Hlavní obsah

Dva roky žil fotbal v klamu a velkém podvodu. A to mu vládl Ivan spasitel

Zdeněk Pavlis, Pavel DosadilSport.cz

Apeloval na jednotu, kterou fotbal na valné hromadě nakonec skutečně projevil, sám ji však narušil. Vyzdvihoval stabilitu, k níž se fotbal za dva roky jeho vlády dopracoval, sám ho však vrátil zpátky do rozbouřené nejistoty. I se všemi resty, jež po něm zůstaly a spory, které teď znovu vyplují na povrch. Chtěl podporu a větší pravomoci a dostal je, Morava dokonce přistoupila na změnu názvu. Přesto Ivan Hašek svou funkcionářskou misi předčasně ukončil a ze Strahova prchnul. A dokonce již podruhé.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Dva roky vlády Ivana Haška se proměnily ve dva roky klamu, falše a podvodu.

Článek

Někdejší boss českého fotbalu František Chvalovský se v něm shlédl a vytáhl ho k sobě na Strahov. Udělal z Haška generálního sekretáře svazu, jezdil s ním po kongresech, představoval vlivným osobnostem a plánoval, že až on jednou vystřídá Švéda Johansona v čele evropského fotbalu, převezme vystudovaný právník a někdejší reprezentační kapitán Ivan Hašek fotbal český.

Nedočkal se.

Jakmile čerstvý sparťanský šéf Košťál nabídl Haškovi v devětadevadesátém trenérské angažmá na Letné, generální sekretář ze Strahova vlastně ze dne na den prchnul. Od rozdělané práce, dávno před tím, než se Chvalovského plány zhroutily na obvinění z trestného činu podvodu, jemuž mimochodem čelí dodnes.

Jen proto, že si Hašek zamanul stát se trenérem.

„Nejsem funkcionář, táhne mě to na hřiště. K trenéřině,“ prohlásil tehdy v Chvalovského dejvickém sídle, kde nakonec od blšanského fotbalového monarchy souhlas a posvěcení dostal.

Ivan Hašek na Valné hromadě ČMFS.foto: Právo/Petr Hloušek

„Moje místo je na hřišti, musím jít svou cestou. Vracím se tam, kam patřím – k trenéřině,“ opakoval de facto totéž po dvanácti letech, kdy na závěr valné hromady skládal předsednickou funkci s tím, že funkcionářem se nikdy necítil, necítí a cítit nebude.

A to přesto, že před šesti lety se vracel a o předsednickou funkci se ucházel víceméně dobrovolně, sestavil štáb lidí, vedl kampaň a vytáhl do neúspěšného boje proti Košťálovi a Mokrému. Tehdy se údajně jako funkcionář cítil a čtyřletou vládu nad českým fotbalem byl ochoten přijmout.

Před dvěma lety ho asi skutečně funkcionáři, hledající po Mokrém a Košťálovi do čela fotbalu novou tvář, do této role vmanévrovali.

S tím, že se stane Ivanem spasitelem.

Že se mu dostane bezmezné podpory.

Že ani trénování se vzdávat nemusí, neboť i česká reprezentace v bídně rozehrané kvalifikaci o postup na mistrovství světa do Jižní Afriky spasitele potřebuje.

Záchranářská mise u národního týmu ztroskotala, ale i tak si vliv ponechal, neboť na lavičku posadil svého kamaráda Bílka. S tím, že za něho ruku klidně i do ohně dá a osobní garance za něho přebírá. Nechť valná hromada v roce 2013 posoudí a rozhodne, zda udělal správně a předsednický mandát si zaslouží, deklamoval tehdy na Štiříně , kdy si určitě jako loutka naverbovaná do předsednické funkce jen na dva roky nepřipadal.

Místopředseda Jindřich Rajchl (vpravo) údajně od samotného začátku věděl, že se Ivan Hašek ujímá funkce jen dva roky.foto: Právo/Petr Hloušek

Zato delegáti nedělní valné hromady se jako loutky museli cítit.

Jako kašpaři hodní leda tak toho, aby při taškařici Haška a možná i pár zasvěcených lidí kolem něho trapně asistovali. Aby pro svého Ivana spasitele zvedali ruku a odhlasovali mu takřka vše, co mu na očích viděli.

Není se co divit deziluzi, jež mezi nimi zavládla.

Důvěra je pryč. V Haška a i pár zasvěcených, kteří údajně od samého začátku věděli, že se z Arábie vrací jen na dva roky a po jejich uplynutí hodlá skončit.

Jestliže skutečně ti nejbližší v čele s místopředsedou a Haškovou pravou rukou Rajchlem na podobnou hru přistoupili a s Haškem ji hráli, jak potom věřit jejich čistým úmyslům a záměrům obětovat se beze zbytku pro český fotbal?

Jak mezi nimi hledat Haškova nástupce?

K čemu volání po jednotě, soudržnosti a podpoře, na kterou Hašek tolik apeloval a v písemné zprávě rozdané delegátům na samém začátku valné hromady o ni na další dva roky žádal, když je stejně klamou a nakonec je při první příležitosti stejně podrazí?

Bez ohledu na to, zda jako záminka poslouží slib daný arabskému Al Ahlí, výstavba svazového sídla v Lipencích odmítnutá přičiněním údajné mediální kampaně, spekulace kolem propojení se Sazkou a jejím mocným impresáriem, Hušákovy seznamy, či kdo ví co ještě.

Ivan Hašek tvrdi, že jeho mise v českém fotbale skončila. Opak je však pravdou.foto: Právo/Petr Hloušek

Ta mise zdaleka u konce nebyla, byť Hašek při melodramatickém závěrečném  proslovu tvrdil opak.

Leda že by šlo o misi, během níž měl jen připravit půdu pro svého nástupce.

Ani tento záměr se mu ale nepovedlo naplnit, neboť abdikací rozmetal napadrť veškerou důvěru, kterou si snad on a jeho nejbližší za dva roky získali.

Jednota je pryč. Proklamovaná stabilita rovněž.

Jen hříchy minulosti kauzou tří Bohemek počínaje a olomouckou korupcí konče zůstaly.

Resty současnosti, jejichž hlavním leitmotivem je naprostá deziluze z výsledků a výkonů reprezentace i způsobu a formy Haškovy abdikace zůstaly.

Český fotbal se vrátil o spoustu let zpátky, protože teď už skutečně nemůže věřit ničemu a hlavně nikomu. Jak by také mohl, když dva roky žil v klamu, podvodu a falši, kterou ho nová strahovská garnitura krmila?!

Reklama