Článek
Kadlec začal zápas na lavičce náhradníků. „Ani jsem nepočítal s tím, že bych hrál. Byl jsem rád, že jsem se vůbec dostal do kádru, protože jsem měl čtyři dny problémy s achilovkou. Od pátku už jsem se tedy připravoval, ale stoper jde do zápasu málokdy," vykládal Kadlec.
V 82. minutě však za bezbrankového stavu musel nastoupit, když se zranil jeho spoluhráč Alves. „Během minuty jsem byl na trávníku. Ani jsem se nestihl pořádně rozcvičit. Byl to hodně ostrý start," smál se Kadlec.
Zápas nakonec dospěl po prodloužení do penaltového rozstřelu. „Byli jsme lepším týmem, měli jsme mnoho šancí a zasloužili si vyhrát. Rozhodnout jsme však během základní hrací doby ani prodloužení nedokázali," ohlížel se za bezbrankovou bitvou Kadlec.
Rozhodl dělovkou doprostřed brány
V penaltovém rozstřelu pak čekal, zda jako pátý v pořadí dostane šanci penaltu zahrávat. Z deseti exekutorů na něj přišla řada coby posledního za stavu 2:2. Věděl, že pokud uspěje, bude hrdinou Fenerbahce. Míč chladnokrevně napálil dělovkou do středu branky. „Sledoval jsem brankáře Musleru při předchozích čtyřech pokusech. Pokaždé skočil do strany, ani jednou nezůstal stát. Proto jsem se rozhodl dát tvrdší střelu do středu branky. A vyšlo to," vyprávěl Kadlec.
Ač jej ihned zasypali rozjaření spoluhráči a sklízel pochvalu ze všech stran, odmítal roli hrdiny. „Jsem hlavně rád, že jsem situaci zvládl. Dvakrát jsem šel jako pátý při rozstřelu ještě v dresu Sparty ve finále domácího poháru proti Liberci i Baníku a pokaždé jsme vyhráli. A v Evropské lize na mě vyšla rozhodující penalta v šesté sérii ještě v letenském dresu proti Odense a rovněž jsem proměnil," vzpomínal Kadlec, že si ve stresových situacích libuje.
Pokaždé zachoval chladnou hlavu. I v reprezentaci je výjimečným střelcem, druhým nejúspěšnějším ze současného kádru. Pět z osmi gólů přitom vstřelil z penalt. Neztratit nervy v pondělní noci na stadiónu Manisy přitom nebylo nic snadného. Rozstřel se odehrával pod tribunou zasypanou fanoušky SK Galatasaray.
Kolena se mu netřesou
„Lidi řvali, brankář dělal nějaké opičky a snažil se mě rozhodit. Jde o koncentraci a razanci. Balón musí letět, aby brankář neměl šanci reagovat. Pokaždé cítím napětí, je to nápor na nervy, ale kolena se mi netřesou. Člověka atmosféra nabijí," smál se Kadlec.
Prostředí provázející bitvu o turecký Superpohár bylo skutečně mimořádné, ba přímo pekelné. „Je to jediný zápas, kde mohou být fanoušci obou klubů. V lize může jít na stadión jen jeden tábor fanoušků, hostující příznivci do ochozů nesmí. Tudíž když jde člověk zahrávat rohový kop, kryjí jej policisté plastovými štíty, protože z tribun létají láhve, dýmovnice a další předměty, což je samozřejmostí i mezi přínivci obou táborů v sektorech, kde jsou k sobě blízko. Je to pěkná mela," vysvětloval Kadlec po úterním tréninku.
