Článek
"Kdo ho viděl hrát, musel ho milovat. Kdo ho viděl žít, musel nad ním plakat," řekl trefně na adresu svého konkurenta v boji o pomyslný titul fotbalového krále Pelé. V anketě FIFA o nejlepšího hráče století v roce 2000 zvítězil v hlasování fanoušků Argentinec, zatímco odborníci dali přednost Brazilci.
"Božský Diego" předváděl s míčem neskutečné kousky, vymýšlel báječné přihrávky a střílel krásné góly. Ten ze čtvrtfinále MS 1986 proti Anglii, při němž podsaditý fotbalista během šedesátimetrového sóla obešel šest hráčů soupeře, si dokonce vysloužil přídomek gól století. Ve stejném zápase ukázal Maradona i svou druhou tvář, když první branku dal rukou a dlouho to odmítal přiznat s tím, že to byla ruka boží.
Nejslavnější chvíle prožil Maradona v reprezentaci, v klubových barvách nejvíc zářil v dresu Neapole. Za národní tým si zahrál na čtyřech světových šampionátech, v roce 1986 ho jako kapitán i nejlepší hráč turnaje dovedl ke zlatu a o čtyři roky později ke stříbru. Neapoli zase pomohl ke dvěma titulům či triumfu v Poháru UEFA.
Hvězdná kariéra hráče s desítkou na zádech dostala vážné trhliny v dubnu 1991, kdy byl kvůli nálezu kokainu v těle potrestán patnáctiměsíčním zákazem startu. Od té doby to šlo s Maradonou z kopce: v témže roce byl podmínečně odsouzen za ilegální přechovávání drog, později na povrch vyplavaly jeho daňové úniky v Itálii, po novinářích střílel ze vzduchovky a jeho angažmá v FC Sevilla skončilo fiaskem.
Pokus o comeback na MS 1994 v USA rázně utnul další pozitivní dopingový nález, po němž opět následoval dlouhý distanc. Po jeho vypršení se Maradona střídavě loučil a vracel, než v říjnu 1997 definitivně pověsil kopačky na hřebík. Pak se neúspěšně léčil z drogové závislosti, která ho spolu s nadváhou a srdečními problémy opakovaně dovedla až na jednotku intenzivní péče.
O čtyři roky později byl Maradona už jako vyléčený (a díky operaci žaludku i o mnoho lehčí) jmenován trenérem argentinské reprezentace, přestože měl minimální zkušenosti. S týmem nakonec postoupil na MS v Jihoafrické republice a i přes čtvrtfinálové vyřazení s Německem se těšil velké podpoře fanoušků. Po šampionátu se však otec dcer Dalmy a Gianniny a nemanželského syna Diega nedohodl se svazem na podmínkách a ve funkci skončil.
Rodák z Lanúsu byl od malička považován za zázračné fotbalové dítě. V nejvyšší soutěži debutoval v barvách Argentinos Juniors krátce před svými šestnáctinami, pár měsíců nato poprvé oblékl reprezentační dres. V roce 1979 dovedl Argentinu k titulu na mistrovství světa hráčů do 20 let, o dva roky později přestoupil do Boky Juniors. Po nevydařeném MS 1982 z něj FC Barcelona udělala nejdražšího hráče světa, avšak hvězdou první velikosti se stal až po dalším rekordním přestupu do Neapole v roce 1984.
