Článek
„Cítím jen obrovské zklamání," vypadlo z kapitána české reprezentace, když konečně vyšel z kabiny ponořené do smutku.
„Někdo mě zatahal za dres, kolíky uvízly v trávě, škublo mně ve svalu a věděl jsem, že pokračovat nebudu moci. Obrovská škoda, protože za stavu 1:0 jsem věřil, že se to může povést. Jenže po přestávce dali Italové dva rychlé góly a ty zápas rozhodly," glosoval legionář z Arsenalu své zranění i zápas.
„Šance na postup jsou ztracené. Ale když doma vyhrajeme jediný zápas a poztrácíme tolik bodů, postup si nezasloužíme," pronášel na rovinu a děkoval přitom i trenérovi Bílkovi za čtyři uplynulé roky. „Je škoda, že končí, protože spolupráce s ním byla výborná. Za čtyři roky bych mu chtěl poděkovat," pravil Rosický a o své budoucnosti v národním týmu moc mluvit nechtěl.
„V tuto chvíli ve mně převládá pocit, že budu muset další pokračování v reprezentaci hodně zvažovat," dodával.
Kozákův gól naději neuchoval
„Je sice hezké, že se mi podařilo dát konečně Buffonovi gól, ale bohužel v konečném důsledku to úspěch nepřineslo," litoval Libor Kozák zápasu, který se začal vyvíjet tak slibně. „Kdybych na konci poločasu proměnil druhou příležitost, do které jsem se dostal, možná by se utkání vyvíjelo jinak. Ale bylo hodně těžké trefit míč, který skákal," popisoval svou druhou velkou šanci.
„Boj o šampionát pro nás bohužel skončil, ale říjnové dva zápasy určitě nevypustíme, protože pořád jde o mezinárodní fotbal a reprezentaci České republiky. Zároveň můžeme nastartovat novou etapu," sliboval střelec jediného gólu, který ovšem české reprezentaci naději neuchoval a šanci na baráž nepřinesl.