Článek
Kapitán týmu Tomáš Česlák a Marek Krátký toho mají až podezřele moc společného. Oba se narodili 8. června 1993. Oba hrají za Teplice a více než dva roky jsou jejich fotbalové kroky téměř totožné. Oba jsou záložníci a oba – jako jediní – sehráli všech 28 utkání za výběr, který teď uzavírá jeden cyklus vystoupením na mistrovství Evropy v Lichtenštejnsku. Teplická „dvojčata“ tedy stylově poskytla rozhovor společně!
Kdy jste přišli na to, že slavíte narozeniny ve stejný den?
TOMÁŠ ČESLÁK: Vlastně až při první pozvánce na reprezentační sraz. Datum narození máme sice stejné, ale Mára se narodil v Kadani a já v Ústí nad Labem.
Jak jste se objevili v Teplicích?
MAREK KRÁTKÝ: Já do Teplic přišel ve třinácti a začínal jsem v béčku žáků. Tomáš přišel za rok a půl po mně.
Kdy jste začali hrát spolu v jednom týmu?
MAREK KRÁTKÝ: Od chvíle, kdy Tomáš přišel, už všude procházíme spolu.
TOMÁŠ ČESLÁK: To je fakt. Nějaký čas jsme hráli s kluky z ročníku 1992, teď jsme dokonce s hráči o dva roky starší, tedy s ročníkem 1991. A vždy pěkně spolu. Na hřišti i na pokoji při různých srazech. Jediný rozdíl je teď v tom, že já z Teplic dojíždím domů do Ústí nad Labem a Mára je na internátě.
Neříkejte, že spolu chodíte i do jedné třídy...
TOMÁŠ ČESLÁK: Tak to ne, děláme sice stejný obor, ale já jsem o rok výš.
Trenér Jiří Štol říkal, že už hrajete se staršími. Jak to tedy v Teplicích máte?
TOMÁŠ ČESLÁK: Začínali jsme v áčku mladšího dorostu, tedy v sedmnáctce. Ale asi po pěti zápasech jsme přešli do béčka staršího dorostu a od zimní přípravy jsme s áčkem dorostu.
MAREK KRÁTKÝ: Je to něco jiného, jsou tam kluci o dva roky starší, ale když chceme uspět, musíme se s tím vyrovnat.
To, že jste nerozlučná dvojice, pochopitelně platí i o reprezentaci, teď konkrétně pro pokoj 205 v hotelu Schaanerhof. Kdy jste dostali první pozvánku do reprezentace?
MAREK KRÁTKÝ: První pozvánka byla na kemp v Třebíči, kde se sešlo po čtyřiceti hráčích z Čech a z Moravy. Z toho výběru pak byla později dělána nominace na první zápas za šestnáctku.
Ten přišel v září 2008 proti Slovensku a spolu s ním tým vedený trenérem Jiřím Štolem sehrál dosud 28 utkání. A vy dva, teplická „dvojčata“, jste jako jediní ze všech ani v jednom nechyběli. Jak je to možné?
TOMÁŠ ČESLÁK: To je spíš otázka pro trenéra, že se takto rozhodoval. Ale asi to je i tím, že jsme udrželi výkonnost a hlavně se nám vyhnula zranění.
S týmem jste toho zažili hodně, ale teď jste na turnaji, kterým se celý cyklus uzavře a jste pořád ve hře, cítíte to tak?
TOMÁŠ ČESLÁK.: Za dva roky jsme odehráli hodně zápasů, ale pravdou asi je, že všichni budou koukat ne na to, že jsme loni v létě vyhráli turnaj v Maďarsku, nebo kvalifikaci, ale jak dopadneme na mistrovství Evropy.
Ale už jste dokázali něco, co mnozí vrstevníci ne. Na ME nejsou Italové, Němci, Nizozemci a řada dalších vyspělých družstev, jste mezi osmi nejlepšími z třiapadesáti evropských zemí. To přece není k zahození, že?
MAREK KRÁTKÝ: Abych řekl pravdu, cítil jsem, že spousta lidí náš postup přes Ukrajinu a hlavně Nizozemsko nečekala. Takže jsme vlastně překvapili.
Šampionát jste, stejně jako závěrečnou kvalifikaci, zahájili prohrou. Dá se teď to čekání na druhý, vlastně rozhodující, zápas srovnat? Tedy pocity před Ukrajinou a teď před Tureckem?
TOMÁŠ ČESLÁK: Trochu ano. Ale tady to máme ve svých rukou, tehdy v Břeclavi jsme potřebovali vyhrát a ještě čekat na výsledek dalších utkání, protože postupoval jen jeden, tady dva.
Na tribunách sedí řada skautů, může se stát, že zaujmete a přijde nabídka. Hodně se u nás hovoří o tom, zda je lepší odejít do zahraničí jako dorostenec a zkoušet štěstí, nebo zůstat doma a budovat kariéru přes domácí ligu a až pak jít za hranice. Jaký je váš názor?
MAREK KRÁTKÝ: Já bych se chtěl nejdřív prosadit v Teplicích v áčku dospělých. Ale pokud by teď někdo přišel, musel bych se hodně rozmýšlet spolu s rodiči a manažerem a sám nevím, jak by to dopadlo. Je to totiž obrovská šance, někdo se jí rozhodne vyzkoušet, jiný ne.
TOMÁŠ ČESLÁK: Už několikrát jsem říkal, že mým cílem je dostat se do A-týmu Teplic, ale přijde-li nabídka, i já bych se musel zamyslet.
Mimochodem, šéfové Teplic právě vyhlásili, že by se klub měl stát velkoklubem v rámci Česka. Co vy na to?
TOMÁŠ ČESLÁK: Teplice jsou dlouhodobě nejlépe finančně zajištěným klubem u nás, tak si mohou takové řeči dovolit. A nás s Márou to může jen potěšit.
Mají v Teplicích další naděje s podobnými předpoklady, jaké máte vy dva?
TOMÁŠ ČESLÁK: V dorostu je pár dobrých kluků. Ale do reprezentací jsme teď zváni asi už jen my dva a pak do šestnáctky Jan Filip, stoper a také kapitán reprezentace.
Cítíte v Teplicích zájem o to, že jste v reprezentaci a tedy patříte k nejlepším z vašeho ročníku?
MAREK KRÁTKÝ: Vždy se dá co zlepšovat. Ale přístup Teplic k nám je na velmi dobré úrovni, jsem spokojený a věřím, že jim to splatíme.
Úterní zápas s Anglií byl asi i pro vás velkou školou, co vám to ukázalo?
TOMÁŠ ČESLÁK: Vyzkoušeli jsme si hrát proti zřejmě nejsilnějšímu týmu v Evropě v této kategorii a víme, na čem jsme. Je na čem stavět a proti Turkům můžeme mít šanci.
MAREK KRÁTKÝ: Zaujala nás nejen vyspělost fyzická, ale celková týmová práce, rychlost, to jak se nabízeli, to vše bylo o úroveň výš, než je naše. Proto zápas skončil, jak skončil.
TOMÁŠ ČESLÁK: Ten rozdíl je také v tom, že většina z nich už hraje soutěže dospělých nebo juniorské, kdežto u nás je většina z dorostenecké ligy.
Co čekáte od Turků?
MAREK KRÁTKÝ: Asi tak kvalitní jako Angličané nebudou, ale měli by být hodně fotbaloví a mají výhodu, že už získali tři body s Řeckem.
