S Neymarem, nebo bez něho, byl by to stejný příběh, nehledal brazilský kouč Scolari omluvu pro potupnou prohru

Samo sebou. Já rozhodl, jakým způsobem budeme hrát. Já stanovil taktiku, já vybral sestavu. Za katastrofální výsledek jsem tedy plně zodpovědný já.

Nelituji. Očekával jsem, že ti tři by mohli organizovat naši hru ve středu pole. Jenže po rychle inkasovaném gólu dostalo všechno jiný spád a naše hra se změnila v naprostou dezorganizaci. Zatímco pro Němce bylo všechno dobré, pro nás už jen a jen špatné. A pak se během deseti minut všechno zvrtlo.

Protože jsme dostávali jeden gól za druhým a já prostě neměl příležitost cokoli podniknout. Panikařili jsme a nestálo za to paniku ještě umocňovat.

Německý tým je úžasný. Doslova fantastický a my mu nebyli schopni čelit.  Ani oni to zřejmě nebudou schopni vysvětlit. Navíc hráli svůj nejlepší zápas, zatímco my úplně ten nejhorší. Ostatně i tři neproměněné šance, které jsme v nástupu do druhé půle měli, to dokládají.

Argumentem je ale určitě to, že německé mužstvo přijelo na šampionát k nám do Brazílie v téměř stejném složené, v jakém hrálo na mistrovství světa před čtyřmi lety. Argentina ostatně také. Z třiadvacetičlenného německého kádru si čtrnáct nebo patnáct hráčů vyzkoušelo zápasy mistrovství světa v Jihoafrické republice. Mají velice kvalitní hráče, v jejich středu je pět či šest fotbalistů, kteří odehráli přes stovku zápasů za národní tým. V tom je mezi námi rozdíl, i když uznávám, že to je katastrofální a pokořující prohra.

Jeho absence pro nás není omluvou. A navíc - s ním nebo bez něho, příběh by to byl zřejmě stejný. On není obránce, ale útočník. Nemá defenzivní úkoly, takže druhému, třetímu či čtvrtému gólu by nezabránil. Nepředstavujme si, že by se s Neymarem něco podobného nestalo, zkusme se raději ze zápasu poučit. A jít po cestě, na jejímž konci bude MS 2018, kde na tom budeme jako Němci teď.

Necítím žádný dluh, protože jsem odvedl svou práci stejně, jako kdekoli jinde. A nezapomínejte, že šlo o teprve třetí porážku za posledního půldruhého roku. Hroznou a jsem za ni zodpovědný, k čemuž se hlásím stejně jako k titulu mistrů světa, který jsem pro Brazílii v roce 2002 získal.

Samozřejmě. V kariéře hráče, trenéra, ale i učitele tělesné výchovy jde o nejhorší den mého života, na který budu vzpomínat a jenž mně bude napořád připomínat porážku 1:7. Nejhorší porážku v historii Brazílie. Ale život pokračuje a pojďme se raději dívat na to, co změnit.

Čeká nás ještě jeden zápas a musíme pracovat na tom, abychom dosáhli v sobotu dobrého výsledku.

Nálada v šatně je skutečně hrozná, neboť nikdo podobný výsledek nečekal, takže musíme začít pomalu. Ale pracovat musíme, protože jednou porážkou život nekončí a já jsem přesvědčen, že většina mých hráčů bude nadále hrát na vysoké úrovni.

O tom se bavme později.