I socha Krista si samou hanbou zakryla tvář, zatímco Scolari položil na pranýř sám sebe

Ani na pískot se ochozy v Belo Horizonte nezmohly. Tak byly po německém masakru zničené, zaskočené a naprosto konsternované. Prořídlé také, protože po pátém německém gólu davy domácích fanouškům zahanbeně odcházely.

Brazilci cítili ponížení. Obrovské a ostudné, protože blamáž jejich fotbalových bohů ničím jiným nebyla.

„To prostě rozdýchat snad ani nejde. A přitom až do semifinále bylo všechno tak krásné, protože za námi stála celá země. Co teď říct? Jak se lidem omluvit? A lze to vůbec?" marně si kladl otázky gólman Júlio César, přičemž odpovědi samo sebou nenacházel.

„Raději bych prohrál o gól, pod který budu podepsaný, než pod takovýto příděl," narážel na svůj osudný kiks ve čtvrtfinále předchozího světového šampionátu v Jihoafrické republice proti Nizozemcům, který Brazílii vyřadil a on pak byl po celé dlouhé roky za největšího brazilského vyvrhele.

Teď je jím zase. On a jeho spoluhráči s ním. Zmítají se na samém dně. V marasmu, beznaději, neschopní pochopit, co se v konfrontaci s Němci dělo.

„Dali rychlé góly. Na začátku a pak během šesti minut další čtyři. Pak už to pro nás byly jen těžké chvíle," ani se nesnažil najít vysvětlení David Luiz, proč se s celým týmem octil v samém fotbalovém pekle.

Možná i proto po závěrečném hvizdu poklekl na trávník, tvář skryl do dlaní a modlil se k Bohu. Za odpuštění...

Bezprostředně po zápase to ještě šlo. V Belo Horizonte byli fanoušci zápasem a hlavně ostudným výsledkem až příliš konsternovaní, než aby dávali svou zlobu a hněv najevo.

Natož aby přemýšleli nad tím, kam až Scolariho tým spadl a v jakém bahně se vůbec máchá.

Už na hřišti dával trenér hráčům jasně najevo, že vezme odpovědnost na sebe. Tloukl se do prsou, když je utěšoval a konejšil, jasnými gesty naznačoval: To já nesu vinu. Měl jsem vymyslet jiný taktický plán, jak Neymara a Thiago Silvu nahradit.

Pokání skutečně učinil a vinu na sebe vzal. „Prosím všechny lidi u nás v Brazílii, aby mně odpustili. To já udělal chyby, to já nesu odpovědnost, to já prohru zavinil," kál se do mikrofonů. „Bohužel, občas se něco takového stane. Dostat čtyři branky za šest minut, prohrát 1:7 na šampionátu, který jsme měli vyhrát," snažil se trenér Brazilců Luiz Feleipe Scolari s klidným výrazem ve tváři bagatelizovat brazilskou potupu.

„Všechno se zhroutilo už po prvním inkasovaném gólu, kdy jsme zpanikařili. Naše hra upadla do naprosté dezorganizace, která vedla ke katastrofálnímu výsledku. Ale za něj jsem odpovědný já, protože já jsem rozhodl, jak budeme hrát a já stanovil taktiku," položil Scolari na pranýř sám sebe.

Těžko říct, zda Kristovi Spasiteli trenérovo sebemrskačství postačilo. Tvář hořící hanbou si zakrývat nepřestal. Stejně jako si ji od úterní ostudné noci v Belo Horizonte spolu s ním zakrývá celá Brazílie.