Článek
Proto Trippierův nepřítomný pohled. Proto ruce tisknoucí velký pytel s ledovými kostkami k pravému stehnu a v očích slzy. Proto pocit zmaru.
„Vždyť všechno bylo tak blízko," vzlykal obránce Tottenhamu, když pajdal chodbou k šatně plné anglického smutku.
To díky jeho výstavní trefě měl fotbalový Albion finále po šedesát tři následných minut blízko. Marně se při trestném kopu snažili Chorvaté Lovren a Prišic katapultovat do vzduchu ještě výš. Na projektil vypálený z trestného kopu Trippierovou kopačkou nedosáhli, i když jim svištěl těsně nad hlavami. A gólman Subašič plachtil vzduchem také marně.
Druhý nejrychlejší gól v historii semifinálových zápasů mistrovství světa, protože padl po 4 minutách a 44 sekundách. Jen Vavá dal Francouzům v roce 1958 branku dřív, hlásili okamžitě milovníci statistik a čísel. Sedmadvacetiletému Trippierovi však bylo jedno, že je až druhým za slavným Brazilcem. Stejně jako mu bylo jedno, že ho trenér Southgate posunul do zálohy, i když mezi svými Spurs je zvyklý na místo krajního obránce. Podstatné bylo, že hrál. Že dal první gól v reprezentaci a jeho Anglie vedla.
„Nejkrásnější gól, jaký jsem kdy vstřelil, ale nakonec byl stejně k ničemu. Nejdřív jsem si myslel, jak je skvělé, že jsme se dostali až do semifinále a já si v něm zahraju, teď jsem stejně jako ostatní zklamaný, že jsme se dostali jen do semifinále," brečel smutný hrdina a fotbalová Anglie s ním.
„Ale k něčemu to přece bylo. Znovu jsme s našimi fanoušky pevně spjatí. S těmi, co za námi přijeli do Ruska a kteří si s námi prožili semifinále i zklamání, kterého jsme plní, stejně jako s těmi, co zůstali doma. Udělali jsme všechno, abychom se dostali mezi poslední čtyři mužstva. Hráli jsme jako opravdový tým," rozjímal Trippier do mikrofonů a televizních kamer.
„Doufám, že všichni angličtí fanoušci cítili, jak moc jsme se snažili, aby na nás mohli být pyšní. Proto věřím, že teď jsme i s nimi jeden tým a jeden národ."
