Rubriky:

Ostatní

Mám z Turecka triple - vyhrál jsem ligu, pohár a ještě čekám syna, chlubí se Sivok

3. června 2009 11:50

Odcházel a vyprovázely ho pochybnosti. Když se fotbalový obránce Tomáš Sivok upsal před rokem Besiktasi Istanbul, mnozí jeho krok nechápali. Nyní se může pětadvacetiletý zadák všem škarohlídům vysmát - premiérovou sezónu v zemi u Bosporu zakončil triumfem v tamní ligové soutěži i poháru. „Největší úspěch mojí kariéry,“ neváhá ani chviličku člen širšího reprezentačního kádru.

 Během víkendu jste s Besiktasem završil spanilé jarní tažení a po triumfu v Tureckém poháru slavil po vítězství nad Denizlisporem i mistrovský titul. Jak těžký byl poslední krok?

Byli jsme pod obrovským tlakem. Ještě před naším zápasem jsem mluvil s Milanem Barošem a slíbil jsem, že mu zaplatím večeři, pokud jeho Galatasaray porazí Sivasspor. Nakonec se jim to povedlo, takže jsem dlužníkem. Ale i my jsme nakonec potřebnou výhru dokázali v Denizlisporu vybojovat, byť zápas to byl ohromně těžký. Bylo evidentní, že domácí měli něco slíbeného od našich konkurentů v boji o titul, protože hráli jako o život. A dokud byl stav nerozhodný, jezdili na krev. Prvních patnáct minut jsme byli fakt pod tlakem, ale pak jsme hru srovnali. A když dal Filip Hološko vedoucí gól, získali jsme klid.

Znali jste průběžný výsledek Sivassporu, největšího soka v boji o titul? Vychutnali jste si závěr zápasu hodně?

Věděli jsme, že Galatasaray vede. Navíc za naší brankou se rozcvičovali náhradníci, takže jsme měli pořád přehled. Já pořád křičel na Tomáše Zápotočného, jestli se v Istanbulu něco nezměnilo. Když jsme dali druhý gól, tak jsme bránili v bloku a soupeře drželi dost daleko od naší branky. Ani inkasovaná branka nás nijak nezlomila, už jsme věděli, že titul bude náš, takže závěr proběhl skutečně v euforii.

Jaké byly bezprostřední oslavy na stadiónu?

Dorazily za námi asi tři tisíce fanoušků, takže jsme chvíli slavili na trávníku. V kabině jsme dováděli jenom chviličku. Ani žádné šampaňské tam nebylo. Až v letadle jsme se trošku rozjeli, hlavně díky cizincům, protože domácí hráči se drželi zpátky. Po příletu do Istanbulu na nás čekaly na letišti tisíce příznivců a cestu do tréninkové centra jsme jeli třikrát déle než normálně. Všude byly klubové vlajky. Vážně nádhera... Museli jsme zůstat v tréninkovém centru, protože nebylo možné vyjet auty. Fanoušci by nás nepustili.

Tím byly oslavy vyřízené?

Vůbec ne. V neděli jsme nejprve měli focení na plakát, v pět hodin bylo slavnostní předávání medailí a poháru na stadiónu. Byl narvaný k prasknutí. No a po celém tom ceremoniálu jsme nastoupili do otevřeného autobusu a jeli městem. Ulice lemovaly desetitisíce fanoušků. Podle novin bylo v ulicích půl milionu našich příznivců. Byly to nepopsatelné okamžiky.

Jak vysoko ve své kariéře úspěch s Besiktasem řadíte?

Úplně nejvýš! Vždyť po špatném podzimu s námi nikdo nepočítal. A my jsme získali hned double, což je fantastické. Navíc ten stres před posledním zápasem byl obrovský. Když jsem viděl slavící příznivce, raději nechci domýšlet situaci v případě našeho kolapsu. Vzpomínám si, jak mě všichni od Turecka zrazovali a říkali, že budu za dva měsíce zpátky. Ale my jsme dosáhli fantastického úspěchu.

A byl jste v zemi půlměsíce spokojený i mimo fotbalové trávníky?

Maximálně. Bydleli jsme ve čtvrti, kde byl absolutní klid. Nedám dopustit na Prahu a České Budějovice. Já nejsem rodilý Pražák, ale naše hlavní město hltám. Ale v Istanbulu bylo všechno v pohodě. Svědčí o tom i skutečnost, že za měsíc očekáváme narození prvního potomka. Proto jsem klukům říkal, že já nemám double, ale triple... Prostě jde o nejhezčí sezónu v životě. Vlastně ten můj největší triumf přijde s narozením syna!

O to bouřlivěji jste zajisté pojal oslavy...

Ale vůbec ne. Po všech oficialitách a projížďce městem šlo celé mužstvo na party. Jenže já v pondělí letěl do Čech za manželkou. Neviděli jsme se tři týdny a nechtěl jsem cestu zmeškat, proto jsem musel ty oslavy trošku šidit. Ale zase ne nijak dramaticky. I když já se třeba nemohu rovnat se spoluhráčem Tomášem Zápotočným. To je chlap jako hora, navíc z Příbramska. Vlastně to celé bylo v režii hráčů, kteří nepocházejí z Turecka. I když ani domácí se nenechali zahanbit.

Sezónu jste dohrával pod injekcemi kvůli trablům se stehenním svalem. Těšíte se hodně na odpočinek?

Hlavně na narození syna. Už máme vybrané i jméno. Ale nikomu jsme ho neřekli, bude to překvapení. A pak se samozřejmě musím dát zdravotně dohromady, abych byl připravený na nadcházející sezónu.

Po letošním zisku double bude příští ročník zřejmě ještě těžší, že?

Nepochybně. Očekávání bude znovu obrovské. Navíc budeme hrát Ligu mistrů a je jasné, že cílem bude uspět i na evropské scéně. Mám smlouvu ještě na tři roky. Ale nestavím si vzdušné zámky. Myslím jen na podzim. V Turecku člověk nikdy neví, jak rychle se přízeň otočí. Doufám, že navážeme na letošní úspěchy a fanoušci nebudou mít důvod nás zatratit.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní