Hlavní obsah

I fotbalistům začne zkouškové období

Před koncem roku si většina fotbalistů užívá poslední dny před začátkem zimní přípravy, vysokoškoláci zase sbírají síly na zkoušky. Obě náročná období lze jen těžko stíhat současně, přesto v české lize je řada hráčů, které čeká v lednu jak fyzická dřina, tak i námaha duševní. A když se sejde vysokoškoláků v mužstvu víc, může to nabourat přípravu, byť většina hráčů studuje dálkově.

Foto: čtk

Jiří Sabou z Teplic (vlevo) vystudoval ČVUT. Ilustrační foto

Článek

"Během semestru to ještě jde, chodíme do školy každý druhý týden a jsme tam celý pátek a sobotu. Ve zkouškovém se to ale nahromadí a je toho hodně, navíc asi každý nechává učení až na zkouškové a neučí se průběžně," popisuje své studium záložník Michal Gašparík, který během svého působení v Mostu začal v panelovém městě studovat marketing. "Šel jsem tam, protože otevřeli nový obor Marketingová komunikace, což mne zaujalo. Je to soukromá škola, ale to jsem zpočátku ani nevěděl a ani to není poznat. Je to normální pětileté studium s bakalářským a magisterským stupněm," líčil Gašparík.

Když v létě změnil dres a odešel z Mostu do nedalekých Teplic, přišel do kabiny plné majitelů univerzitních indexů. Jeho spoluhráč Pavel Hašek jde ve stopách svého otce a studuje práva, stoper Vlastimil Ryška zase tělesnou výchovu v Ústí nad Labem. V mužstvu byli i dva absolventi. Jiří Sabou má inženýrský diplom ze Stavební fakulty ČVUT, Pavel Krmaš vystudoval FTVS.

Právě Krmaš se Sabouem jsou nejlepšími příklady toho, jak se kariéra vysokoškoláka a fotbalisty navzájem ovlivňují. Krmaš byl podle svých spolužáků z gymnázia výtečným matematikem, ale nakonec vystudoval FTVS, která nabízí vrcholovým sportovcům největší úlevy. To Sabou zvolil opačně - prezenčně vystudoval stavební fakultu pražského ČVUT a teprve poté se vydal na dráhu profesionálního fotbalisty; do té doby hrál v útoku divizního Králova Dvora. Až po promoci odešel do Viktorie Žižkov.

Baštou vysokoškoláků Sparta Krč

Mohlo by se zdát, že skloubit studium a fotbal není zase tak těžké. Pohled do nižších soutěží ale hovoří o opaku, zejména v Praze je v nich k vidění řada studentů. Se Sabouem se v žižkovské kabině potkával mladý záložník Martin Chvátal, student informatiky na jen pár desítek metrů vzdálené VŠE. I přes ideální podmínky se ale neprosadil, stěží stíhal tréninky a zůstalo jen u několika startů v pohárech. V lednu 2003 nakonec odešel do divizního Motorletu, který dokázal se studiem skloubit.

Podobný případ je i Marek Nešpor z Bohemians 1905. Třiadvacetiletý šikovný obránce a student chemie ve třetí lize patřil k oporám, ve druhé lize ale přestal náročný program zvládat a klub jej poslal raději na hostování do Čáslavi. Baštou vysokoškoláků tak zůstává především druholigová Sparta Krč. Vedle sedmi hráčů ji pojí s pražskými vysokými školami i osoba klubového prezidenta Richarda Hindlse, který je zároveň rektorem VŠE. Profesor statistiky tak v klubu paradoxně prezidentuje svým studentům.

"Zadarmo jim ale nikdo žádné zkoušky nedá," komentoval tuto provázanost krčský trenér Juraj Šimurka, který sám v osmdesátých letech VŠE vystudoval. Mužstvo vysokoškoláků mu ale dělá nejen radost, ale také přidělává pořádné starosti. "Máme navíc osm hráčů, kteří při fotbale i pracují, takže jsme tomu program uzpůsobili a trénujeme hlavně odpoledne, kolem páté. Ve srovnání s čistě profesionálními mužstvy je to určitý handicap," přiznal Šimurka. "Poměrně často se musíme vyrovnat s absencemi, je to nepříjemné."

Úlevy z tréninků se koučům nelíbí

Vysokoškolské studium fotbalovou kariéru zjevně komplikuje. Hráč často myslí místo fotbalu na jiné věci, navíc potřebuje občas úlevy z tréninku, což se mnohým trenérům nelíbí. "Když potřebuju jít na zkoušku nebo na nějaký seminář, trenér mě z tréninku uvolní," popsal poměry v Teplicích Gašparík.

Vidina vysokoškolského diplomu mu problémy vynahrazuje. "Nevím, co život přinese, ale každopádně se nechci dostat do stavu, že skončím s fotbalem a nebudu se umět zařadit někam jinam," vysvětlil svou motivaci ke studiu Gašparík. "Fotbalem se nedá živit moc dlouho a nedá se jím asi ani zabezpečit, proto beru školu jako dobrého pomocníka k lepšímu zaměstnání, až s fotbalem skončím," uzavřel Gašparík.

Reklama