Hledáme jedenáctku dvacetiletí: Už Ježek nás trestal, když jsme neútočili, vzpomíná Bielik

Doba se mění a fotbal s ní. Uplynulé dvacetiletí v Gambrinus lize je toho ostatně důkazem. Internacionál Július Bielik, jenž nejlepší a nejslavnější léta kariéry zažíval v osmdesátých letech v pražské Spartě, s níž získal hned sedm mistrovských titulů, tyto proměny ostatně zažíval. I v samostatné české lize, kam se po návratu z angažmá v japonské Hirošimě vrátil, aby stihl čtyři sezóny v Benešově, Chebu a Hradci Králové.

„Pochopitelně že fotbal prochází změnami, ale v určitých periodách se vrací k tomu, co už tu bylo... Třeba zmiňovaná fyziognomie krajních beků. V mé éře vybírali trenéři na kraj obrany malé hráče, protože na nich vyžadovali nejen plnění defenzivních úkolů, ale nakládali jim i ofenzivní povinnosti. Museli jsme běhat po lajně, hrát falešná křídla, podporovat oba hroťáky Grigu a Skuhravého, poskytovat jim veškerý servis, aby mohli střílet góly," zamýšlí se Bielik nad zmiňovanými proměnami.

„Pak přišla doba, kdy chtěli vysloveně urostlé a vysoké beky, takže výška kolem sto devadesáti centimetrů nebyla výjimkou. To proto, že akcent byl kladen výhradně na defenzivní úkoly. A současnost? Ti nejlepší krajní obránci světa jsou ještě menší, než jsem já. Zatímco já měřím 174 centimetrů, takový barcelonský Dani Alves, který patří podle mého společně s Jordi Albou či třeba Brazilcem Rafinhem z Bayernu mezi nejlepší na světě, má ještě o dva centimetry méně," všímá si někdejší krajní obránce Sparty i československé reprezentace Július Bielik.

Přitom vzpomíná na Ježkovu sparťanskou éru a připomíná, jak legendární trenér už tehdy vyžadoval, aby oba krajní beci podporovali útočnou dvojici a zapojovali se do ofenzivy. Chtěl po nich prostě to, co je dnes vydáváno za modernu...

„Proto se docela bavím, když slyším o moderních fotbalových trendech, o tom, že obránce musí být v dnešní době falešným křídlem a podporovat útok. Trenér Ježek mně po každém utkání vyčíslil, že jsem za první půli centroval do vápna šestkrát a za druhý sedmkrát, což mu bylo málo. Chtěl víc, vyžadoval, abychom Grigovi a Skuhravému připravovali komfortní servis, což znamenalo přihrávat jim a hledat je centrovanými balóny daleko častěji. Proto jsme zůstávali po tréninku na hřišti další půlhodinu a všechno cvičili pořád dokola. Úniky pro křídlech, nahrávky, centry i zakončení."

Při hledání krajních obránců pro nejlepší jedenáctku uplynulého dvacetiletí Gambrinus ligy nabízí Bielik, který od roku 2001 působí jako hráčský agent, celou řadu jmen.

„Je těžké vybrat nejlepšího za dvacet let, protože ligou jich prošla spousta. Takový Grygera, Horňák, Jiránek či třeba ze současné generace Michal Kadlec, Rajtoral, Limberský nebo mladý sparťanský obránce Hybš totiž filosofii a nároky svým pojetím hry naplňují. Pochopitelně i proto, že k tomu mají i patřičné fyzické předpoklady. To je základ, protože jak říká stará lidová moudrost - do deci nikdy půllitru nenaleješ," poznamenává Július Bielik.

Do obranné řady v Jedenáctce 20 let Gambrinus ligy zbývá doplnit poslední jméno. Hlasování o nejlepšího levého beka běží do nedělní půlnoci, vítěze oznámíme v pondělí.