Článek
„Strašné zklamání. To se ani nedá popsat slovy. Kvůli tomuhle jsme sem určitě nepřijeli," soukala ze sebe největší hvězda kanadského výběru Ryan Nugent-Hopkins, jenž již působí v celku NHL Edmontonu Oilers. Právě na něj se fanoušci nejvíce spoléhali, v základní skupině si také vedl podle očekávání skvěle, v semifinále se ale neprosadil.
Kanadské čekání na zlato se tak prodloužilo už na čtyři roky. Podruhé za sebou se kolébka hokeje nedostane do finále. Navíc musela skousnout od Američanů jen o něco milosrdnější debakl než Česká republika o kolo dříve (0:7).
Omluva neexistuje
„Pro kanadský tým za tohle neexistuje žádná omluva. Je výluka a měli jsme absolutně nejlepší hráče k dispozici, jenže tým úkol nesplnil. Je nepochopitelné, že se dva roky po sobě nedokážeme dostat do finále. Letos to bylo ještě horší, protože na zvrat jsme neměli nárok. Vina leží na všech počínaje trenérem Stevem Spottem a konče hráči včetně Ryana Nugent-Hopkinse, " nebral si servítky mimo jiné komentátor kanadské televize TSN Bob McKenzie.
Podle něj si kanadští mladíci nevedli dobře ani v jedné herní činnosti. A chyběla jim navíc obětavost a emoce.
Například bývalý kapitán juniorské reprezentace a nyní hráč Vancouveru Canucks Manny Malhotra se ale svých následovníků ve „dvacítce" zastal. K fiasku podle něj mohl také přispět obrovský tlak a očekávání.
„Mnoho let už se díváme na juniorský šampionát optikou 'buď zlato, nebo krach'. Na kluky pak na mistrovství působí přehnaný stres. Hokej je globální sport a ostatní se na nás dotahují. Každý už se umí adaptovat na různé herní styly. My samozřejmě můžeme vybírat z velké skupiny talentů, což z nás dělá permanentně hlavní favority," myslí si Malhotra.
„Říkat si ale v dnešní době 'buď zlato, nebo krach' může být svým způsobem urážlivé pro ostatní země, které se nám svými schopnostmi dokáží vyrovnat," mírnil zkušený centr vlnu kritiky kanadských médií.
Nejde o první debakl
Deník Toronto Star zase připomíná, že porážka od USA se „hodnotí jako potupná a devastující", ale že tenhle nezdar „není pro Kanadu na mezinárodní scéně bezprecedentní". Jako první srovnatelné selhání Kanady uvádí list porážku supervýběru s Waynem Gretzkym, Patrickem Royem, Joem Sakicem, Stevem Yzermanem, Erikem Lindrosem, Rayem Bourquem či Theem Fleurym v semifinále olympiády v Naganu proti České republice.
„Měli jsme vynikající tým, poprvé bylo dovoleno profesionálům z NHL hrát na olympijském turnaji. Jenže v semifinále Kanada prohrála v srdcervoucím penaltovém rozstřelu s Českou republikou, tedy zemí, kterou senzačním výkonem pozvedl Dominik Hašek. Vychytal všech pět kanadských střelců. Gretzky po zápase přiznal, že 'prožil nejhorší pocit na světě'," popsal památný zápas deník Toronto Star.
Připomněl také krach Kanady na olympiádě v Lake Placid v roce 1980, porážku 1:11 od Sovětského svazu na MS 1977 ve Vídni, či debakl 1:17 se Švédy na juniorském MS v roce 1976, kam Kanaďané vyslali coby reprezentanta quebecký mládežnický tým.
