Článek
Většina osmifinálových zápasů skončila těsnými výsledky, došlo na prodloužení i penalty. Favorité se trápili i v utkáních, která měla být jednoznačnou záležitostí. Čím si to vysvětlujete?
V minulosti skončily zápasy favoritů s outsidery nebo papírově slabšími soupeři větším rozdílem. Probíhající šampionát ukazuje, jak se fotbal stále víc vyrovnává. Slova o tom, že není slabých soupeřů, která se někomu zdála jako alibismus, docházejí naplnění. Platí to především na velkých turnajích jako je mistrovství světa, a zejména pak ve vyřazovací části. I ti „malí“ cítí šanci a jdou za ní.
Někde ale musí být příčina vzestupu „malých“, jak jsme si je nazvali. Kde ji vidíte vy?
To je jednoduché. Jejich reprezentace vedou kvalitní trenéři, odborníci, kteří dokáží připravit špičkové plány, ušité na míru hráčům, které mají k dispozici. Spousta fotbalistů působí v kvalitních klubech, ať evropských nebo jihoamerických a přivážejí si sebou zkušenosti z těžkých zápasů. Trénovanost fotbalistů z těchto zemí už je na vysoké úrovni. Všichni umějí běhat, mají dobrou fyzickou kondici, umějí fotbal, jsou technicky i takticky na výši, takže se těm nejlepším dokáží maximálně přiblížit nebo se s nimi i srovnat. A pak v zápasech, v nichž rozhodují detaily, při troše štěstí dokážou překvapit. Už neplatí, že je uběháte a pak dorazíte. Běhat rychle, posouvat se v prostoru a bránit umějí všichni. Dokážou také jít do nebezpečných brejků. Outsideři tak mučí favority, což je pro fotbal jen dobře.
Zmínil jste, že fotbalisté z těchto zemí hrají za špičkové kluby. Vidíte v jejich hře například inspiraci herního a taktického projevu některých klubů?
Vychází to ze zkušenosti hráčů a trenérů, kteří jim připravují herní systém tak říkajíc na míru. Znám dobře německý fotbal a vidím ve hře některých týmů kopii Dortmundu. Je to logické. Dortmund vsadil před pár lety na tehdy neznámé hráče a udělal s nimi díru do světa. Dnes patří k absolutní evropské špičce. Hra Dortmundu je založena na běhání, výborné kondici a velmi kvalitní taktické vyspělosti. V tom vidí velkou inspiraci. Je to cesta, kudy to jde.
Takže výraz outsider se stává minulostí?
Do jisté míry ano, samozřejmě fotbaloví trpaslíci existují, ale na mistrovství světa už je nenajdete. Takto označovaná mužstva udělala obrovský pokrok. Podívejte se na Kostariku, ale také na Alžírsko nebo tým USA, na němž je znát výrazný rukopis trenéra Klinsmanna. Na jejich hru se i krásně dívá. Kostariku a Alžírsko považuji za největší a nejpříjemnější překvapení. Ale nesmím zapomenout ani na Chile. Kolik centimetrů chybělo v závěru k tomu, aby ukončilo brazilský sen... To jsou ty maličkosti, které rozhodují.
Co tedy těm „velkým“ zbývá? Jsou to ti dnes moderně označovaní rozdíloví hráči?
Přesně tak. Ale prosazují se, alespoň v osmifinálových zápasech tomu tak často bylo, později. Proto došlo tolik zápasů až do prodloužení. Oni na sebe berou odpovědnost, vezměte si Messiho v Argentině nebo Neymara v Brazílii. Musejí něco vymyslet a ostatní jim musí pomoct, aby se projevila ta nadstavba, kterou přinášejí tito hráči. Jejich kvalita se musí ukázat především ve finální fázi, ať přihrávkou, nebo v zakončení.
Zbývá posledních osm týmů. Které jsou mezi nimi favority?
To je hrozně těžké tipovat. Podle mě se v osmifinále okruh favoritů ještě rozšířil. Jak se ukazuje, každý může porazit každého. Třeba v utkání s Chile měla Brazílie fáze, kdy byla jasně lepší, ale pak přišly takové, kdy ji Chilané jednoznačně přehrávali. Němci si zase desítky minut nedokázali poradit s Alžířany. Nikdo není vyloženě dominantní. Dejme tomu, že vyjdu z pětice Brazílie, Argentina, Německo, Francie, Nizozemsko. Podle papírových předpokladů by to tak mělo být. Ale Francie se vybije s Německem už ve čtvrtfinále. Brazílie to bude mít strašně těžké s Kolumbií, která hraje výborně. Odepsat nelze ani Kostariku v utkání s Nizozemskem nebo Belgii proti Argentině. Můžeme se skutečně dočkat dalších překvapení. Pro fotbal by to bylo určitě dobře i proto, že se na tomhle šampionátu hraje především ofenzivní fotbal, i když v osmifinále už tolik branek nepadlo. Ale fanoušci si i tak přijdou na své.
