Hlavní obsah

Smutný odchod fotbalové legendy. Di Stéfano zemřel na infarkt

Aktualizováno

Fotbalový svět přišel o další významnou osobnost. Bývalý argentinsko-španělský fotbalista, později i trenér a funkcionář Alfredo di Stéfano Laulhé zemřel ve věku 88 let na infarkt. Někdejší hvězda Realu Madrid utrpěla srdeční příhodu v sobotu den po svých narozeninách. Di Stéfano byl dvojnásobným držitelem Zlatého míče pro nejlepšího evropského fotbalistu z let 1957 a 1959.

Foto: Victor R. Caivano, ČTK/AP

Alfredo Di Stéfano bude další fotbalové dění sledovat jen seshora...

Článek

Rodák z Argentiny, který reprezentoval i Kolumbii a především Španělsko, ležel na koronární jednotce nemocnice v Madridu od soboty.

Čestný předseda Bílého baletu utrpěl infarkt na ulici nedaleko stadiónu Santiaga Bernabéua při odchodu z restaurace. Přivolaný lékař zjistil zástavu srdce i dechu, životní funkce Di Stéfana se podle informací záchranné služby podařilo obnovit až po osmnáctiminutové resuscitaci. Zástupci nemocnice Gregoria Maraňóna v neděli potvrdili, že bývalý slavný útočník utrpěl selhání oběhového a dýchacího systému. Jeho stav navíc komplikovala cukrovka.

Ronaldo: Je to hodně smutný den pro celý fotbalový svět

Di Stéfano, jenž je společně s Pelém, Diegem Maradonou, Franzem Beckenbauerem a Johanem Cruyffem považován za jednoho z nejlepších fotbalistů historie, prodělal infarkt už vloni. V roce 2005 mu lékaři implantovali kardiostimulátor a zároveň provedli čtyřnásobný bypass aorty. "Je to hodně smutný den, pro mě, všechny příznivce a členy Realu a celý fotbalový svět," reagoval na zprávu o Di Stéfanově smrti současný kanonýr madridského celku Portugalec Cristiano Ronaldo. "Don Alfrédo nás opustil, ale vzpomínku na něj si v našich srdcích poneseme napořád. Legendy neumírají. Díky za všech, Maestro," uvedl nejlepší fotbalista světa za loňský rok.

Zpráva z madridské kliniky zarmoutila i předsedu FIFA Seppa Blattera, který označil Di Stéfana za svého oblíbeného hráče. "Byl to nejkomplexnější fotbalista, jakého jsem kdy viděl. Odešla legenda."

Rodák z Buenos Aires začal svou kariéru v River Plate, poté působil i v kolumbijském Millonarios. V roce 1953 přestoupil do Realu, v jehož dresu zářil. V letech 1956 až 1960 s klubem vybojoval pětkrát za sebou titul v PMEZ, předchůdci Ligy mistrů. Dvakrát získal Zlatý míč (1957 a 1959). Ke dvěma titulům v argentinské a čtyřem v kolumbijské přidal ještě osm primátů ve španělské lize. Úspěšný byl také jako trenér - s Bocou Juniors i River Plate uspěl v rodné Argentině, s Valencií zase v La Lize i Poháru vítězů poháru (1980).

Vizitka argentinsko-španělského fotbalisty Alfreda Di Stéfana:
- Mnohými je tento střední útočník považován za nejlepšího fotbalistu historie. Na začátku nového milénia skončil čtvrtý v anketě fotbalových historiků a statistiků o nejlepšího hráče 20. století (za Pelém, Maradonou a Johanem Cruyffem). V roce 2004 byl vyhlášen největší osobností španělské fotbalové historie.
- Světlovlasý šíp, jak se Di Stéfanovi v dobách jeho největší slávy přezdívalo, celkem odehrál 521 ligových zápasů, v nichž střelil 377 gólů. Nejprve působil v Argentině, pak v Kolumbii a od roku 1953 strávil 11 sezón v Realu Madrid. Poté hrál dva roky v Espaňolu Barcelona, kde v roce 1966 hráčskou kariéru ukončil.
- V dresu Bílého baletu odehrál 284 utkání a vstřelil 216 ligových gólů; Real Madrid dovedl k osmi domácím titulům, pěti triumfům v PMEZ v řadě i k zisku Interkontinentálního poháru. Dvakrát získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy (1957 a 1959).
- Alfredo Di Stéfano se narodil v Buenos Aires 4. července 1926. Do Španělska, kde později získal občanství, přišel v 27 letech, kdy už měl na kontě dva argentinské a čtyři kolumbijské tituly či vítězství na Copě América v dresu Argentiny. Z působení v klubech River Plate, Huracán a Millonarios Bogotá si do Evropy přivezl pověst dirigenta týmu i skvělého střelce.
- Na reprezentační úrovni se mu tolik nedařilo. Za Španělsko sice nastřílel 23 branek v 31 zápasech, avšak nikdy si nezahrál na mistrovství světa či Evropy. Nejblíže k tomu měl na MS 1962 v Chile, kde nakonec do hry nezasáhl kvůli zranění a neshodám s trenérem Herrerou.
- Ve druhé polovině 40. let reprezentoval i Argentinu (v šesti zápasech vstřelil šest gólů) a Kolumbii (čtyřikrát, neskóroval).
- Kopačky na hřebík pověsil v roce 1966 ve čtyřiceti letech, u fotbalu ale zůstal jako trenér týmů Elche, Boky Juniors, Valencie, Sportingu Lisabon, River Plate, Vallecana, Castellónu i Realu Madrid. Největší úspěchy slavil s Valencií, s níž vybojoval ligový titul a v roce 1980 rovněž triumf v PVP. Svůj milovaný Real vedl v letech 1982-1984 a pak v sezoně 1990-1991, kdy tam ukončil i trenérskou kariéru. V roce 2000 byl jmenován čestným předsedou Realu Madrid.
- Již v roce 2005 prodělal infarkt a následně se podrobil operaci srdce, při níž mu byl voperován čtyřnásobný bypass.

Reklama