Protektorátní zápas Praha - Berlín hýbal politikou

Okolnosti utkání se řešily dokonce na nejvyšších místech německé říše. Duelu se věnoval široce i český tisk. Zápas sledovalo přibližně dvacet tisíc diváků. Domácí zvítězili 2:0. Lidové noviny ve stručné stati konstatují, že v posledních deseti minutách Praha „úplně stiskla obranu hostí“.

Ve druhém poločase pražský celek Berlín zcela přehrál. Hosté „měli úžasné štěstí v zadních řadách. Obránci nebo brankař odrazili desítky těžkých ran a spousta míčů šla těsně vedle nebo do tyčí.“ Národní politika dala zápasu větší prostor. Pod titulkem „Promeškaná příležitost k velké výhře“ lituje, že se nepodařilo zvítězit vyšším rozdílem.

Kritizuje taktiku nakopávaných míčů na Bicana. „Tento hráč je, abychom to řekli matematicky, ‚společným jmenovatelem‛, na kterého se všechny zlomky činnosti slávistického útoku svádějí v konečnou akci.“ Oficiální svazový věstník Rekord se v prvním čísle po utkání (15. 6.) zápasu vůbec nevěnuje. Na titulní straně otiskuje rozlosování Středoevropského poháru pro rok 1939, los zápasů o postup do divizí či zprávu o turné plzeňské Viktorie v Pobaltí. Přednost dostalo i upozornění pro kluby, aby při zábavách hradily poplatky za autorská práva vztahující se k hraným skladbám.

K opatrnému postoji byl důvod. Zápas měl bouřlivý průběh. Berlínský tým byl při nacistickém pozdravu vypískán, obecenstvo mu při utkání spílalo. Na německé hráče se snášely lahve od piva a kamení. Diváci dokonce napadli vojáky wehrmachtu i pěstmi.

Okupační úřady se incidentem vážně zabývaly. Chování publika vedlo k zákazu všech sportovních podniků (kromě koňských dostihů) až do konce června. O nepokojích se zmiňuje zpráva z 9. 6. 1939 dochovaná ve fondu Úřad říšského protektora v Národním archivu v Praze.

„Německé mužstvo bylo při německém pozdravu vypískáno a odměněno voláním ‚Pryč s vámi!‛ (…) Pan říšský protektor nařídil, aby (…) představenstvo pražského svazu, který se jeví za českou stranu zodpovědné za zápas, bylo na 14 dnů vzato do ochranné vazby, aby Češi a české svazy už nesměli nadále hrát v zahraničí a nakonec aby němečtí hráči a německé svazy ze staré Říše už v žádném případě nebyli pouštěni na území Protektorátu.“

Předseda vlády Alois Eliáš dostal od ÚŘP dopis z 12. 6., ve kterém Neurath požaduje důsledné plnění represivních opatření. O tři dny obdržel Eliáš přípis, ve kterém je informován o prodloužení zákazu z 25. 6. do konce června 1939. Němečtí protektorátní úředníci dostali stejný pokyn v rozdělovníku z 23. 6. Okolnosti zápasu řešil i vůdce říšského sportu Hans von Tschamer und Osten. V důvěrném pokynu z 9. června sděluje německým sportovním spolkům, že styky s protektorátními mužstvy nejsou žádoucí.

V korespondenci z 19. 6. státní ministr K. H. Frank Tschamerovi píše, že situace v protektorátu je nepřehledná a stále není jasné, kdy bude zákaz odvolán. V červenci informuje policejní ředitel Moravské Ostravy místní oberlandrát o jízlivých komentářích v exilovém týdeníku Krajanské listy vycházejícím v Polsku a uvádí i německý překlad listu, ve kterém se píše, že české mužstvo bylo lepší: „Jak by však Němec něco takového připustil. Češi vyhráli jen proto, že hráli tvrdě. Proto nyní existuje v Německu policie, která to člověku příslušně vysvětlí. Ano, skutečně – Němci jsou rytíři bez bázně a hany.