Článek
Vedení FC Sydney bylo obrovsky potěšeno, že jste nakonec prodloužili smlouvu o další rok. Alespoň na klubových stránkách si libovalo, že zůstáváte a budete pokračovat.
Jde o potěšení oboustranné, protože i my jsme v Sydney ohromně spokojeni. V klubu jsme se potkali s lidmi, kteří se k nám chovají výtečně, hráčský kádr je perfektní, takže vlastně nebylo nad čím váhat. Zvláště, když tady samozřejmě chceme dosáhnout i sportovních úspěchů.
Ale vždyť vy jste úspěšní už teď. Australskou ligu po jedenadvaceti kolech vedete, cestu do play-off máte volnou, účast v asijské Lize mistrů se vám nabízí už šest kol před koncem základní části.
Tabulku sice vedeme s tříbodovým náskokem před naším největším soupeřem, jímž je Victory Melbourne, ale máme o zápas více. Ale hlavně - do konce základní části australské ligy zbývá ještě šest kol, takže se hraje o osmnáct bodů.
Vy ale přece máte na šestou příčku, z níž se do play-off ještě postupuje, k dobru plných dvanáct bodů, takže není důvod k obavám...
K respektu k soupeřům, kteří nás ještě čekají, však ano. Australská liga je velice vyrovnaná, každý tady může porazit každého. Proto se nesmíme nechat unést tím, že jsme na prvním místě a musíme se plně koncentrovat na závěr základní části. Zvláště teď, kdy se nám zranilo několik hráčů základního kádru.
Mluvíte o velké vyrovnanosti australské ligy... Z čeho pramení? To je v Austrálii tolik kvalitních fotbalistů, že mezi deseti ligovými týmy není rozdílu?
Spíše je to dáno tím, že ve zdejší lize je uplatňován tzv. Salary Cup, což v praxi znamená, že všechny kluby mají na nákup hráčů a jejich smlouvy stejný balík peněz. Jen jednoho, který je placen sponzory a je označován jako „Marque player“, si mohou pořídit nad tento rámec. U nás je jím bývalý australský reprezentant Aloisi, který se rozhodující penaltou do sítě Uruguaye zasloužil o postup národního týmu na světový šampionát 2006 do Německa.
Myslíte, že podobné limity a finanční omezení fotbalu a jeho vzestupu v Austrálii pomáhají?
Těžko mohu po necelém roce systém hodnotit, zajímavý ale každopádně je.
Vám ale přece dost dobře neumožňuje zkvalitnit a posílit mužstvo tak, jak byste si představoval...
Musíme se stejně jako ostatní vejít do zmiňovaného budgetu a je na nás, abychom si pořídili dobré hráče a přitom se vešli do rozpočtu.
Takže už teď přemýšlíte, jakou strategii pro příští rok zvolíte a jaké posily přivedete?
Teď je naším hlavním úkolem dostat se play-off a teprve potom budeme uvažovat o posilách na další sezónu.
Zřejmě budete moc stát o to, aby v Sydney zůstal slovenský legionář Karol Kisel, jemuž končí roční angažmá...
Kdyby záleželo jen na mě, byl bych moc rád, aby smlouvu prodloužil. Karol je obrovsky pracovitý, hraje velice dobře, táhne celou zálohu, takže bych pochopitelně chtěl, aby v Sydney pokračoval.
Vy ale máte v mužstvu nejen Kisela, ale i další legionáře z celého světa. A třeba také domácího obránce Collossima, který je jakýmsi australským Tomášem Řepkou, neboť za jedenadvacet zápasů dokázal nasbírat šest žlutých a jednu červenou kartu k tomu...
Působí u nás Švýcar Keller, jenž hrával i bundesligu, McFlynn z jedenadvacítky Severního Irska, ale i S.H. Buyn z Jižní Koreje. A co se Colossima týče - jde o australského reprezentanta, který navíc šéfuje hráčské asociaci sdružující všechny australské fotbalisty. Kope v obraně, takže není divu, že sbírá karty.
Jakým systémem se vůbec v Austrálii zmiňované play-off hraje?
Postupuje do něho prvních šest mužstev ze základní části, ale těžko několika větami vysvětlovat systém, který je dost složitý. Nejde totiž o klasické play-off, kdy porážky automaticky znamenají vyřazení, neboť i v tom případě má totiž mužstvo dál šanci. Podstatnější je, že do asijské Ligy mistrů se kvalifikuje jak vítěz play-off, tak i základní části. Hrajeme proto o postup na dvou frontách.
Rozhodování o nové smlouvě jste musel udělat hned v prvních dnech nového roku, přitom během Vánoc jste hráli a cestovali po Austrálii, neboť liga pokračovala. Měl jste vůbec čas oslavit příchod Nového roku?
Závěr roku jsme skutečně měli pracovní, neboť od 19. do 27. prosince jsme sehráli tři zápasy, ale exotické vánoce v třicetistupňovém teple jsme strávili pohromadě s rodinou, Nový rok jsme přivítali také společně. Bydlíme v Sydney kousek od slavného mostu Harbour Bridge, takže třeba proslulý ohňostroj jsme sledovali z oken obýváku. A samozřejmě přitom vzpomínali na domov a rodiče.
Takže stesk po domově a volání Evropy jste musel rovněž překonávat, když jste se v Sydney upisoval na další rok?
Internet, Skype a všechny technické vymoženosti sice obrovské vzdálenosti zkracují, takže v kontaktu s domovem jsme, ale samozřejmě že se zasteskne. Přesto jsem rád, že mohu ještě další rok pokračovat. Celé rodině se v Sydney ohromně líbí, mě práce baví a hlavně - chceme s Milanem Zachem dosáhnout ve zdejším fotbale úspěchu, k čemuž teď dostáváme další příležitost.
