Článek
Daniel Pudil před kvalifikačním duelem s Norskem.
„Při obědě na začátku srazu jsem se díval kolem sebe a říkal si, že jsem druhý nejstarší, což mě dost překvapilo. Jen jsem se utvrdil, jak rychle čas běží," přemítá jednatřicetiletý obránce.
S Nedvědem se minul
„Při mém prvním srazu mi bylo jednadvacet let. Zažil jsem všechny top hráče až na Pavla Nedvěda, který skončil krátce před mým příchodem do týmu. Měl jsem štěstí, když jsem mohl být součástí jednoho z nejlepších národních výběrů v české fotbalové historii," promítá si zpětně výsledky a výkony Pudil.
„Kluci hráli výborný fotbal. Však jsme také měli hráče v nejlepších evropských týmech," vybavuje si Pudil, že v jedné šatně sedával po boku Čecha, Rosického, Ujfalušiho, Kollera, Jankulovského, Baroše a dalších veličin tuzemské fotbalové scény.
„Aktuálně nemáme kluky v top týmech. Jsme spíše v průměrných klubech a musíme více než tehdy spoléhat na týmový projev, soudržnost," přemítá Pudil. „Určitě se můžeme vrátit na tehdejší úroveň. Jde zde spousta talentovaných kluků, ale potřebují čas, aby mohli růst. Záleží také na vnímání českého fanouška, zda přijme, že nadešel čas přestavby a budování," krčí rameny Pudil.
Připomíná osud Belgie, kde tři sezóny působil v Genku. „Dlouhé roky nepostoupila na žádný velký turnaj, tudíž změnila koncepci, zaměřila se na práci s mládeží a nyní sklízí úspěchy. A není divu, protože devadesát devět procent jejích hráčů působí v top týmech Evropy," vysvětluje obránce.
Polsko přineslo zklamání
V národním mužstvu poznal metody trenéra Brücknera, Rady, Haška, Bílka, Vrby a nyní jezdí na srazy vedené Karlem Jarolímem. „Vždy jsem reprezentoval rád. Z mého pohledu bylo nejlepší období pod vedením Ivana Haška. Atmosféra byla super. Jde o trenéra, který umí zacházet s lidmi a sám hrál na nejvyšší úrovni. Poznal jsem ho jako velmi férového muže," pátrá ve vzpomínkách Pudil.
Nejhorší reprezentační období má spojené s mistrovstvím Evropy 2012. Pudil přišel kvůli zlomené ruce už o kontinentální šampionát o čtyři roky dříve. Když se reprezentace chystala do Polska, nepochyboval, že bude součástí týmu. A vlastně ani nikdo jiný. Jenže trenér Bílek jej na poslední chvíli vyřadil. „Myslel jsem, že na turnaj pojedu. Odehrál jsem první zápas baráže s Černou Horou, absolvoval soustředění v Rakousku. Byl jsem pak hodně zklamaný," vzpomíná Pudil na nečekaný ortel Michala Bílka.
Vzájemný vztah měl následně k ideálu daleko. Však také Pudil podle zákulisních informací trenérovi ještě při soustředění v Bad Waltersdorfu pěkně od plic řekl, co si myslí o jeho rozhodnutí. Nebylo divu, že následně v kádru při srazech chyběl. „Ale na reprezentaci jsem nezanevřel. Byl jsem kluky jako fanoušek podpořit na šampionátu a sledoval jejich zápasy v kvalifikaci," říká Pudil.
Hlavně na rovinu, přeje si obránce
Až když se týmu chopil trenér Vrba, měl obránce cestu do reprezentace znovu otevřenou. „Když mi trenér na rovinu řekne, co se mnou zamýšlí a bude mě třeba chtít i jen jako rezervu za jiným klukem, nemám problém," naznačuje Pudil, že od začátku působení minulého trenéra věděl, jaká bude jeho pozice. Nakonec se na třetí pokus dočkal nominace na mistrovství Evropy i startu na šampionátu.
A po trenérské změně je dál platným členem národního týmu. „S Karlem Jarolímem mám výborný vztah. Když jsem před lety stagnoval v Liberci, vzal mě do Slavie a pomohl mi. Došli jsme až k titulu. Trenér jedná přímo, což jsem si ověřil, když se nyní chopil reprezentace," vypravuje Pudil, jenž pod Jarolímem hrál ve Slavii Ligu mistrů.
„Máme na práci jiné věci než vzpomínky. Do zápasu je při srazu vždy čtyři pět dnů, které je potřeba maximálně využít k přípravě. Kvalifikace o mistrovství světa v Rusku ještě není ztracená," nepochybuje Pudil.
