Článek
V duelech s Maltou a Bulharskem jste počítali s dvěma výhrami, dokonce i první muž českého fotbalu Miroslav Pelta se nechal slyšet, že pokud nezískáte šest bodů, bude z toho všechny bolet hlava. Neobáváte se teď jeho reakce?
Znáte Peltu...
Právě...
Jaká by tedy měla jeho reakce být? Máme ze tří kvalifikačních zápasů pět bodů a pozici prakticky stejnou, jako Dánové či Bulhaři, proto reálná šance bojovat o druhé místo ve skupině existuje.
Takže žádný strach z předsedových příštích kroků? Z reakce generality zasedající ve výkonném výboru?
Je snad důvod k mému odvolání? Objektivně ho nevidím. Spousta lidí by si samozřejmě přála, abych u národního mužstva skončil, ale podle mého není důvod, aby došlo k výměně. A proto by mě odvolání osobně překvapilo.
Takže se nevzrušujete panující nespokojeností z výkonu, který váš tým proti Bulharům hodinu předváděl a z bodů, které ztratil?
I my jsme chtěli vyhrát a předvádět fotbal, který by se lidem líbil, ale hrajeme prostě to, na co momentálně máme.
Myslíte, že podobné vysvětlení přijmou?
Ale to je přece realita. Po evropském šampionátu jsme přišli o Baroše, který v národním mužstvu skončil, zranili se Rosický, Pilař a Kolář, což se zákonitě na kvalitě ofenzívy reprezentačního týmu muselo projevit. Nemluvě o tom, že vypadli třeba i zranění Chramosta, Krejčí, s nimiž jsme počítali, že ani Necid nenaskočil v Rusku do sestavy svého mužstva tak rychle, jak jsme předpokládali.
To je pochopitelně realita, která ovšem přece jen kontrastuje s tím, že třeba v závěrečné půlhodině duelu s Bulharskem, stejně jako předtím v přípravě s Finskem, váš tým ve svých řadách kvalitu našel, k náporu se vzepnul a protivníky přehrával. Proč ale až v poslední půlhodině?
Protože neumíme hrát a prosadit se proti protivníkům, kteří jen úporně brání, což byl případ Bulharů i Finů. Chybí nám prostě kvalita v ofenzívě, scházel lepší pohyb, do šestnáctky chodilo málo míčů, abychom mohli využít kvalit Pekharta, neprosazujeme se v soubojích jeden proti jednomu.
Realitě odpovídající zdůvodnění. Ale proč tohle všechno v sobě vaši svěřenci nachází v závěru zápasů? Proč jsou schopni v poslední půlhodině Bulhary přehrávat, vynutit si tlak, přitisknout protivníka k bráně?
Protože nám vyšlo střídání a s příchodem Daridy a Vydry jsme zlepšili pohyb a tudíž se dostávali i k zakončení, protože jsme vsadili na větší riziko, hru otevřeli a do ofenzívy se tudíž zapojovalo víc lidí. Svou roli ale sehrávalo i to, že úporně bránící Bulhaři museli dlouho běhat bez míče a proto jim logicky docházely síly.
Neměl jste vsadit na větší riziko dřív? Hrát odvážněji? Nasadit proti soupeři, o němž jste přece předem věděl, že bude jen úporně bránit, třeba dva útočníky?
Na evropském šampionátu se našla jen dvě mužstva, která hrála na dva útočníky. V tom to není...
Ve slabém výkonu Pekharta ale možná ano. Vy ho ale přesto pořád hájíte a tvrdíte, že má vaši důvěru. A to přesto, že se vůbec neprosadil! Jak dlouho ho míníte preferovat na úkor Vydry či Lafaty?
Vsadil jsem na něj, protože se střelecky prosadil proti Maltě a já mu věřím. I proto, že hraje bundesligu. Jakmile ale nebude hrát dobře a nebude se prosazovat, ze sestavy vypadne stejně, jako by se to stalo i jiným hráčům.
Nad nedostatečnou ofenzívou naříkáte dlouhodobě, čemuž se nelze divit, když už v pěti zápasech nedalo vaše mužstvo gól. Existuje ale z tohoto začarovaného kruhu cesta ven? Jste schopen s týmem něco provést?
Národní celek není o velkém trénování. Mám dva tréninky a jde se na zápas. Pak záleží na šťastné ruce...
Vy jste ji příliš šťastnou neměl, neboť jen Maltě bylo vaše mužstvo schopno dát v posledních utkáních gól... Věříte vůbec ve zlepšení?
Samozřejmě, i když zároveň vnímám současnou realitu. S výjimkou Čecha a Rosického nemáme hráče, kteří by působili v předních evropských klubech, jako tomu bylo dřív. Současní reprezentanti hrají v klubech průměrných, kde navíc bojují o místo v základní sestavě, což je i případ Jiráčka či Gebre Selassieho. Na jejich sebedůvěře a následně výkonech se to musí projevovat.
Tím ovšem nevysvětlujete víru ve zlepšení...
Musíme věřit, že se zmiňovaní hráči prosadí, o čemž jsem přesvědčen, doufat, že se Rosický a Pilař uzdraví, že začne pravidelně hrát Necid, že se budou prosazovat Vydra, Tecl či Kadlec. Pak by měla ofenzivní síla mužstva narůst a i potřebná pohoda, která nám chybí, by se měla dostavit.
Takže jste dál přesvědčen, že svůj post ustojíte a mužstvo alespoň do baráže dovedete?
Už jsem si zvykl na tlaky na mé odvolání. Zažívám je od samého začátku, co jsem se funkce ujal, přicházely v kvalifikaci, před evropským šampionátem i po něm. Není to jednoduché, radost z toho nemám, ale opakuji, že jsem s tím naučil žít, i když by se mně pracovalo samozřejmě lépe, kdybych cítil podporu. Já ji nemám, ale i tak udělám vše proto, abych splnil cíl, jímž je postup na mistrovství světa. Ani já nejsem spokojen s hrou, kterou jsme proti Bulharům šedesát minut předváděli, ale podstatné pro postup do Brazílie jsou body, jimž se v kvalifikaci podřizuje prostě všechno.
Za současné konstelace a při suverenitě Itálie to už ale vypadá jen na boj o druhé místo ve skupině. A to při bodových ziscích vašich konkurentů v ostatních skupinách nemusí účast v baráži garantovat. Připouštíte si tuto eventualitu?
Přečkali jsme velmi těžké období, máme pět bodů a nepropadáme panice, i když situace v naší skupině je špatná. Italové se odtrhli a je nám jasné, že teď se strhne velký boj o druhé místo. Přitom si pochopitelně uvědomujeme, že ani z druhé příčky se do baráže dostat nemusíme. I proto chceme získat co nejvíc bodů, i proto jsme chtěli nad Bulharskem vyhrát. Naše síla ale není momentálně taková, abychom se výrazně prosazovali.
