Rubriky:

Ostatní

Lavička: Prahu a Plasy mně nenahradí nic na světě

27. června 2009 10:01

Se Spartou sbíral Vítězslav Lavička tituly jako hráč, s Libercem ho získal jako trenér. Kvůli nabídce z Letné se loni vzdal reprezentační fotbalové jednadvacítky, jenže po 9. kole ho z pražského klubu vyhodili. V lednu se pak dohodl na spolupráci s FC Sydney, hlavně o Austrálii si také povídal v rozhovoru pro deník Právo...

Už jste si zvykl na australské klima a životní styl?

Postupně si zvykám a probíhá to v pohodě. Klima je tu momentálně velmi příjemné.

V čem jsou australští fotbalisté lepší nebo horší než čeští?

Rozdíl není velký. Náš tým je laděný hodně ofenzívně. Čeští hráči jsou na tom lépe po taktické stránce, což se s asistentem Michalem Zachem snažíme posunout dopředu. Společné máme to, že nejlepší hráči působí v zahraničí. Hodně Australanů hraje v Evropě.

Dá se charakterizovat FC Sydney jako australská Sparta?

V Austrálii je velmi populární, něco na tom srovnání je. Hrajeme na stadiónu uprostřed města, který má kapacitu 40 tisíc diváků. Tréninkové centrum máme naopak v zeleni na okraji. Pro posilování využíváme i olympijský komplex. Fanoušci jsou perfektní, chodí nás povzbuzovat i v přípravných zápasech.

Jak vysoko byste si troufl s FC Sydney v tabulce Gambrinus ligy?

To se dá těžko odhadnout, ale určitě bych se nebránil přímé konfrontaci s českými kluby.

Minulá sezóna týmu nevyšla, s jakými cíli půjdete do té nadcházející?

Klub se nedostal do play off, což tu bylo považováno za velký neúspěch. Naším úkolem je probojovat se do vyřazovací části. Teď se připravujeme na sezónu. Toto období trvá patnáct týdnů, což je pro nás Evropany nezvykle dlouhé. Už jsme ale ve druhé polovině. Začínáme 8. srpna a čeká nás 27 zápasů, po nichž se chceme dostat do elitní šestky, dál se uvidí. Pochopitelně si přejeme skončit co nejvýš, ale nic nevykřikujeme dopředu.

Jsou australští funkcionáři hodně nároční a mluví vám do práce?

Chtějí výsledky a jsou nároční jako všude. Do práce mi ale nemluví. Ze všech dosavadních jednání mám velmi dobrý pocit. Samozřejmě bude záležet na výsledcích v lize.

Kolik máte kromě Michala Zacha asistentů?

Samozřejmě na to nejsme sami dva. Novým asistentem je bývalý reprezentant Toni Popovic, který ještě v minulé sezóně hrál. Kondiční tréninky má na starosti Craig Duncan a brankáře John Filan. Z naší spolupráce mám velmi dobrý pocit.

Jakou roli v týmu jste přidělil Karolu Kiselovi?

Jsem rád, že přišel, protože přinesl do mužstva evropskou fotbalovou kulturu a profesionalitu. Svojí kvalitou a zkušenostmi nám může hodně pomoci. Hovoří velmi dobře anglicky, takže se adaptoval v novém prostředí velice rychle a spoluhráči ho berou. Má týmu co nabídnout.

Zmínil jste angličtinu. Trenér australské střelecké reprezentace Petr Kůrka říkal, že na úřadech měl problém se dorozumět. Máte stejné zkušenosti?

S tím plně souhlasím. Když spustí ten svůj „aussies“ dialekt, mám co dělat, abych pochopil smysl věty, natož abych jim rozuměl. V klubu mluvíme pomalu a je to bez problémů.

Máte v týmu kromě Kisela další cizince, nebo australské reprezentanty?

V širším kádru je ofenzivní záložník Brosque, reprezentační dres oblékali i Aloisi a Corica. Máme tu rovněž několik mladíků z dvacítky, které v září čeká světový šampionát této věkové kategorie. Co se týká cizinců, přijde levý obránce z Koreje Bjun Sun-Hwan.

Kdo budou vaši největší soupeři v lize?

Největším rivalem je Melbourne Victory, obhájce titulu.

V Česku je fotbal sportem číslo jedna, co v Austrálii?

Až za ragby a možná i kriketem. Jeho popularita ale stoupá. Národní mužstvo si už vybojovalo postup na mistrovství světa 2010. Austrálie se chystá ucházet o pořádání světového šampionátu 2018.

Už jste si stihl prohlédnout Sydney?

Během volna se snažím poznávat město. Z okna domu se dívám na operu, slavný most Harbour Bridge a celý záliv, obzor je ohraničený mrakodrapy z centra. Mám to tam kousek trajektem. Dívám se na to častěji než na televizi, je to nádherný pohled. Zatím jsem se nedostal do typické australské zoo, takže se těším na koaly, klokany, ale pavouky nemusím. Na procházky a výlety se chystám, až přijede po skončení školního roku v Česku rodina. Zatím jsem o místní fauně hodně četl, ale nic neviděl.

Zaskočilo vás něco?

Nemám žádné negativní zkušenosti. Jen jsem si musel zvykat na řízení na opačné straně a ježdění vlevo. Než jsem si zvykl, pouštěl jsem stěrače místo směrovek. Musel jsem se také naučit orientovat v hustém provozu.

Rodina zůstane v Sydney?

Ano. Mám smlouvu v podstatě na dva roky. Po dobu mého trénování bude mladší dcera chodit na mezinárodní školu a starší přerušila v Praze studium na vysoké a bude tu studovat angličtinu a další jazyk.

Setkali jste se v Sydney s krajany?

Chodí nás povzbuzovat i na přípravné zápasy. Je příjemné slyšet češtinu. Z našeho generálního konzulátu nás pozvali na oběd, což bylo velmi milé. Stravujeme se hlavně v tréninkovém centru, z místních jídel jsem si oblíbil hlavně ryby. Ale není nad to si sednout do některé české restaurace, kterých tu pár je. Když si dám ve vyhlášené restauraci Hladový Čech pravou svíčkovou a zapiju to orosenou plzeňskou dvanáctkou, je to zážitek.

Co vám z domova nejvíc chybí?

Díky internetu jsem s rodinou v těsném kontaktu. Naladím si naše rádia nebo i televizní programy. O tom, co se děje doma, přehled mám. Samozřejmě mi chybějí rodiče a přátelé. A také procházka po Karlově mostě a pohled na Hradčany. Projít se a pak posedět v kavárně u opery nebo v přístavní čtvrti Darling Harbour, je krásné, jenže Prahu nebo Plasy, odkud pocházím, mně nenahradí nic na světě.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní