Hlavní obsah

Villa ve čtyřech letech málem přišel o nohu, teď sní o titulu

Dojemný příběh může v neděli uzavřít David Villa, který táhne Španělsko za premiérovým titulem na světovém šampionátu a navíc sní o koruně pro nejlepšího kanonýra turnaje. Villa si v JAR podmanil celý svět, přitom nechybělo mnoho a fotbal už dlouho vůbec nehrál.

Foto: Michael Kooren , Reuters

Bede David Villa v neděli plakat štěstím?

Článek

Po vážné zlomenině mu v pouhých čtyřech letech hrozilo, že přijde o nohu poté, co se vážně zranil na jednom z tréninků. Z dávného hororu se tak může definitivně stát pohádka.

Půl roku se sádrou

S pomocí obětavého otce José Manuela se Villa dokázal vyškrábat až na úplný vrchol. Přitom před čtvrtstoletím se málem stal invalidou: ještě jako předškolák se přimotal do zápasu starších kamarádů, jeden z nich mu v souboji spadl na pravou nohu a lékaři se po ošklivé zlomenině báli nejhoršího - amputace. Nakonec Villovi dali na půl roku sádru a čekali na zlepšení.

Villa ani tehdy nezahálel, i s velkým omezením si ale fotbal nedokázal odepřít. "Přišel jsem z práce domů a každý den jsme si dvě hodiny kopali. Já mu nahrával a on mně míč levačkou vracel zpátky," vzpomínal v britském deníku The Sun Villův otec José Manuel, kterému jeho syn nedal vydechnout ani po jeho náročných směnách v dolech, kde pracoval jako horník.

 Pravá zahálela, levou piloval

Dnes oba tvrdí, že právě v té době Villa "vypiloval" svoji levou nohu, když pravá v mohutné sádře musela zahálet. "Dělali jsme to pořád dokola. Táta mi házel míč a já do něj bušil," líčil Villa. "Myslím, že díky tomu dnes hraje vyrovnaně oběma nohama," tvrdí Villa senior. Syna vedl k fotbalu od útlého věku a byli jako nerozlučná dvojka. "Těžko si vybavím, že by táta chyběl na mém tréninku. Na hřišti jsem prostě nikdy nebyl sám."

Nyní už s úsměvem vzpomínají i na to, jak se malý David trápil ve škole a v lavicích byl spíš než u učiva myšlenkami na hřišti. "Učitelka nám říkala, ať ho potrestáme tím, že mu zakážeme fotbal, ale já jsem jí pořád opakoval to samé: zatrhnu mu kolo, videohry a všechny podobné věci, ale zakázat fotbal? To nepřichází v úvahu," uvedl Villův otec.

Nechtěl skončit jako táta 

Jeho syn odmalička pomýšlel na dráhu profesionálního hráče, ze všeho nejvíc si ale přál, aby nešel ve stopách svého otce. "Nikdy jsem na to ani nepomyslel, protože horníkům se stávají hrozné věci. Pořád tam hrozí nějaké nehody, kolik hodin musela moje máma ve strachu strávit v nemocnici. Horníkem bych se nestal, i kdybych měl umřít hlady," nechal se slyšet Villa.

Celé Španělsko musí být šťastné, že Villovi vyšel sen a opravdu se stal prvotřídním fotbalistou. Jeho pět branek na šampionátu drží celou zemi v naději, že poprvé v historii usedne na světový trůn, Villa navíc má šanci být nejlepším kanonýrem turnaje, stejně jako předloni na evropském šampionátu, kdy také s reprezentací slavil titul.

Jak se asi teď tváří učitelka? 

Jak se asi teď tváří paní učitelka, která Villu nerada viděla na hřišti? A co si asi říkají v Oviedu, kde devítiletého Villu odmítli vzít do mládežnického týmu s tím, že je příliš malý a protože pro něj nemůžou zajistit odvozy domů do nedalekého hornického městečka Langreo? Villa prý hodiny plakal a nebyl k utišení, když z Ovieda musel odejít.

"Chceme to dokázat pro celé Španšlsko"

Pak se přes domovské Langreo, Sporting Gijón, úhlavního nepřítele Ovieda, Zaragozu a Valencii dostal až do slavné Barcelony. V neděli mu na tvářích potečou možná slzy znovu. Tentokrát by si Villa přál, aby to bylo radostí a štěstím, ne smutkem jako před dvaceti lety, když mu nevyšlo první angažmá. "Tvrdě jsme pracovali, abychom se stali šampiony. Chceme to dokázat pro celé Španělsko," prohlásil Villa.

Reklama

Související témata: