Článek
Po zápase jste se neubránil slzám. Byly emoce příliš velké?
Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem neproměnil svoje šance. Navíc jsem byl u závěrečného gólu na dva jedna. Hrozně mě mrzelo, že jsem hráče neubránil. V takové chvíli to člověka úplně zlomí, když dostane čtyři minuty před koncem gól. Pak jsme věděli, že už je to špatné.
Ale domů si přivezete stříbrnou medaili, se kterou před šampionátem málokdo počítal...
Čas rány zahojí. Teď je to pro mě obrovské zklamání. Je obrovská škoda, že jsme dostali dva góly a prohráli.
Po přestávce jste měl na noze vedoucí gól. Jak byste popsal svoji šanci?
Soustředil jsem se na balón, který skočil. Chtěl jsem ho napálit z voleje a věřil jsem, že když ho kopnu nahoru, tak nestačí gólman vytáhnout ruce. Romero ale předvedl neskutečný zákrok. Chyběly asi milimetry, moc mě to mrzí.
Argentince jste předtím v prvním poločase dokázali ubránit a navíc jste měli šance. Věřili jste si na Jihoameričany víc, než před prvním vzájemným zápasem?
Říkali jsme si, že na ně máme. Je fakt, že jsme štěstí na své straně měli mockrát. A dneska při nás tolik nestálo. I tak je krásné být vicemistrem světa. Jsem rád za všechny doma, když nám tak fandili. Snad na nás budou hrdí.
Takže máte už lepší náladu?
Určitě. Je potřeba se nad prohru povznést a myslet už na další boje. Máme všechno před sebou. Musím na sobě dál pracovat a věřím, že zlatý úspěch ještě přijde.
Motivuje vás i fakt, že jste byl na turnaji nejlepším českým střelcem?
Je to neskutečná motivace. Byl jsem strašně rád, že jsem do Kanady vůbec jel. Pak, když jsem nastoupil v základní sestavě. Góly jsou něco neskutečné, stejně jako účast ve finále. Můžu jen poděkovat trenérovi za důvěru. Doufám, že jsem mu ji oplatil.
Co bylo největší zbraní české reprezentace na šampionátu?
Jednoznačně týmové pojetí. Parta dělá strašně moc. Individuality nerozhodují zápas, což jsme viděli u Brazilců nebo Španělů. My jsme makali jeden za druhého a pak šel celý mančaft nahoru. V tom byla naše největší síla.
