Článek
Fotbalová Premier League má koncem roku tradičně nabitý program, a tak se Petr Čech nemohl vyhlášení Sportovce roku v Praze zúčastnit. Jakub Železný s ním tedy v předstihu předtočil telefonický rozhovor. Brankáře urazilo, jak s ním moderátor mluvil a na co se ho ptal. Česká televize pak vyhověla gólmanově žádosti, aby rozhovor v průběhu večera nezazněl.
„Rozhovorů do médií jsem absolvoval bezpočet a většina sportovních novinářů ví, že se chovám vstřícně a nemám žádný problém poskytnout svůj komentář i třeba v momentě, kdy se mně osobně zápas nepovede a kdy pochopitelně přicházejí na řadu kritické dotazy. Ovšem takové otázky, jaké mi položil v předtočeném rozhovoru moderátor přímého přenosu, takové jsem zcela upřímně ve své dosavadní kariéře ještě nezažil,“ vzkázal Čech z Londýna na svých internetových stránkách.
„Měl jsem z chování pana redaktora pocit, jako by si o nás sportovcích myslel své, že jsme asi jenom ‚ti, co kopou do míče, jezdí si jen tak na kole nebo si jen tak sjíždějí svahy na lyžích‘,“ vadí gólmanovi.
Moderátor si však stojí za svým. „Jako novinář považuji za své neoddiskutovatelné právo pokládat otázky, které považuji za relevantní. Ty otázky byly relevantní. Nehodlám se podlézavými otázkami podílet na pěstování kultu Petra Čecha,“ vzkázal Jakub Železný přes televizního mluvčího Ladislava Štichu deníku Sport. Samotný mluvčí si pak do Čecha rýpl, aby se raději věnoval „pokusům zlepšit svou formu“...
Jak Čech líčí svůj rozhovor s Železným
A jak vlastně onen rozhovor probíhal? Takto ho líčí Čech:
První otázka byla pochopitelná a dala se očekávat: „Co říkáte na to, že jste se umístil na osmém místě?“
Odpověděl jsem, že je to pro mě vždy ocenění, když se jako zástupce kolektivního sportu umístím v anketě plné našich medailistů ze světových soutěží v individuálních sportech. Pak následovala druhá otázka, u které jsem nepochopil její spojení s anketou, ale samozřejmě jsem odpověděl.
„Objevily se informace, že odložíte helmu, je to pravda?“
Když jsem odpověděl, že se na nošení helmy nic nemění, že ji stále musím v zápasech mít, tak pan redaktor pronesl: „Sedícího na lavičce vás naštěstí nikdo zranit nemůže!“
Důvod pronesení této repliky mi stále není jasný, ale styl, jakým byla vyřčena, mi připadl ironický až jízlivý. A to nebylo všechno... Na závěr přišla totiž ještě tato otázka: „Jak jste oslavil propad českého národního týmu na 25. místo žebříčku FIFA?“
Tento dotaz už jsem opravdu nechápal vůbec, nicméně jsem slušně odpověděl, že se takové věci neslaví. Poté mi pan moderátor poděkoval a ukončil spojení...
Dlouho po skončení tohoto rozhovoru jsem přemýšlel, co si o tom všem mám myslet, proč jsem se právě já při takto významné sportovně-společenské akci stal obětí irelevantních dotazů a co konkrétně vedlo pana redaktora k tak arogantnímu a konfrontačnímu tónu. Zvláště poslední otázka se mě dotkla, protože vlastně urazila celý náš reprezentační tým.
A protože jsem navíc ani nedostal prostor pozdravit diváky, rozhodl jsem se nakonec, že nebudu souhlasit s odvysíláním tohoto, pro potřeby ankety vpodstatě naprosto nesmyslného rozhovoru. Poprosil jsem Davida Trávníčka ze společnosti Sport Invest, která mě zastupuje, aby mým jménem v přímém přenosu poděkoval. Ale ani jemu nebylo dopřáno alespoň malého prostoru pro toto poděkování. Místo toho čelil podobným narážkám jako já pár hodin předtím.
