Článek
První dva zápasy po přesunu do Belgie jste zůstal mezi náhradníky. Šlo o nepříjemný start v novém klubu, když jste za sebou měl navíc období na lavičce Sparty?
Ve Spartě jsem nehrál, protože mi trenér Ščasný řekl, že nebude stavět hráče, jenž má v hlavě přestup. Já byl připravený, ale když mi trenér nevěřil, musel jsem se s tím vypořádat. Navíc jsem měl informace, že Anderlecht se týden neozval. Pak vše nabralo nečekané obrátky a já skončil v Genku. Když jsem přišel, měli jsme sérii proher. I proto jsem možná dostal šanci tak rychle. Po dvou zápasech jsem do sestavy naskočil, a přestože jsme při mé premiéře podlehli Anderlechtu, už jsem v sestavě zůstal.
Představuje přesun do Belgie velký skok? Nebo je liga srovnatelná s českou soutěží a s adaptací jste neměl problém?
V rychlosti a nasazení je velký rozdíl. I z pohledu kvality jsem skočil jinam, protože v Belgii i kluby ze spodní poloviny tabulky mají finance, aby si zaplatily velmi dobré hráče. Přijeli jsme k zápasu do Kortrijku, o němž jsem pomalu nevěděl, kde leží. A pak jsem byl pěkně vyvalený, protože domácí hráli neuvěřitelně dobře, byli skvělí. Dostali jsme čtyřku a jeli jsme domů. Všechna mužstva mají několik nadstandardních hráčů, pravidelně narazím na tři čtyři skvělé borce v ofenzivě protivníka i u týmů ze spodku tabulky, což se v Česku nestane. Přitom jde o hráče, jejichž jména zatím nikomu nic neřeknou.
Překvapilo vás něco v rámci přípravy?
Co se týče hry, žádné velké odlišnosti proti Spartě trenér nevyžaduje. Občas jen u videa něco drobně koriguje. Velký, ba přímo obrovský důraz kladou v Genku na silovou přípravu. Musíme být na stadiónu dvě hodiny před každým tréninkem. Máme určený program na celý týden od posilovny, stabilizačních cvičení či protahovaní. Hráči sami pak vypisují, co absolvovali a na vše dohlížejí kondiční trenéři. Věřím, že časem zaznamenám progres.
Bylo hodně složité se adaptovat na nové prostředí? Jak jste zvládl nový jazyk?
Komunikace probíhá prakticky výhradně v angličtině, kterou zvládám, což mi start usnadnilo. Učil jsem se ji od dětství, protože jsem jednou chtěl zkusit zahraniční angažmá. A nechtěl jsem někam vyrazit v situaci, že nebudu umět ani kváknout. Přesto byly první dva tři dny hodně tiché. Ale potvrdilo se, že ukázaná platí. Když jsem na trávníku předvedl, že fotbal umím, získal jsem si respekt. A jak jsem pravidelně v sestavě, cítím se lépe a lépe. Náš tým je navíc hodně mladý, v šatně je to velmi blízké situaci, kterou znám z Česka. Za to jsem rád. Ale zatímco ve Spartě jsem patřil do skupiny mladých, v Genku jsem se ve čtyřiadvaceti zařadil mezi starší. Je to blbé zjištění, ale holt už to tak zůstane.
V čem se při směsici národností může kabina Genku, kde jsou hráči z Jamajky, Gambie, Nigérie, Tanzánie, Ghany a dalších zemí, podobat té ve Spartě?
Mezi hráči je hodně srandiček, probíhá řada mimofotbalových aktivit. Často se chodí někam na kafe nebo do města. Většina kluků je mladých, parta je super. Když jsem mluvil s Láďou Krejčím, jenž je v Boloni, nebo Jirkou Skalákem z Brightonu, mají to jinak. Tam při sobě drží jen cizinci. Právě s kluky si pravidelně voláme. Jak jsme každý v klubu sám, tak sdílíme svoje zážitky přes telefon a prožíváme to společně.
