Hlavní obsah

Nejsem oblíbená, chráním hráče proti klubům, říká nejmocnější žena českého fotbalu

Karel FeltPrávo

V sedmadvaceti letech je právnička Markéta Haindlová podle svého postavení v českém fotbale jeho nejmocnější ženou. Jako šéfka Odvolací a revizní komise FAČR a místopředsedkyně České asociace fotbalových hráčů ovlivňuje spoustu záležitostí. Střet zájmů ale za funkcemi nevidí, naopak se vhodně doplňují. Vystudovala UK v Praze, v Curychu pak sportovní právo, zkušenosti získávala v Bruselu i Švýcarsku, kde spolupracovala i s tamním daviscupovým týmem.

Foto: www.unfp.org

Markéta Haindlová a šéf UEFA Michel Platini

Článek

V devadesátých letech v Česku už jedna hráčská asociace byla, ale neměla dlouhého trvání. Co vás vedlo k tomu, založit ji znovu?

Ještě za předsedování Ivana Haška jsem byla vyslána do Curychu na FIFA, kde jsme na právním oddělení řešili nové stanovy Fotbalové asociace České republiky, otázky arbitráže a další právní záležitosti. Bylo mi řečeno, že podle předpisů FIFA by u nás měla fungovat hráčská asociace, které jsou v jiných zemích už běžným standardem. Partnerem FIFA je FIFPro, která je sdružuje. Když jsem s tím přišla za Ivanem Haškem, byl pro, stejně jako další hráči, kteří působili v zahraničí a byli tam členy hráčských asociací.

Jak daleko bylo k založení České asociace hráčů fotbalu?

Šlo to hodně rychle. Karel Poborský, kterému podle jeho slov hráčská asociace pomohla hlavně v době jeho působení v Anglii, ale i Vladimír Šmicer, Horst Siegl, Pavel Horváth a další se myšlenky ujali a začali připravovat vznik asociace. Měla jsem ze studií ve Švýcarsku kontakty a nějaké zkušenosti, tak mě požádali o pomoc a nakonec zvolili místopředsedkyní Karla Poborského.

Přijali tuto myšlenku samotní hráči?

U reprezentantů to bylo nejjednodušší, ti mají zkušenosti s obdobnými organizacemi ze zemí, kde působí, tam je to běžné. Přijali ji i hráči působící v Česku, protože pochopili, že jde o ochranu jejich zájmů, například když jim kluby dluží peníze. Pomoc hráčům je také hlavní smysl této asociace, stejně jako jejich vzdělávání pro život po skončení kariéry a záležitosti týkající se jejich zdraví. V každém klubu už máme svého misionáře, který pomáhá spoluhráčům. Dokonce nás oslovili i hokejisti, jestli bychom obdobnou asociaci nezaložili v hokeji.

Řešili jste už nějaký složitý případ?

Asi případ Václava Pilaře a problémů, které vznikly kolem jeho smlouvy, když se rozhodl přijmout nabídku Wolfsburgu, přitom je hráčem Hradce a hostuje v Plzni. Přes všechny složitosti se záležitost podařilo vyřešit. Snažili jsme se také zjišťovat možnosti, jak pomoci hráčům, kteří byli potrestáni za doping, ale v těchto případech je to v podstatě beznadějné, protože nastavené regule jsou jasné a hovoří striktně i o trestech.

Na čem nyní pracujete?

Na úpravách hráčských smluv s kluby. Podle nových předpisů FIFA, která podepsala s FIFPro memorandum, dojde k určitým změnám. Smlouvy by měly mít více pracovně-právní charakter a lidé, kteří investují do sportu a samotní hráči by měli mít určité daňové zvýhodnění. Například půjde o vykompenzování sociálních a zdravotních zabezpečení. Jsou to velice citlivé a složité záležitosti, protože kluby budou muset do jisté míry změnit svůj přístup k hráčům. V Maďarsku už takový systém funguje a měl by se uplatnit v dohledné době i v Česku.

Vy jste se nedávno setkala s prezidentem UEFA Michelem Platinim, jak on se staví k hráčským asociacím?

Našli jsme brzy společnou řeč. Podepsali jsme smlouvu o spolupráci. Šéf UEFA slíbil, že co nejdříve po EURO navštíví Prahu a budeme jednat o aplikování memoranda na české poměry, abychom byli schopni splnit to, k čemu jsme se zavázali.

Jak vnímá hráčskou asociaci a vás osobně FAČR?

Jako žena nemám mezi muži lehkou pozici, nejsem oblíbená, protože chráním hráče proti šéfům klubů a vedu revizní a odvolací komisi. Ale cítím, že mne stále více respektují a pochopili můj velmi pozitivní vztah k fotbalu. Pochopitelně jsou tací, kteří mě nemají rádi, což ale vyplývá z mých funkcí a odvedené práce. Tu zášť určitých lidí ale beru jako důkaz, že dělám svoji práci dobře, protože se nemohu a nechci zavděčit všem. Pár těžkých chvil jsem si prožila, kdy jsem si říkala, jestli mi to vůbec stojí za to. Ale na druhou stranu podpora hráčů a některých funkcionářů mi dodává sílu, takže mi to za to stojí.

Reklama