Článek
Od některých vašich spoluhráčů zazněl opakovaně názor, že Itálie je daleko přijatelnější a hlavně hratelnější soupeř, než jakým bylo v předchozí kvalifikaci o Evropu Španělsko. Třeba i proto, že hráči squadry jsou dost náladoví... Souhlasíte?
To bych se tvrdit neodvážil. Vždyť Italové jsou finalisty posledního evropského šampionátu, v naší kvalifikační skupině o Brazílii jsou jasným leaderem a až na remízu v Bulharsku 2:2 dosud neztratili ani body.
Takže co třeba argument, že Praha pro ně představuje jen zastávku na cestě do Brazílie, kde je čeká Pohár FIFA?
O to horší konstelace pro nás. Zatímco nám se honí hlavou, že jde o poslední utkání sezóny, oni pokračují dál. Čeká je další vrchol a sezóna pro ně nekončí.
Takže asi těžko pojmou večerní kvalifikaci jen jako příjemné zpestření a vhodný trénink před výletem za oceán...
To tedy rozhodně ne. Proto bych ani nespekuloval, zda červnový kvalifikační termín víc vyhovuje nám, nebo jim.
Vám osobně ale moc po chuti není...
Nikdy jsem nepochopil, proč se o kvalifikační body musí hrát v červnu, a nikoli třeba v dubnu, kdy je volný termín, všichni hráči jsou v pravidelném zápasovém rytmu a i trenéři by tento termín uvítali. Červen naproti tomu komplikuje život všem. Hráčům, trenérům klubovým i reprezentačním.
S červnovým termínem ovšem nic nenaděláte, takže vám nezbývá, než se na Itálii nachystat a bodovat, protože jinak se postupové naděje rozplynou.
Ideální by byla výhra, protože pak bychom se vrátili okamžitě do boje o postup, zatímco v opačném případě bychom si situaci extrémně zkomplikovali. Ani remíza by nám moc nepomohla, ale alespoň by nás nějakým způsobem udržela ve hře.
Mohlo by to být večer na Letné snazší, když squadra nastoupí bez nebezpečného Osvalda, kterého po maléru v klubu vyřadil trenér Prandelli z nominace...
Italové mají na výběr spoustu výborných hráčů, takže pro ně nepředstavuje až takový problém Osvalda nahradit. My se ale nesmíme dívat na to, kdo soupeři chybí, ale musíme odehrát utkání tak, abychom v něm uspěli.
Mnozí experti vnímají večerní kvalifikační konfrontaci i jako váš souboj s Buffonem, protože výkony a případně chyby brankářů mohou rozhodnout. Vnímáte také velké očekávání ve vás vkládané?
Není to o Čechovi a Giggim, protože ani jeden z nás branku nevstřelí. Daleko důležitější bude, abychom zápas zvládli jako tým, v němž bude záležet na výkonu každého hráče. A to se samozřejmě týká jak našeho, tak i italského celku. Bude přitom jedno, kdo ho za úspěchem potáhne.
Už v úvodu povídání jste se pustil do postupových spekulací. Koho považujete za nejvážnějšího soupeře českého týmu v boji o druhou příčku ve skupině?
O šancích tří aspirantů - tedy nás, Dánů a Bulharů - napoví víc další zápasy. My už máme duely s Dánskem za sebou a čeká nás ještě odveta s Bulharskem, s nímž jsme přišli doma remízou o body. To byla obrovská škoda, protože jsme měli šance a mohli zápas rozhodnout. Zmiňované body nám teď chybí nejvíc.
Takže v posledním zápase kvalifikace v Bulharsku může jít vlastně o všechno...
My se musíme nejprve pokusit porazit Itálii, abychom tak zmírnili bodovou ztrátu z domácích střetnutí s Dánskem a Bulharskem. Ale ani když další zápasy vyhrajeme, nebudeme mít vše ve vlastních rukou, protože bude pochopitelně záležet i na tom, jak si povede Dánsko. Nejhorší by bylo obrat se navzájem o body. Pak by se mohlo stát, že sice druzí skončíme, ale budeme mít ze všech reprezentačních celků na druhých příčkách nejméně bodů a do baráže se nedostaneme.