Slavia - Sparta 5:4Slávistický národ si alespoň na Silvestra užil trochu radosti. Však to také Kozel hned Vlčkovi připomínal

Oba samozřejmě hájili červenobílé barvy, oba dopomohli slavistickému mančaftu k výhře 5:4. Už devatenácté v historii, neboť na Silvestra mívají fotbalisté z Edenu už tradičně navrch.

„Kdyby tomu tak bylo i na jaře v lize," roztouženě povzdechl současný vedoucí ligového áčka Stanislav Vlček, který premiéru v silvestrovském derby oslavil gólem.

„Ale snad bude. Přijdou nové posily Vošahlík s Pitákem, na soustředění do Turecka za námi dorazí i nová akvizice z Ghany, kterou při afrických toulkách vyhlédl Martin Poustka, snad přivedeme i další hráče. Chceme mít co nejdříve klid a ligu zachránit," ujišťoval Vlček spoluhráče v červenobílém dresu a fanoušky samozřejmě také.

O tom, jak to v Edenu vypadá s příchodem avizovaného ruského majitele, však mluvit nechtěl.

„Já ani nemohu, protože skutečně žádné informace nemám. Jedná vedení," krčil rameny, i když vyzvídali všichni bývalí slavisté a fanoušci snad ještě víc.

Lukáš Došek, jenž v silvestrovském derby debutoval a hned dvěma brankami zařídil Slavii výhru 5:4, pochopitelně také. Odpovědi od Vlčka se však ani on nedočkal, takže se musel spokojit s tím, že byl vyhlášen nejlepším hráčem sešívaných.

„Ještě to šlo, protože přece jen patřím k těm mladším, kteří se tady v Edenu představili. Sparťané si navíc asi mysleli, že moc nebezpečný nebudu, takže mě ani příliš nehlídali. Až se tady objevím příště, možná už branku ani netrefím," smál se na celé kolo Lukáš Došek, na němž bylo znát, že stále ještě po trávnících pobíhá. I když jen v krajském přeboru v barvách Kolovče...

Však se také po derby, jehož zpestřením byla již tradičně střelba na lahve šampaňského zavěšené v rohu branek, k níž se kupodivu tentokrát postavili oba gólmani Martin Vaniak a Jaromír Blažek, dočkal uznalého aplausu diváků i někdejších slavných playerů obou mančaftů.

I exreprezentační trenér Josef Pešice mu zatleskal. Tentokrát jako divák, protože k zápasu veteránů nad 45 let nenastoupil.

„Raději jsem si ho odpustil, protože bolí kyčle i celé tělo. A přece se nemohu zranit, když si mám hned v lednu sednout s předsedou Peltou a bavit se o tom, zda a v jaké roli budu na Strahově pokračovat," vysvětloval Pešice, proč jako hráč letos nepřispěl k přenádhernému završení jinak tolik škaredého slavistického roku.