Článek
Trenér Jiří Štol mimo jiné konstatoval, že v dosavadních čtrnácti zápasech, které jste odehráli v kategorii do sedmnácti let, jste silnějšího soupeře nepotkali. Souhlasíte?
Anglie potvrdila sílu a svoji výkonnost z obou fází kvalifikace. Nepřekvapili nás, čekali jsme, že budou hrát takto, ale prostě jsme na ně nestačili…
Angličany jste viděli na videu, ale když jste se vedle nich postavili v reálu, byl asi rozdíl v tělesné vyspělosti větší, než se z obrázků zdálo...
Na videu jsme shlédli jen jednotlivé sekvence, standardky a přechody do útoku, ale pravda, video hodně zkresluje, na hřišti nás postavy mnohých opravdu překvapily. Na sebevědomí to moc nepřidá, ale museli jsme se s tím vypořádat a více než hodinu jsme se s tím vcelku dobře vyrovnávali. Potom to ale nevyšlo!
Svedl jste řadu soubojů s největším z Angličanů, více než sto devadesát centimetrů vysokým a přes osmdesát kilogramů vážícím Wickhamem. Ten už má parametry pro fotbal dospělých.
Však on také hraje za Ipswich Town ve druhé nejvyšší anglické soutěži! Je vyspělý, rychlý a má mnohem více zkušeností s velkým fotbalem. A není v jejich týmu v tomto ohledu sám.
Přesto jste se s Wickhamem a obdobně urostlým Afobem vyrovnávali ve spolupráci s druhým středním obráncem Filipem Twrdzikem velmi dobře a zabránili řadě nebezpečí.
Snažili jsme se, co to šlo, ale i tak dali tři branky!
Jak se vlastně musí obránce, který je o hlavu menší a o několik kilogramů lehčí, vypořádat s takovým úkolem?
Chce to určitě dobré načasování a sebedůvěru. Já ho při prvním souboji snad o hlavu přeskočil a začal jsem si věřit. A pak také najít vhodný okamžik při předskakování, když přebírá míč. To je jediný recept.
Oni jsou nepříjemní i tím, že přes vysoké postavy dokáží výborně pracovat s míčem.
Je vidět, že jsou o myšlenku dál než český fotbal. Oni přijmou balon a nepřemýšlí nad tím, jestli to bude pravou nebo levou, doprava nebo doleva, ale hned hledají dalšího spoluhráče. Kdežto v českém fotbale se nejprve zamýšlíme nad tím, jak míč převezmeme a až potom, kam ho dáme…
Přesto jste sahali dlouho po bodu a dosáhli jste jednoho dílčího úspěchu. Byli jste první, kdo jim dal v soutěžním zápase po 455 minutách gól.
Asi to, že jim dáme branku, nečekali. Potom jsme se asi trochu zbytečně zatáhli dozadu a vyčkávali, i když jsme mohli hrát stejně aktivně, jako za stavu nula nula. Se štěstím vyrovnali, když jsme jim na gól nahráli.
Co jste si řekli o přestávce, najednou se hra dost vyrovnala?
Nic nového jsme neslyšeli. Měli jsme pokračovat tak, jak jsme skončili první poločas, protože už ke konci první půle jsme mohli dát my vedoucí gól. Myslím, že oni sami nečekali, že budeme tak vyrovnaným soupeřem.
Teď čeká Turecko, které už má tři body. Asi rozhodující chvíle, že?
To víme všichni. Samozřejmě chceme jít za třemi body, musíme vyhrát, ale i když uděláme, co bude v našich silách, výhru to zaručit nemusí.
Zažil jste během dvouletého cyklu, kdy je tato reprezentace pohromadě, hodně zápasů a turnajů. Tento je ale asi nejvýznamnější.
Tak to určitě. Atmosféra je jiná, každý dorostenec si přeje dostat se na mistrovství Evropy. Jak se o nás všichni starají, jak je vše zařízené, organizace, vybavení novými věcmi jaké má třeba i áčko, tak to jsme nezažili. Určitě to je velká motivace k tomu, aby člověk na sobě pracoval. Když se bude dařit, přijdou ještě významnější turnaje s ještě větší atmosférou.
