Článek
UEFA se rozhodla v rámci 60. výročí mistrovství Evropy uspořádat turnaj po celém kontinentu. Šanci na zařazení mezi 13 hostitelských měst mají jen ta se stadióny s kapacitou nad 50 tisíc míst, přičemž budou uděleny i dvě výjimky pro stadióny pro minimálně 30 tisíc fanoušků.
Právě o tuto výjimku měla zájem FAČR, která chtěla tři zápasy základních skupin a jedno osmifinále hostit na novém národním stadiónu na Strahově, vláda však odmítla dát pod časovým tlakem garance. Druhou variantou bylo navýšení kapacity stadiónu Slavie v Edenu, v úterý však zase odmítl dát garance magistrát Prahy kvůli obavě, že by v případě problémů musela rekonstrukci financovat metropole ze svého rozpočtu. Bez smlouvy s magistrátem nemohla FAČR kandidaturu do uzávěrky podat.
"Asociace učinila maximum k zajištění všech potřebných podkladů a finančních záruk k podání kandidatury, která by mohla být úspěšná. Tento projekt byl zcela kompletní a nezahrnoval žádné závazky k zabezpečení finančních prostředků na rekonstrukci stadiónu ze strany státu nebo magistrátu," uvedl v prohlášení předseda FAČR Miroslav Pelta.
Turci chtějí celé ME v roce 2024
Už v březnu svou kandidaturu stáhlo Finsko kvůli nedostatkům na Olympijském stadiónu v Helsinkách. Tento týden kvůli minimální šanci na úspěch odstoupilo Polsko, které nabízelo Varšavu, kde se konal evropský šampionát v roce 2012. Chorvatsko odstoupilo kvůli nedostatečným zárukám od vlády. Portugalský svaz nenašel podporu u vedení Porta ani Lisabonu, Švýcarsko necítilo šanci vzhledem k tomu, že spolupořádalo ME 2008 a favorizované Turecko se rozhodlo soustředit na zisk celého šampionátu v roce 2024.
"Brzy budeme mít 13 stadiónů, které budou svou kapacitou splňovat kritéria fotbalového mistrovství Evropy. Turecko je nyní v pozici, kdy může hostit celý turnaj samotný, díky své komunikační infrastruktuře, dopravním a ubytovacím možnostem a především díky nadšení pro fotbal," uvedla Turecká fotbalová federace v tiskovém prohlášení.
Třináctka měst by měla vzejít ze zbylých 25 přihlášených zemí. Jsou jimi Anglie (Londýn), Arménie (Jerevan), Ázerbájdžán (Baku), Bělorusko (Minsk), Belgie (Brusel), Bulharsko (Sofia), Dánsko (Kodaň), Francie (Lyon), Irsko (Dublin), Itálie (Řím), Izrael (Jeruzalém), Kazachstán (Astana), Maďarsko (Budapešť), Makedonie (Skopje), Německo (Mnichov), Nizozemsko (Amsterodam), Rumunsko (Bukurešť), Rusko (Petrohrad), Řecko (Atény), Skotsko (Glasgow), Srbsko (Bělehrad), Španělsko (Madrid, Barcelona, Bilbao nebo Valencie), Švédsko (Stockholm), Ukrajina (Kyjev nebo Doněck) a Wales (Cardiff).
Dvanáct zemí dostane "balíček" tří zápasů základní skupiny a jednoho vyřazovacího duelu (osmifinále nebo čtvrtfinále). Třináctá země bude mít právo hostit obě semifinále a finále, která se budou hrát na stadiónu, jenž musí mít kapacitu alespoň 70 000 diváků. Největším favoritem na finále byl istanbulský Atatürkův olympijský stadion pro 76 tisíc fanoušků, přičemž turecké finále podporoval i prezident UEFA Michel Platini. Po odstoupení Turků jsou největšími adepty na nejprestižnější "balíček" Londýn a Mnichov.
