Hlavní obsah

Těsná prohra zamrzí, smutnil po finále Šimůnek

TORONTO

Jednou z opor výběru trenéra Soukupa na mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě byl obránce Jan Šimůnek. Stoper pražské Sparty dirigoval největší zbraň českého celku - defenzivu. Ta proti Argentině v závěru nestačila a inkasovala rozhodující branku. „Když jsme vedli a pak dostali vítězný gól pět minut před koncem... To zamrzí,“ přiznal po finále kapitán týmu.

Článek

Čeští mladíci byli v prvním poločase obhájcům titulu vyrovnaným soupeřem, v 10. minutě dokonce Marek Suchý trefil pravou tyč argentinské branky. „Byli jsme na Argentince dobře připravení. Nechtěli jsme je nechat hrát jako v prvním zápase a to se nám dařilo. V prvním poločase jsme je do velké šance nepustili,“ připomněl dobrý výkon v první pětačtyřicetiminutovce Šimůnek.

Po přestávce dokonce mladíci vedli po trefě Martina Fenina, radost ovšem trvala pouhé dvě minuty. Pak se stoperská dvojice nedohodla a nechala prostor nejlepšímu střelci mistrovství Aguerovi. Ten nabídku přijal a chladnokrevně šestým gólem na šampionátu vyrovnal. „Nevěděl jsem, kde je Ondra (Mazuch). Lehce jsem nakročil do strany, udělal dva kroky. Mezi námi se udělal prostor a už bylo pozdě něco zachraňovat,“ popsal trefu útočníka Atlétika Madrid Šimůnek.

Medaile do kapsy neputovala 

Rychlá odpověď naprosto nabořila soustředění českého týmu. „Když dostaneme gól, začneme se bát o výsledek. Zalezli jsme a to bylo špatně,“ nechápal změnu v herním stylu bek Sparty. Přesto Češi opět předvedli, že proti silným soupeřům dokáží předvést kvalitní výkon. „Mrzí mě, že jsme naší cestu nedotáhli do vítězného konce. Kdybychom prohráli tři nula, tak bych to bral jinak. Ale když jsme vedli a navíc dostali gól pět minut před koncem... To zamrzí.“

Přes momentální zklamání i kapitán týmu pociťoval radost ze zisku stříbrné medaile. „Kdyby mi někdo před šampionátem řekl, že skončíme druzí, tak bych to bral všemi deseti. Radost mám, ale zamrzí, že jsme o zlato přišli tímto způsobem.“ Přesto nehrozí, že by medaili po převzetí okamžitě schoval, jak tomu někdy bývá. „To určitě nebyl můj případ. Ještě jsem jí dal pusinku, jsem za medaili moc rád,“ uvedl Jan Šimůnek.

Reklama