Článek
Kolik hráčů ze stříbrné dvacítky zastupuje agentura Sport Invest International?
Měli jsme na šampionátu devět hráčů. Když vezmu základní sestavu z finále, tak to jsou Kúdela, Mazuch, Kubáň, Kalouda, Fenin a Střeštík, střídající Mareš. Z těch, co hráli před tím, ještě Okleštěk s Dohnálkem. Chtěl bych podotknout, že všechno to jsou kluci, s nimiž spolupracujeme dlouhodobě.
Co z vašeho pohledu, jako hráčského agenta, tento úspěch znamená?
Nechtěl bych, aby to vyznělo, že se na stříbro dvacítky díváme jen z obchodního hlediska. To v žádném případě. Ten úspěch má obrovský lidský rozměr. Kluci ukázali, že jsou výborní fotbalisté a také dobrá parta mladých a zdůrazňuji skromných lidí, kteří něčeho dosáhli. Šampionát byl mediálně hodně sledovaný a v hledištích překonal divácký rekord. Šlo o jedinou celosvětovou akci fotbalu v tomto roce, proto lze říct, že byl ceněn víc než mistrovství Evropy jednadvacítek. Z hlediska českého týmu to rozhodně nebyl náhodný úspěch, vždyť většina hráčů si loni přivezla bronz z evropského šampionátu devatenáctiletých. Byl to tedy další krok, který by nyní měl pokračovat v jednadvacítce.
Umíte si představit, co takový úspěch s těmi kluky udělá?
Jak je znám, jsou normální a rozhodně nebudou nosit nosy nahoru. Spíš si uvědomují, že se jim otvírá obrovská šance, pokud na sobě budou dál tvrdě pracovat.
Fotbaloví skauti klubů měli v Kanadě žně...
Omyl, jen si potvrdili, co věděli, že ti kluci mají talent a předpoklady vyrůst v dobré fotbalisty. Skauting je dnes velice rozpracovaný. Když vezmu jen české hráče, většina klubových skautů o nich má slušně silný fascikl, protože je sledují třeba od jejich patnácti let. Stoprocentně to mohu říct o Feninovi, Mazuch už je ve Fiorentině a byl z týmu druhý nejmladší. Dám jiný příklad. Když jsme byli před pár lety s Michalem Papadopulosem v Arsenalu, přinesl o něm skaut trenéru Wengerovi pěkně tlustou složku. Nešlo tedy o zázračné objevy.
Budiž, ale cena hráčů nepochybně vylétla nahoru?
Samozřejmě se svými výkony zhodnotili. Dnes kluby nejvíc sledují věkové kategorie mezi osmnácti až dvaceti roky. V jednadvacítkách už jsou borci, kterým je nebo bude třiadvacet, zato tihle kluci jsou z pohledu skautů v ideálním věku. Hráči se zviditelnili, ale finanční bomby nečekejme. Mluvíme-li o českých hráčích, pak jejich cena se pohybuje v průměru někde mezi jeden a půl až dvěma milióny eur. Samozřejmě to je velice individuální a také ve fotbale jde o poptávku a nabídku.
Co je třeba k tomu, aby jejich cena ještě vzrostla?
Teď především potřebují pravidelně hrát. Vezměte si, že s výjimkou Fenina, Suchého a řekněme Mazucha se Šimůnkem toho nikdo v lize ještě tolik neodkopal. Pro jejich další růst, a jak říkáte zvýšení ceny, by bylo ideální ukázat se ještě alespoň jednu sezónu v nejvyšší soutěži a nejlépe i v evropských pohárech. Po roce by mohl přijít ten velký přestup třeba za sto i víc miliónů korun. Rozhodně už se neztratí, zapsali se dobře a skauti si je dál budou hlídat. I pro ně je to potvrzení, že to, co investovali do jejich sledování, se vyplatilo.
Určitě se objeví nabídky na přestup. Už nějaké registrujete?
Obecně platí, že v průběhu akce se o přestupech nemluví a nejedná. Čas pro hráčské agenty nadchází nyní. Nějaké nabídky už jsou a další se objeví, to máte pravdu.
Takže budete prodávat...
Tak to není. Záleží na hráčích a klubech. Především to jsou mladí lidé a každý je jiný. Přístup musí být naprosto individuální. Pro někoho je lepší ještě třeba rok zůstat tam, kde je, tím myslím ty v první lize. Ti z druhé ligy nebo i nižší soutěže by měli jít výš. Budeme sedět s klukama, jejich rodiči a zástupci klubů a probírat všechny možné varianty, od konkrétních nabídek až po přestup, který by pro další růst hráče byl nejlepší. Ti kluci musejí cítit, na co mají, na co si troufnou nejen fotbalově, ale i lidsky a jazykově. Opět příklad. Petr Čech šel z Blšan nejprve do Sparty, kde byl předpoklad, že bude chytat. Potom následoval střední francouzský klub, kde bylo podmínkou, že bude chytat, pokud na to bude mít, ale o tom jsme nepochybovali. Pak přišla Chelsea jako vrchol. Byla to správná cesta.
Takže nehrozí, že si někdo půjde sednout na lavičku velkoklubu?
To není tak jednoduché. Ivan Lendl po odchodu do USA řekl, že tam šel i proto, že doma by dál výkonnostně nerostl, když tu měl hráče slabší, než byl sám. V Americe se automaticky zlepšoval vedle Connorse, McEnroa a dalších. Tím chci říct, že i společný trénink s hráči velkého kalibru je pro mladíka přínosem. Záleží na mladém fotbalistovi, jak se prosadí. Kluby je nekupují proto, že jsou levní, pošlou je třeba na hostování, kde je sledují. Když někdo získá stříbro na mistrovství světa dvacetiletých, prokázal tím talent a předpoklady, ale automaticky to neznamená, že z něj bude superhvězda.
Co když budou na prodej tlačit kluby, třeba Kubáň hraje za Slovácko, které má finanční potíže. Pro každý klub by bylo padesát miliónů hodně...
To máte pravdu, ale těch padesát musí někdo nejprve nabídnout... Samozřejmě že tlak na prodej ze strany klubů nelze vyloučit. My se ale snažíme přesvědčit klub, aby počkal nebo volil pro hráče rozumnější cestu do menšího klubu v zahraničí, kde bude hrát, nebo domácího prvoligového za menší peníze. Dostal by pak výrazný procentní podíl při prodeji do zahraničí, který mu zaručí víc prostředků, než by získal teď. To může být právě cesta Lukáše Kubáně. Na druhou stranu, Teplice prodaly výhodně Džeka a řeknou, že s prodejem Martina Fenina nebudou spěchat.
V Kanadě jste měl devět svých hráčů, tedy klientů, prozradíte recept, jak hledáte šikovné mladé fotbalisty?
To není o receptu, ale o poctivé práci mnoha našich spolupracovníků, jako jsou třeba Miroslav Kadlec nebo Papadopulosův táta a mnoho dalších. Je to o desítkách víkendových hodin na zápasech dorostenců, kde kromě nich, rodičů a kamarádů není nikdo. Proto nelitujeme času a prostředků, které do tohoto skautingu u nás investujeme. Stříbro z Kanady je důkazem, že se to bohatě vyplácí těm klukům, klubům i nám.
