Článek
V semifinále vás čekají Češi. Bude to pro vás mimořádné utkání?
Je to pro mě speciální zápas. V Čechách jsem se narodil, do čtrnácti let tam bydlel. A celá moje rodina tam stále je.
Jak jste se dostal do Rakouska?
Ve čtrnácti jsem jel na zkoušku do nové akademie Austrie v Hollabrunnu. Tam se mi zalíbilo, tak jsem to risknul a když mi nabídli místo v rakouské reprezentaci, zůstal jsem. Řekl jsem si, že to pro mě bude nejlepší.
Bylo to správné rozhodnutí?
Už se ukázalo, že moje volba byla správná. Byli jsme na všech mistrovstvích Evropy se sedmnáctkou nebo devatenáctkou, teď jsme v semifinále mistrovství světa. Nikdo neví, co by se stalo, kdybych byl Čech. Možná bych na mistrovství světa ani nebyl.
Prosazení v rakouské reprezentaci je lehčí než v české?
Těžší by to bylo hlavně v áčku. Petr Čech tam bude dalších deset let, možná víc. Tam není šance být jedničkou tak velká jako v rakouské reprezentaci.
S postupem do semifinále počítal málokdo. Jaké jsou ohlasy z Rakouska?
Je tam strašná euforie. Není to taková fotbalová země, jako u nás v Česku.
Říkáte u nás. Cítíte se tedy stále jako Čech?
Mám v tom ještě trošku zmatek. Ale když řeknu domů, tak jedu do Čech do Lysé nad Labem. Tam je pořád doma. I když přítelkyně je Slovenka, maminka zase Polka. Jsme taková velká míchanice.
A komu budou doma fandit?
Doufám, že mně. Když budu chytat, tak určitě mne. Když nebudu, tak se uvidí...
Nedobírají si vás spoluhráči?
Trošku ano. Už si dělali srandu loni na mistrovství Evropy, když jsme prohráli jedna tři a já chytal. Jestli to prý nebyla nějaká levárna. Vše samozřejmě jen ze srandy. Vědí, že se s pár klukama znám, ve Slávii byl můj trenér pan Dovalil.
S kým z české dvacítky se znáte nejlépe?
Mluvil jsem s Martinem Feninem a Honzou Šimůnkem. Ale chybí mi tady Michal Švec, se kterým jsem hrál čtyři roky.
