Článek
Máte za sebou půlroční čínskou misi. Jaký pro vás byl tenhle krok do neznáma?
Sice jsem šel do neznáma, ale informací jsem měl od trenéra i jeho asistenta dost. Jenže dokud tam člověk nepřijede, stejně si to moc nedokáže představit. Byl jsem ze všeho docela vykulený. Je to jiná kultura, jiný život. Ale na druhou stranu jsem tam neměl žádný problém. Jediné, z čeho jsem měl strach, byla doprava, protože jezdí bezohledně. Ale neřídil jsem, takže se mě to týkalo jen na zadním sedadle taxíku nebo v autě řidiče, který pro nás jezdil.
Po fotbalové stránce vás dosavadní angažmá v Čchang-čchunu naplnilo?
Stoprocentně. Když jsem tam přišel, klub byl předposlední a ztrácel asi deset bodů na třetího od konce. Šel jsem tam i s rizikem, že se po čtyřech měsících můžu stěhovat zpátky někam do Evropy, protože kdyby se spadlo, tak by si tam nikoho z cizinců nenechali. Jsem strašně rád, že jsme to nakonec urvali, i když až díky výhře v posledním kole. A ještě nám musel pomoci Peking, který porazil našeho rivala v boji o záchranu. Kdyby tam udělali bod, tak se zachránili oni.
Váš klub bojoval do poslední chvíle o záchranu. Jaký fotbal jste hráli?
Je to jízda nahoru, dolů, dokud můžou. Od 60. minuty je to někdy takové, že je pět útočníků, pět obránců a mezi nimi čtyřicet metrů díra... To byla možná naše největší slabina. Někdy jsme jako tým moc neplnili taktické pokyny, hlavně ve venkovních zápasech.
Je úroveň čínské ligy hodně vysoká?
S balónem tam umí všichni a někteří cizinci jsou fakt špičkoví. Kluby za ně platí obrovské peníze. Každý mančaft má čtyři dobré cizince, jejichž jména třeba lidi v Evropě ani neznají. Já třeba v životě neslyšel o Concovi nebo Elkesonovi. Hrají za nejlepší klub v Číně Guangzhou, který trénuje Ital Lippi. Conca bere 15 miliónů dolarů čistého ročně. S tím podle mě patří mezi pět nejlíp placených hráčů světa.
Klub Guangzhou je zřejmě finančně trochu jinde, ne?
Úplně. To je jiná liga. Nejsou o krok, ale o deset kroků přede všemi. Oni mají jen tři cizince, se kterými si vystačí. Ale jsou to tři suverénně nejlepší cizinci z celé ligy: Argentinec Conca a Brazilci Elkeson a Muriqui. K nim mají nejlepší hráče z celé Číny. Letos vyhráli čínskou ligu i asijskou Ligu mistrů.
Vy jste v porovnání s nimi jako chudý příbuzný?
Co se týče síly mančaftu, nikdo v celé Asii na ně nemá. Viděl jsem nějaké zápasy té Ligy mistrů a přejeli úplně každého.
Kolik máte v klubu cizinců?
Je tam Uzbek Ismailov, ale toho jako Asiata nepočítají mezi cizince. Pak tři Brazilci: záložník Eninho, který přišel dva týdny po mně, stoper Eder a útočník Isac. Tři Brazilci a já, takže vlastně čtyři Brazilci... (smích) Eninho mi dokonce říkal, že byl před deseti lety na zkoušce ve Spartě. Podle mě jsme se tam museli potkat. Ale vůbec si to nevybavuju... On pak pendloval různě po světě a zakotvil v Koreji, kde udělal velkou kariéru.
Jak si žijí fotbalisté v Číně?
Pokud mám mluvit za náš klub, je tam o hráče skvěle postaráno. Máme sice starší bázu, ale v areálu jsou čtyři travnatá hřiště, jedno kryté s umělou trávou a posilovna. Podmínky jsou nadstandardní.
Dostávají tam hráči třeba auta?
Cizinci mají k dispozici řidiče, protože v Číně potřebujete speciální řidičák, ten evropský neuznávají. Nebo se jezdí taxíky, nejsou drahé. Ale někdy je to o strach, protože nectí skoro žádná pravidla. Kolikrát se stane, že vyletí auto z vedlejší, i když nemá přednost. Jenže oni s tím tak nějak dopředu počítají. Proto jsem za čtyři měsíce, co jsem tam byl, viděl snad jen dva ťukance.
Nikdo z cizinců se netají tím, že jde do Číny vydělat peníze. Pomohl jste si i vy finančně?
To byl jeden z důvodů, proč jsem na Čínu kývnul. Když to srovnám s tím, co jsem vydělával na Kypru, v Číně beru trojnásobek. Navíc na Kypru jsme nehráli za prémie a tady je máme vypsané na každý zápas. Na Kypru kluby hráče platí jen deset měsíců, tady celý rok a všechno jsou to čisté peníze. Finance jsou takovou odměnou za to odloučení. Vždycky je to něco za něco. Byl jsem tam sám bez rodiny, skoro pět měsíců. Na Kypru jsem si ani nestihl zabalit věci, všechno pak musela zařizovat partnerka. Nějakou dobu to trvalo. Já se v Číně potřeboval trochu rozkoukat a pak už nemělo cenu, aby za mnou s malou letěly. Až začne nová sezóna, budeme všichni spolu.
Nezrazoval vás někdo, že čínské kluby mívají problémy s placením?
Dost lidí mi říkalo, ať si to dobře rozmyslím, ale v našem klubu se mi nestalo, že bychom dostali výplatu o den později.
Jste jako fotbalista v Čchang-čchunu známý?
Poznali by mě lidi, kteří jsou blázni do fotbalu, ale Čchang-čchun je šestimiliónové město a jste tam jedním z mnoha. Nehrozí, že by za vámi někdo lítal na ulici. Všichni si ale prohlížejí cizince. Já si ze začátku připadal jako mimozemšťan...
Jak v běžném životě komunikujete?
S angličtinou je docela problém, na severu Číny ji moc lidí neumí. K dispozici máme překladatele, který je na telefonu. Když něco potřebuju, řeším to přes něj. Ve fotbalu si vystačím s angličtinou, trenér je Srb. A když jdu třeba na jídlo, vybírám si restaurace, kde jsou jídla nakreslená. Čínsky umím pár běžných slov. Zvládnu si i objednat pivo, ještě jedno pivo a ještě dvě piva... (smích) Pivo se řekne pižo. Ještě jedno je calaiga a ještě dvě calajanga. Spoluhráči mě naučili i nějaké nadávky... Ale mám výhodu, že na hřišti můžu nadávat česky a nikdo mi nerozumí... (úsměv)
Chodíte se spoluhráči někdy na pivo?
Byli jsme spolu akorát po posledním zápase slavit záchranu v karaoke baru. Číňani jsou zvyklí pít na ex. Pivo si nalívají do menších skleniček, ťuknou si a kopnou to do sebe. Tímhle tempem ale moc dlouho nevydrží...
Jak vás v Číně spoluhráči oslovují?
Oni nevyslovují R, takže jsem Lejzek... (úsměv)
Vy třeba znáte jména čínských spoluhráčů?
Teď už jo, ale trvalo mi to... Jsou si hodně podobní a než jsem si v tom udělal pořádek, nějakou dobu to zabralo.
Kdy se budete do Číny vracet?
Na začátku ledna poletím do Kunmingu, který je na jihu Číny. U nás je totiž třicet pod nulou a sníh. Pak asi poletíme na tři týdny na Kypr nebo do Turecka a zase zpátky, ale znovu na soustředění někam na jih Číny. První dvě kola budeme hrát kvůli počasí u nás na hřištích soupeřů a do Čchang-čchunu se dostaneme až někdy v dubnu.
