Rubriky:

Ostatní

U piva fotbal neřeším a suvenýry neberu, tvrdí mezinárodně ostřílený sudí Královec

18. prosince 2013 18:17 - Praha

Už několik let je Pavel Královec (36) nejlepším českým fotbalovým rozhodčím. Stoupá také na žebříčku UEFA i FIFA. Letos řídil zápasy gigantů, jako jsou Bayern Mnichov, Barcelona nebo Chelsea. A v hodnoceních uspěl. Na uskutečnění velkých snů o finále evropských pohárů nebo účasti na mistrovství světa ale nespěchá.

 

Martin Salajka, ČTK

Blíží se konec roku 2013, jak jej hodnotíte z pohledu zápasů, které jste řídil?

Byl hektický a hodně náročný. Odřídil jsem hodně zápasů doma i v zahraničí, včetně Ligy mistrů a světového šampionátu sedmnáctiletých. Myslím si, že bez velkého problému.

Našel byste v něm nějaký top zápas?

Ten úplně top byl asi listopadový duel Ligy mistrů mezi Ajaxem Amsterdam a Barcelonou, kterou jsem pískal poprvé. Nemohu opomenout ani odvetu březnového osmifinále Bayernu s Arsenalem v Mnichově. Bayern vyhrál v Londýně 3:1, o jeho postupu asi nikdo nepochyboval, jenže doma prohrál 0:2 a moc nechybělo, aby pozdější vítěz Ligy mistrů vypadl. Shodou okolností jsem byl u jediné jarní porážky Bayernu a teď u první podzimní Barcelony, v amsterdamské aréně prohrála 1:2.

Zmínil jste Barcelonu... Jak to bylo s vaší asistencí na gólu Ajaxu?

Některá média mi ji přisoudila úplně neuvěřitelně. Hráč Barcelony mě trefil ze tří metrů, neměl jsem šanci uhnout. Vznikla z toho útočná akce Ajaxu, ale branku vůbec neohrozil. Gól dal asi o osm minut později z úplně jiné akce.

Prý si na vás stěžovala obě mužstva?

Ano, ale jen podle médií. To bylo také pro mě velké překvapení. Přímo na ploše nám poděkovali téměř všichni hráči, v kabině pak zástupci obou klubů. Po zápase nebyly žádné emoce. Dá se říct, že vládla velice přátelská atmosféra.

Dovolí si na vás hvězdy jako Robben nebo Neymar?

Takhle se to nedá říct, jestli dovolí, či nedovolí, chovají se profesionálně. Občas někdo zkusí, kolik toho vydržím. Nepropadám žádným emocím, že řídím zápas takových klubů a hvězd. Přistupuji k utkáním s maximální koncentrací a profesionalitou. Kolena se mi z hvězd rozhodně nerozklepou. Když vám ale přijdou po zápase podat ruku, je to příjemný pocit. Samozřejmě vnímám atmosféru velkých zápasů, ale nepodléhám jí.

A domů si pak třeba odvezete míč, s nímž se hrálo nebo dres či fotku s podpisem.

(smích) Kdepak! Nic takového. My jsme tam od toho, abychom zápas odřídili co nejlépe, a ne abychom si zajišťovali nějaké suvenýry. Co mi zbude jako vzpomínka, je speciální pozlacená mince, která je vyrobena ke každému utkání Ligy mistrů.

Neříkejte, že si neuvědomujete, když dáváte kartu Neymarovi, Iniestovi a podobným hvězdám, a pak se třeba pochlubíte u piva.

(úsměv) Když jdu s kamarády občas na pivo, tak fotbal moc neřešíme. Kartu dávám hráči za porušení pravidel. Kdo to je, není podstatné. Jaké to jsou hvězdy, si třeba uvědomím po zápase, když jim podávám ruku.

Řídíte zápasy velkých týmů. Kdy přijde nějaké finále?

To se nedá říct. Možná za dva roky nebo za pět, anebo nikdy. Tím se netrápím. Jsou tu mnohem zkušenější kolegové, kteří žádné finále ještě neřídili, a mají takříkajíc služebně přednost. Pochopitelně je velké finále nebo Superpohár i mým rozhodcovským snem.

Oproti české nejvyšší soutěži musí být zápasy Ligy mistrů mnohem větší honička.

Jak který zápas. Hraje se ve vyšším tempu, ale nedá se to říct paušálně. Psychicky nejnáročnější zápas, pokud si vzpomínám, pro mne byl v minulém ročníku duel Ligy mistrů Manchester City - Borussia Dortmund. Oba týmy jezdily nahoru dolů a myslím si, že to bylo fyzicky nejnáročnější utkání, jaké jsem kdy zažil. Sudím, na rozdíl od hráčů, sice oficiálně neměří, kolik toho naběhají, ale mám změřeno neoficiálně nejvíc třináct a půl kilometru.

Pravidla jsou sice jedna, ale je rozdíl mezi řízením zápasů UEFA a FIFA?

UEFA jde cestou brankových rozhodčích, kteří vám pohlídají situace v pokutovém území. FIFA razí cestu hlavního a dvou asistentů. Vyžaduje, aby hlavní byl všude. Důležité je, abych se přeorientoval na jiný způsob pohybu. Výběr místa je totiž složitější.

Fanouškům připadají brankoví rozhodčí zbyteční, fotoreportéři je nenávidí, protože se jim pletou do záběrů. Vám už někdy nějaký pomohl?

Já je považuji za důležitou součást. V loňském utkání Ligy mistrů mezi Portem a Dynamem Kyjev už jsem chtěl písknout penaltu, když jsem dostal informaci od brankového sudího, že se nic nestalo. Videozáznam jeho slova potvrdil.

Jak těžké pro vás přeorientovat se na domácí soutěž, kde hráči sudím i nadávají?

Občas je to složité, ale přistupuji ke každému utkání stejně. Co se týká hráčů, chápu jejich emoce. Doma i v zahraničí prostě zkoušejí, jestli je sudí pevný v kramflecích. Navíc ti zkušenější vám nenadávají, když tuší, že je sledují televizní kamery. Vyberou si okamžik, kdy kolem vás jen proběhnou a uleví si. Za to je nemohu trestat, když nemám takříkajíc svědky. Ale nevzpomínám si, že by mě někdo hrubě urazil. Do diskusí s hráči se nepouštím.

Naposledy jste v Gambrinus lize řídil zápas Sparty s Mladou Boleslaví, ale před tím jste měsíc chyběl. Dokonce se spekulovalo o tom, že jste dostal trest.

To jsem také zaslechl, ale byl jsem dvaatřicet dní na mistrovství světa sedmnáctiletých. Rozhodčí z listiny FIFA a UEFA u nás také dostávají volno po zápasech evropských pohárů, takže toho doma odřídíme méně než kolegové.

Za ten zápas na Letné vám byla omezena delegace na jedno utkání. Co jste provedl?

Neodpískal jsem pokutový kop za faul na hráče Mladé Boleslavi. Osobně nepovažuji za dobré zveřejňování omezení delegací. Vůbec tím nechci nic tajit fotbalové veřejnosti, ale každý jsme odněkud a doma si pak vyslechneme spoustu nehezkých věcí a trpí tím i rodina. Ve vyspělých fotbalových zemích se tyto informace nezveřejňují a UEFA to také nedělá.

Ve zmíněném zápase Sparty jste pro ofsajd, který nebyl, nesprávně zastavil Krejčího, když šel sám na bránu. Tento moment vám komise nevytkla?

Ofsajd je věcí asistenta, a ten mi ho signalizoval, tak jsem ho odpískal.

Někdy mám dojem, že spolupráce hlavního sudího s asistenty není ideální. Asistenti si jedou, jak se říká, na svoje triko.

Mám na to svůj názor, ale nebylo by ode mne kolegiální tuhle otázku komentovat. Sám si zakládám na dobré spolupráci a ta v našem týmu pro mezinárodní zápasy funguje perfektně a musím tímto způsobem všem kolegům moc poděkovat. V Amsterdamu byli mými asistenty na čarách slovenský kolega Roman Slyško s Martinem Wilczekem, čtvrtým sudím, připraveným případně nahradit zraněného asistenta, Antonín Kordula a brankovými Michal Paták s Radkem Příhodou. V případě mého zranění by mne nahradil jeden z nich. Někdy se složení týmu mění.

Náš rozhovor jsem začal rokem odcházejícím, takže ho ukončím otázkou na ten nadcházející, kdy se hraje mistrovství světa. Budete rozhodovat zápasy v Brazílii?

To nevím. O nominacích sudích se bude rozhodovat někdy v lednu. Na šampionát pojedou kolegové ze všech kontinentálních federací. Kolik rozhodčích z Evropy tam bude delegováno, se neví. Samozřejmě bych si to přál, ale nedělám si zbytečné naděje, abych pak nebyl zklamaný. Raději se nechám třeba příjemně překvapit.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní