemohu, protože jsem do Štiřína jel před baráží o postup na mistrovství světa do Japonska a Koreje s reprezentačním áčkem na svůj vůbec první sraz v životě. A i tréninkové hřiště v nedalekých Kunicích si moc dobře pamatuji, protože při rozcvičení před zápasem s Belgií si Láďa Maier natáhl vazy v koleni a je tudíž šel jako náhradník na lavičku,“ vybavuje si i po sedmi letech Petr Čech úplně přesně veškeré detaily.
Sionko se vyspí, Zítka prolistuje slabikář
Pro většinu jeho spoluhráčů však byl a je Štiřín velkou neznámou. Těžko také od fotbalistů očekávat, že budou obdivovat pozdně barokní architektonický styl, studovat genesi majitelů zámku či snad prohlížet fresky v kapli Nenebevzetí Panny Marie. Přijeli za fotbalem, odpočinkem a klidem, i když někteří potichu brblají, že klidu a nudy je na jejich zvyklosti až moc.
„Já k nim tedy nepatřím, protože na nudu si rozhodně nestěžuji. A na klid také ne, protože doma v Kodani mám dvě malé děti a tady se konečně dosytnosti vyspím. Jen Tomáš Rosický mně tady chybí, neboť se nemám s kým pošťuchovat a z koho si dělat legrácky,“ hájí se legionář v dánských službách Libor Sionko. „Alespoň v klidu nastuduji slabikář, který vezu do Bruselu dcerce, jež začne chodit do první třídy,“ pochvaluje si štiřínský azyl i brankář Anderlechtu Daniel Zítka a jen mimoděk prohodí, že i počítač sice sebou na soustředění vláčel, ale zatím ho ani nezapnul. „To ale proto, že jsem ho půjčil Vencovi Svěrkošovi.“
Počítače teď frčí nejvíc
Už nejen obrázkové časopisy, ale hlavně Playstationy, iPody, přehrávače mp3 teď mezi fotbalisty ve volných chvílích frčí. Počítače ale ze všeho nejvíc.“Ale i časopisy a dobrou knížku si přečteme,“ namítá Tomáš Ujfaluši.
„Pro mě je tedy absolutním prioritou internet, neboť mohu být připojený, sledovat zprávy i si třeba pouštět filmy. Bez toho bych byl vyřízený,“ lebedí si borec z Anderlechtu Jan Polák, že Štiřín v tomto směru jeho vášeň uspokojil. Ale i nad panujícím klidem a idylickou pohodou si lebedí. „Je to lepší, než být někde ve městě, takže jsme se i na procházku do parku vydali,“ prozrazuje Zdeněk Pospěch. „Dlouho jsme se neviděli, takže si máme pořád o čem povídat,“ přitakává jeho spoluhráč z Kodaně Libor Sionko, známý co by velký milovník golfu.
Golf se hraje jen v kavárně
Ve Štiříně však na hřiště nevkročil a ke simulátorům v hotelové kavárně se také nepostavil. „Ke golfu jsem přičichl, mám ho rád, ale sem jsem přijel hrát fotbal a odpočívat,“ vysvětluje Sionko. „Nikdo z kluků zatím hrát nebyl, ale na trenažeru odpalovali míčky na plátno. Moc si to pochvalovali, protože stáli na místě a mohli hrát na jamky,“ prásknul na spoluhráče Jan Polák.
Disciplína musí být
I reprezentační trenér Petr Rada je spokojený. S klidem a pohodou, která na Štiříně panuje, dobrou náladou, jež v jeho mužstvu vládně. A možná i s tím, že má mančaft po celé dny pod dohledem. „Ale o tom to vůbec není. Nastavili jsme jasná pravidla, která platí ve Štiřině, stejně jako v hotelu Praha,“ brání se kouč národního týmu podezření, že chce mít své svěřence permanentně pod kontrolou, byť z hráčů vypadne, že disciplina pod jeho rukou panuje. A přísná.
"Třeba na dochvilnost při snídani, obědu i večeři hodně dbá. A na používání telefonu také. Z klubu jsme na to zvyklí, ale teď se budou i v reprezentaci platit za zvonící mobil větší pokuty. Takže jen doufám, že pokladníkovi nároďáku Davidu Rozehnalovi nebudu jako pokladník Anderlechtu muset platit,“ směje se Daniel Zítka.
„Disciplina ale musí být. Mně vyhovuje, protože jsem z Německa zvyklý, že když se řekne v osm, je to opravdu v osm, “ pochvaluje si nejen idylu a klid, ale i pořádek a disciplínu kapitán Hamburku David Jarolím.
