Hlavní obsah

Padla naděje, padl trenér, teď o konci přemýšlí i kapitán. Vše ještě důkladně zvážím, prohlásil Rosický

Turín/Praha

Když ještě v prvním poločase turínského duelu s italskou squadrou azzurou musel zraněný Tomáš Rosický ze hřiště pro zranění odstoupit, bylo evidentní, že se mihotající naděje Bílkova týmu promění v zmar. Bez reprezentačního kapitána to prostě nešlo a v dalším kvalifikačním cyklu asi těžko půjde. Jenže je otázkou, zda legionář z Arsenalu bude v národním týmu pokračovat. Sám na to nedokázal v Itálii odpovědět.

Foto: Milan Malíček, Právo

Zklamaný kapitán české fotbalové reprezentace Tomáš Rosický.

Článek

Trenér Michal Bílek u reprezentace skončil. Vy budete pokračovat dál?

Po takovém velkém neúspěchu a v mém věku o tom budu přemýšlet.

Kvalifikace je ztracená. Která z porážek mrzí nejvíc?

Vždycky ta poslední, teď tedy s Itálií. Po předchozích prohrách doma jsme si ale na šampionát nezasloužili jet. To je logické.

Berete to tak, že rozhodly domácí ztráty, kde jste s Dány a Armény prohráli, s Bulhary a Italy remízovali, takže jste porazili jen Maltu?

Jak jsem řekl. Těch ztrát doma bylo moc a tím to končí. Zklamání je pochopitelně obrovské.

Je toto zklamání srovnatelné s jinými fotbalovými?

Pár už jsem jich zažil. Zklamání chutná vždycky stejně hořce.

Je to zvláštní shoda náhod. Vy jste se zranil, naděje na baráž padla a s ní i trenér...

Bohužel je to tak. Tím to je pro mne všechno horší.

Co vůbec říkáte na rezignaci trenéra Bílka?

Trenér věděl, že tahle kvalifikace je neúspěšná, proto odstoupil... Chtěl bych mu poděkovat za čtyři roky, které jsem v národním mužstvu pod jeho vedením strávil. A ať se to někomu líbí nebo nelíbí, Bílek dovedl český tým do čtvrtfinále evropského šampionátu, což je obrovský úspěch, který si spousta lidí neuvědomuje.

Jste kapitánem mužstva, jeho klíčovým hráčem. Napadá vás v tuto chvíli jméno kouče, který by mohl reprezentaci převzít?

Tohle řešení se mnou nemá nic společného.

V Turíně jste střídal už v prvním poločase. Co se vám stalo?

Dostal jsem se před protihráče, který mě fauloval a zatáhl mě při tom za dres a já jsem se zasekl v trávníku kolíky od kopaček. Při tom mi škublo ve svalu. Dál pokračovat nešlo.

Věřil jste za stavu 1:0 pro český tým, že se zázrak v Turíně může povést?

Proč by ne? Dali jsme gól z povedeného brejku a v samém závěru první půle měl Libor Kozák ještě jednu velkou šanci. Italové nás tlačili celý poločas. Nám především chybělo, že jsme nedokázali podržet míč. Přitom v utkání byly fáze, kdy to šlo, a prostor jsme měli. Mělo to být častěji. O to víc nás pak domácí dostávali pod tlak.

S jakými pocity půjdete do říjnových kvalifikačních duelů na Maltě a v Bulharsku, když v nich o nic nepůjde?

To není pravda, že v nich o nic nepůjde! Pořád se hraje o čest a za Českou republiku. Bude to začátek nové reprezentační kapitoly.

Reklama

Související témata: