Rubriky:

Ostatní

Hledáme jedenáctku dvacetiletí: V Čechách úderníkem a stachanovcem, v Itálii Grande Paolem

10. května 2013 16:59 - Praha

Není snad jasnějšího adepta na místo v ideální jedenáctce uplynulého dvacetiletí české fotbalové ligy. Pavel Nedvěd sice odešel z tuzemské scény v roce 1996 poté, co získal se Spartou tři mistrovské tituly a s českou reprezentací vybojoval stříbro na památném evropském šampionátu v Anglii, ale jeho jméno zůstane navždy součástí fotbalové historie. České, do níž se Grande Paolo zapsal i bronzem z mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, italské, kde prožil třináct úspěšných sezón v dresu římského Lazia a poté turínského Juventusu, stejně jako světové, v níž má držitel Zlatého míče France Fotballu 2003 určeného pro nejlepšího fotbalistu Evropy své místo rovněž napořád.

 

Petr Hloušek, Právo

Z první trefy v nároďáku se mohl samým štěstím zalknout. Vždyť přišla na mistrovství Evropy a proti Itálii k tomu, vždyť mu otevřela cestu do jiného světa. Už nikoli turecké Galatasaray, které se o něho intenzívně zajímalo a dokonce jednalo v Praze, když ho Pavel Nedvěd na podzim pětadevadesátého roku vyřadil třemi góly z Poháru UEFA. Turci měli do 1. ledna složit dohodnutou částku a mladík z Letné byl jejich, jenže nakonec cukli, požadovaná suma za hráče bez jména a zkušeností se jim zdála příliš vysoká. Ba už ani Eindhoven, s nímž měl dokonce podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí, se nestal jeho osudem.

Anketa vzniká ve spolupráci Ligové fotbalové asociace a Sport.cz, partnera Gambrinus ligy.
Hráče do Jedenáctky 20 let Gambrinus ligy vybírejte zde.

Stačil jeden gól v základní skupině EURO 96 a před třiadvacetiletým Nedvědem se otevřely jiné dimenze. Český trenér v italském exilu Zdeněk Zeman ho bedlivě sledoval po celou dobu šampionátu a usoudil, že pro Serii A je to hráč jako stvořený. Samozřejmě v dresu jeho Lazia...

Zlá krev z Rezešovy košické rošády

„Chtěl ho. Dino Zoff coby klubová legenda, pak trenér a nakonec jeden z klubových šéfů přidal své doporučení, takže jsme se na transferu dohodli. A na Eindhoven jsme žádný podraz nespáchali, protože jsme měli opravdu uzavřenou jen smlouvu o smlouvě budoucí," brání se i po letech tehdejší Nedvědův manažer Zdeněk Nehoda nařčení, že vyšší nabídka prostě brala.

Nebyl to však tehdy ani trochu jednoduchý přestup, neboť košickému magnátovi Alexandru Rezešovi, vlastnícímu v té době Spartu, bylo líto miliónů, které by měl poslat do Plzně. Při přestupu mladého Nedvěda na Letnou byla totiž ve smlouvě zakotvena klauzule, že na dalším přestupu budou Západočeši finančně participovat. Proto musela sparťanská akvizice nejprve na pár dnů do fotbalových Košic, které rodina Rezešů rovněž vlastnila, aby Plzeň neinkasovala nic.

„Po arbitráži ale peníze dostala, takže transakce vymyšlená Alexandrem Rezešem a mým někdejším reprezentačním spoluhráčem Bobbym Pollákem coby sportovním ředitelem tak docela nevyšla," myje si Nehoda ruce nad pozadím Nedvědova přestupu, který nadělal hodně zlé krve.

Ani si nevšiml, že ho Uhrin vystřídal

Hlavně v Plzni, kde ho trenér Josef Žaloudek objevil, vypiplal, připravil pro velký fotbal. Jasně, Nedvěd se vydřel a vypracoval hlavně sám. Při vojákování v pražské Dukle, stejně jako po přestupu na Letnou, kde toho musel spoustu překousnout. Třeba když mu sparťanský trenér Karol Dobiaš vpálil, že může být vůbec rád, že se vejde mezi šestnáct hráčů a vysedává na lavičce. A nakonec mu i na ní zabíral Nedvěd místo, takže ho dokonce poslal na tribunu. Dobiaš po letech vykládá, že to bylo všechno jinak, že "Méďa" dostal po třetím vyloučení během podzimu flastr a stejně nemohl měsíc hrát, takže na tribunu prostě musel. A přidává, že tím Nedvědovi vlastně pomohl, neboť jakmile ho po vypršení trestu zase postavil, začal hrát jako z partesu.

„Byl poctivý a na place cholerik, jakým jsem býval já. Nemusel jsem se na něho dívat, a přesto jsem věděl, že on jako jediný nic neošidí," vzpomíná na Nedvědovo působení v české lize Dobiaš.

Jak se zrodí jedenáctka dvacetiletí?
K dvacetiletému jubileu fotbalové Gambrinus ligy připravila Ligová fotbalová asociace ve spolupráci s redakcí Sport.cz anketu, v níž budou fanoušci postupně volit nejlepší jedenáctku uplynulých dvaceti let. Každý týden budou z navrhované desítky adeptů rozhodovat o jednom hráči sestavy, který musí mít na kontě alespoň šedesát startů v nejvyšší domácí soutěži. Proto se kupř. nedostal do nominace brankářů Petr Čech, jenž v Blšanech a Spartě odchytal 54 zápasů. Jedenáctka 20 let Gambrinus ligy bude vyhlášena na slavnostním večeru 3. června v Praze.

Pravdou je, že odmalička byl Nedvěd fotbalovým fanatikem. Dokonce takovým, že ani nepostřehl, že ho trenér Dušan Uhrin v ligovém zápase Sparty v Hradci Králové vystřídal, když se zraněný svíjel za postranní čárou. Jen co ho doktor trochu pofoukal, vběhl zase na trávník, byť už tam místo něho běhal Michal Bílek.

„Příklad, kam až to s poctivostí, svědomitostí, obrovskou vůlí a motivací může dotáhnout fotbalista, který není v ničem nadprůměrný. Vím, o čem mluvím, protože já to byl, kdo si ho nakonec přivedl z Plzně na Spartu," nemíní někdejší kouč Sparty a trenér české reprezentace Dušan Uhrin nijak glorifikovat Grande Paola, což je přezdívka, kterou si Nedvěd za léta ve službách římského Lazia a poté hlavně turínského Juventusu vysloužil.

S poctivostí a dřinou nejdále došel

Ostatně, ani Nedvěd nikdy netajil, že zatímco jiní měli talent do samotného pánaboha, on znal jen dřinu. V Plzni, kde chtěl do trenéra Žaloudka i od dědy, který ho od nich ze Skalné vozil na tréninky, neustále slyšel, co dělá špatně a co by měl dělat jinak. Na Julisce, kde během vojákování zůstával i poté, co trénink Dukly už dávno skončil a běhal po tartanové dráze pořád dokola. Na Letné, kterou obíhal, dokud nezhasly reflektory. Proto mu začali říkat Úderník. Anebo také Stachanovec, neboť měli jeho tréninky za čiré bláznovství.

Jenže on chtěl Dobiašovi dokázat, že nepatří na lavičku, ale na plac. A Uhrinovi, který se ve Spartě něco navyčítal, že pořád jenom padá a nic nevydrží, chtěl pro změnu přesvědčit, že dovede rány schytávat i rozdávat.

Na domácí fotbalové scéně, kde získal se Spartou tři mistrovské tituly, to svedl, během italského angažmá pak vstoupil mezi legendy světového fotbalu.

„Je to člověk s obrovskými lidskými hodnotami, k němuž chovám obrovskou úctu, On, ať bude dělat cokoli, bude to dělat dobře," výstižně prohlásil věhlasný italský kouč Marcello Lippi, který vedl Nedvěda v Turíně, když Grande Paolo získal jako druhý český hráč v historii v roce 2003 Zlatý míč určený pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Juventus jako jedna velká rodina

To už na Apeninském poloostrově zářil. Po pěti letech v římském Laziu, s nímž vyhrál nejen italský titul, ale v roce 1999 třeba i evropský Pohár vítězů pohárů a dvakrát i národní pohár, přestoupil do Juventusu Turín, kde zažíval nejslavnější léta kariéry. A nejen pro primáty a úspěchy,  které se Starou dámou pravidelně sbíral v Serii A i pohárové Evropě.

„Juventus je absolutní špička mezi všemi kluby světa a já v něm našel novou motivaci. Chce pořád vítězit a já také, v tom jsme si podobní. Byl jsem vždycky týmovým hráčem, který dával všechno, co v něm je, ve prospěch mužstva.

Když jsme hned po mém příchodu do Juventusu vyhráli Serii A a já zažíval na hřišti něco podobného, jako předtím v Římě, uvědomil jsem si, jak velkou rodinou Juventus je. Od nejvyšších šéfů až po fanoušky. Proto za všechny své úspěchy, za Zlatý míč i tituly a primáty vděčím Juventusu," přiznával Pavel Nedvěd, když se poslední květnovou neděli roku 2009 loučil s kariérou.

Tak trochu symbolicky v duelu Juventusu s Laziem. Po třinácti sezónách v italských službách. Po osmnácti letech velké fotbalové kariéry lemované prvním ligovým zápasem v barvách kdysi tak slavné, ale na podzim jedenadevadesátého roku už jen skomírající a na zašlý lesk pouze vzpomínající pražské Dukly, a posledním v dresu ještě věhlasnějšího a sedmadvaceti tituly a nespočetnými evropskými trofejemi dekorovaného turínského Juventusu.

Však také byli u vytržení všichni, když po čtyřiaosmdesáti minutách z trávníku blonďatý idol naposledy zamával tribunám. Definitivně. Napořád.

Nedvěd: Slzy vyvolané loučením

A slzavým údolím si procházeli spolu s ním. Manželka Ivana s dětmi na tribuně. Dvacet tisíc fanoušků v ochozech Olympijského stadiónu. Milióny dalších u obrazovek v Itálii i po celé Evropě.

„V žádném slzavém údolí jsem neskončil. Ty slzy při odchodu z trávníku vyvolalo loučení. Vidět ženu, jak brečí. Děti Ivanku a Pavlíka, které mně přišly naposledy zamávat, i když malý Pavlík si moc přál, abych hrál dál.

Spoluhráče, kteří do poslední chvíle nevěřili, že to s odchodem myslím doopravdy, takže gólmanem Gigi Buffonem počínaje a kapitánem Del Pierem konče mě přemlouvali, abych alespoň ještě sezónu vydržel. Smáli se, žertovali, do jednoho tvrdili, že bez fotbalu prostě nevydržím a do čtvrt roku mě najdou oběšeného na větvi nějakého stromu tady u nás v La Mandrii.

Přelétnout pohledem naposledy ochozy plné fanoušků, kteří mě přišli z fotbalové scény vyprovodit a na transparentech mi říkali Sbohem a díky současně.

Procházet špalírem, který mi spoluhráči vytvořili. Držet zarámovaný dres Juve s číslem 327, což byl přesně počet zápasů, jež jsem v černobílých barvách dresu odehrálo.

To mě rozhodilo. Z toho jsem byl vykolejený a musel jsem se hodně držet, abych nebrečel také," vzpomíná největší postava českého fotbalu posledních desetiletí na loučení s kariérou a Juventusem, v jehož ředitelském křesle teď sedí.

Pavel Nedvěd
Narozen: 30. srpna 1972
Fotbalová kariéra: TJ Skalná, RH Cheb, Viktoria Plzeň, 1991 – 1992 Dukla Praha, 1992 – 1996 Sparta Praha, 1996 – 2001 S.S. Lazio Řím, 2001 – 2009 Juventus Turín FC
Ligové starty a góly: 502/99
Reprezentační starty a góly: 91 zápasů/ 18 gólů
Největší úspěchy: držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy
stříbro s českou reprezentací z mistrovství Evropy 1996 a bronz z mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku
vítěz Poháru vítězů pohárů s Laziem Řím v sezoně 1998/90
vítěz Superpoháru s Laziem Řím v sezoně 1999
tři mistrovské tituly se Spartou Praha v sezónách 1992/93, 1993/94 a 1994/92
dva mistrovské tituly s Juventusem Turín v sezonách 2001/02 a 2002/03 (titul za sezonu 2004/05 a 2005/06 byl Juventusu odebrán)
mistrovský titul s Laziem Řím v sezoně 1999/2000
vítěz Českého poháru se Spartou Praha v sezoně 1995/96 a dvakrát Italského poháru s Laziem Řím v sezonách 1997/98 a 1999/2000
dvakrát vítěz Italské superpoháru s Laziem Řím v roce 1998 a 2000 a dvakrát s Juventusem Turín v roce 2002 a 2003
finalista Ligy mistrů s Juventusem Turín v sezoně 2002/03 a Poháru UEFA s Laziem Řím v sezoně 1997/98
čtyřikrát český Fotbalista roku v roce 1998, 2000, 2003, 2004
šestinásobný vítěz Zlatého míče ČR v roce 1998, 2000, 2001, 2003, 2004 a 2009
Sportovec roku České republiky v roce 2003
nejlepší fotbalista italské Serie A 2003, nejlepší cizinec Serie A 2003
třetí místo s českou reprezentací na Konfederačním poháru FIFA v roce 1997 v Saúdské Arábii
účastník mistrovství světa 2006 s českou reprezentací a mistrovství Evropy 2000
zp, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní