Článek
"Během semestru to ještě jde, chodíme do školy každý druhý týden a jsme tam celý pátek a sobotu. Ve zkouškovém se to ale nahromadí a je toho hodně, navíc asi každý nechává učení až na zkouškové a neučí se průběžně," popisuje své studium záložník Michal Gašparík, který během svého působení v Mostu začal v panelovém městě studovat marketing. "Šel jsem tam, protože otevřeli nový obor Marketingová komunikace, což mne zaujalo. Je to soukromá škola, ale to jsem zpočátku ani nevěděl a ani to není poznat. Je to normální pětileté studium s bakalářským a magisterským stupněm," líčil Gašparík.
Když v létě změnil dres a odešel z Mostu do nedalekých Teplic, přišel do kabiny plné majitelů univerzitních indexů. Jeho spoluhráč Pavel Hašek jde ve stopách svého otce a studuje práva, stoper Vlastimil Ryška zase tělesnou výchovu v Ústí nad Labem. V mužstvu byli i dva absolventi. Jiří Sabou má inženýrský diplom ze Stavební fakulty ČVUT, Pavel Krmaš vystudoval FTVS.
Právě Krmaš se Sabouem jsou nejlepšími příklady toho, jak se kariéra vysokoškoláka a fotbalisty navzájem ovlivňují. Krmaš byl podle svých spolužáků z gymnázia výtečným matematikem, ale nakonec vystudoval FTVS, která nabízí vrcholovým sportovcům největší úlevy. To Sabou zvolil opačně - prezenčně vystudoval stavební fakultu pražského ČVUT a teprve poté se vydal na dráhu profesionálního fotbalisty; do té doby hrál v útoku divizního Králova Dvora. Až po promoci odešel do Viktorie Žižkov.
Baštou vysokoškoláků Sparta Krč
Mohlo by se zdát, že skloubit studium a fotbal není zase tak těžké. Pohled do nižších soutěží ale hovoří o opaku, zejména v Praze je v nich k vidění řada studentů. Se Sabouem se v žižkovské kabině potkával mladý záložník Martin Chvátal, student informatiky na jen pár desítek metrů vzdálené VŠE. I přes ideální podmínky se ale neprosadil, stěží stíhal tréninky a zůstalo jen u několika startů v pohárech. V lednu 2003 nakonec odešel do divizního Motorletu, který dokázal se studiem skloubit.
Podobný případ je i Marek Nešpor z Bohemians 1905. Třiadvacetiletý šikovný obránce a student chemie ve třetí lize patřil k oporám, ve druhé lize ale přestal náročný program zvládat a klub jej poslal raději na hostování do Čáslavi. Baštou vysokoškoláků tak zůstává především druholigová Sparta Krč. Vedle sedmi hráčů ji pojí s pražskými vysokými školami i osoba klubového prezidenta Richarda Hindlse, který je zároveň rektorem VŠE. Profesor statistiky tak v klubu paradoxně prezidentuje svým studentům.
"Zadarmo jim ale nikdo žádné zkoušky nedá," komentoval tuto provázanost krčský trenér Juraj Šimurka, který sám v osmdesátých letech VŠE vystudoval. Mužstvo vysokoškoláků mu ale dělá nejen radost, ale také přidělává pořádné starosti. "Máme navíc osm hráčů, kteří při fotbale i pracují, takže jsme tomu program uzpůsobili a trénujeme hlavně odpoledne, kolem páté. Ve srovnání s čistě profesionálními mužstvy je to určitý handicap," přiznal Šimurka. "Poměrně často se musíme vyrovnat s absencemi, je to nepříjemné."
Úlevy z tréninků se koučům nelíbí
Vysokoškolské studium fotbalovou kariéru zjevně komplikuje. Hráč často myslí místo fotbalu na jiné věci, navíc potřebuje občas úlevy z tréninku, což se mnohým trenérům nelíbí. "Když potřebuju jít na zkoušku nebo na nějaký seminář, trenér mě z tréninku uvolní," popsal poměry v Teplicích Gašparík.
Vidina vysokoškolského diplomu mu problémy vynahrazuje. "Nevím, co život přinese, ale každopádně se nechci dostat do stavu, že skončím s fotbalem a nebudu se umět zařadit někam jinam," vysvětlil svou motivaci ke studiu Gašparík. "Fotbalem se nedá živit moc dlouho a nedá se jím asi ani zabezpečit, proto beru školu jako dobrého pomocníka k lepšímu zaměstnání, až s fotbalem skončím," uzavřel Gašparík.