Článek
Před dvěma lety jste ukončil kariéru. Neláká vás působení u dvacítky znovu se vrátit na trávník?
Už jsem se totálně přeorientoval na novou roli. I když jsem si na začátku říkal, že trenéra určitě dělat nebudu. Emoce ovšem zůstávají, těmi se člověk vrací do hráčských dob. Ale ruce už mě nesvrbí.
Brankáři bývají klidnější, soustředěné typy. Jste jako kouč rozvážnější než jako hráč?
Já byl živější typ, na rozdíl třeba od Honzy Stejskala. Kontrolovat emoce jsem se naučil, což je zvlášť důležité ve trenérské kariéře. Člověk stárne a doufám, že moudří. S věkem se navenek zklidní, ale vnitřně jsou emoce stejné.
Vyhovuje vám individuálnější přístup v menším brankářském kolektivu?
Daleko líp se mi pracuje s užší skupinou, kdy jsme tři nebo čtyři. Rozhodně je to nutné. A právě to mě na trénování brankářů baví, je to osobnější koučing. Ke klukům mám navíc trošku blíž i věkově.
Cítíte i proto respekt? Hráči si vás pamatují jako špičkového gólmana...
Cítím, že když dostanu slovo, tak kluci sledují pozorně. Jsem rád, že si nechají poradit. Taky by jejich přístup mohl být jiný.
Mají už vaši svěřenci ve dvaceti srovnané hodnoty?
Ještě mají občas nějaké výstřelky.Ale je to jiná generace, víc si věří. My jsme byli takoví uťáplí. Na druhou stranu jsou třeba větší bordeláři. Ale to je dobou a já nechci srovnávat, každá doba je jiná.
Chtěl byste v budoucnosti působit jako hlavní trenér?
V tomhle mám jasno. Chci se věnovat brankářům, ambice jako hlavní kouč nemám. To jsem si za poslední dva roky ověřil. A je lepší dělat dobrého trenéra gólmanů než horšího hlavního.
Trenér ale dění na hřišti neovlivní. Je to psychicky náročnější?
Na hřišti můžete něco změnit. Ale trenér musí nakonec spoléhat na to, že jeho svěřenci splní pokyny. Jinak je bezmocný, takže nervozita je u trenérů větší.
Radek Petr si pochvaloval vaše rady pro chytání pokutových kopů. Jaký je váš recept?
Tvrdím, že se penalta dá i dobře chytit. Nějaké poznámky jsem Radkovi na tréninku řekl. Jsem rád, že se tím řídil a třeba mu to pomohlo. Jaké ale neřeknu, to je naše tajemství.
Penalty českému celku už dvakrát pomohly k postupu. Je to silná stránka reprezentace?
Vzpomněl jsem si, jak to bylo v Anglii. Věřil jsem, že penalty umíme. Gólman vždycky něco chytne a kluci penalty na tréninku celkem dávali. I v historii jsme na penalty vesměs postupovali, vzpomínám na nás v šestadevadesátém nebo předtím v Bělehradě...
Vidíte mezi svými svěřenci nějaký výjimečný talent? Jak jste vybírali gólmana pro základní sestavu?
Bylo těžké rozhodování, kdo bude jedničkou. Každý má něco, co ho dělá dobrým. A stejně tak něco, co musí zlepšovat. Jednička jasná nebyla a já měl říct svůj názor trenérovi, kdo by měl chytat. Nakonec jsme určili jedničkou Radka Petra, který měl zápasové vytížení v Mutěnicích, a to se nám vyplatilo. Ale jsem přesvědčený, že stejnou roli by zvládl Fryšták i Frydrych.
Může někomu z nich šampionát odstartovat kariéru? Před šesti roky zářil v dvacítce Petr Čech.
Někdy stačí povedená půl sezóna, vyletíte nahoru a začnete pravidelně chytat v kvalitním klubu. Ale třeba Petr Čech byl výjimka, nejen v českém, ale i ve světovém měřítku. Vyspěl jak fotbalově, tak osobnostně, daleko dřív než jeho vrstevníci. Ve svém věku byl daleko dál, než tihle kluci tady. To ale neznamená, že by jednou nemohli dosáhnout jeho úrovně. Doufám, že jim mistrovství světa pomůže, i když tak výrazný skok je nečeká. Budou si muset vše projít postupně.
