Článek
Jak to, že jste u vás hráli takhle pozdě?
Kvůli německým televizím. U nás je pětihodinový časový posun a Němci chtěli vysílat zápas až večer. Nikdy jsem takhle pozdě fotbal nehrál.
Dokázal jste na to hráče připravit?
Chodili později spát a museli jsme posouvat tréninky. Čas toho posledního si mohl vybírat soupeř, takže jsme se museli přizpůsobit. Naštěstí v Kazachstánu byly velké svátky a zápas se hrál uprostřed nich. Nakonec z toho byl po stránce atmosféry nejlepší zápas, jaký jsem tam zažil. Poprvé za mého působení bylo vyprodáno, přišlo třicet tisíc lidí.
Německo vyhrálo 3:0. Bylo to tak jednoznačné, jak napovídá výsledek?
Mezi oběma týmy je rozdíl nějakých 130 míst v žebříčku, tak to musí být znát. Němci byli daleko lepší v držení míče, něco jako Barcelona. Dostali jsme dva slepené góly prakticky z ničeho, ve 20. a 22. minutě. Zareagoval jsem na to střídáním a naše hra se zlepšila. Po pauze jsme trefili břevno a neproměnili jsme sólový nájezd. Pak jsme po chybě inkasovali v závěru třetí gól. Nemůžu říct, že bychom propadli, jen na některé hráče byla rychlost zápasu odlišná, než na jakou jsou zvyklí.
Jaké vlastně máte úkoly od vedení tamní federace?
Ve skupině máme Faerské ostrovy, které jsou nám úrovní nejblíž. Po výsledkové stránce jsou klíčové zápasy s nimi, abychom dál byli v tabulce před nimi. A v ostatních utkáních se budeme pokoušet, aby rozdíl mezi námi a top fotbalem byl co nejmenší. Dokázali jsme uhrát remízu s Rakouskem a smolně jsme prohráli s Irskem. Ještě v 89. minutě jsme vedli 1:0, oni vyrovnali z penalty a v nastaveném čase dali vítězný gól.
Máte na výběr hodně hráčů?
Tady je problém, že v každém týmu ligy zabírají klíčové pozice cizinci. Může jich hrát pět a každý klub jich má na soupisce šest až sedm. Když máte sestavit národní tým, na těch důležitých postech moc místních hráčů není. Výběr je omezen, z dvanácti týmů jde zhruba o padesát hráčů.
Disponujete i nějakými legionáři?
Krajní záložník Schmidtgal působí ve Fürthu, levý bek Engel hraje druhou bundesligu za Chotěbuz. Ale nejsou to klíčové pozice v týmu. Některým hráčům z domácí ligy chybí těžší zápasy.
A je o ně zájem mimo Kazachstán?
Problém je v tom, že oni jsou tady velmi dobře placeni a klubů v cizině na podobné úrovni, kde by je zaplatili líp, moc není.
Co je pro vás největší motivací na práci s týmem, který nemá reálné šance postupovat na závěrečné turnaje?
Chci tady zanechat svou stopu, pomoci kazašskému fotbalu, aby se rozvíjel už od mládeže. Docela to začíná fungovat. Rostou tréninková centra, v Almaty budují dvě bázy pro žáky a dorost. Je to to trochu běh na dlouhou trať, ale jsem rád, že k tomu můžu nějak přispět.
Máte dost času na sledování hráčů?
No, poslední dobou je času daleko míň. Od loňského léta totiž trénuju i Astanu na klubové úrovni.
Jak se tohle angažmá zrodilo?
Klubu se nedařilo, odvolali trenéra. Chvíli ho vedli asistenti a pak mě požádali, jestli bych nechtěl pomoci. Nakonec jsme vyhráli domácí pohár, dostali jsme se do Evropy a doteď pokračuju... I když je to prakticky bez odpočinku, nevadí mi to. Fotbal mám rád. Pořád si ale myslím, že angažmá v klubu je jen dočasné. Smlouvu u reprezentace mám do konce kvalifikačního cyklu.
Stále tam máte početnou českou kolonii?
Celou dobu je tu se mnou jen kondiční trenér Dan Hejret, který s hráči udělal kus práce. Na akce reprezentace sem jezdí Petr Kostelník jako trenér brankářů a lékař Miloš Barna.
Když máte volno mimo fotbal, jak ho trávíte?
Teď jsme byli ubytováni na rychlobruslařském oválu, tak jsme si půjčili brusle a byli jsme to zkusit. Chodím i na tenis, do fitka, a až bude lepší počasí, budu hrát golf. Ale většinu času pohltí práce, domů se moc často nedostanu. Teď poletím do Čech asi až v listopadu.
