Švancara: Třetí liga? Nikdo se tu ze mě nepodělá

Nový trenér Příbrami Pavel Tobiáš mi řekl, že se mnou nepočítá, takže jsem odešel na farmu do Králova Dvora, který hraje ČFL. Samozřejmě mi je po první lize smutno, ale beru život tak, jak je.

Odehrál jsem pět zápasy a dal v nich sedm gólů, včetně hattricku Zápům, a k tomu jsem si připsal tři asistence.

Docela mě to chytlo. Pro mě je důležité, že hraju. Potřebuju si udržet zápasový rytmus. Je to lepší než sedět v áčku na lavičce. Hraju v základní sestavě celé zápasy a fakt se bavím. Máme super mančaft. Trénuje nás zkušený František Barát, v mužstvu jsou bývalí prvoligoví hráči jako Jirka Sabou, Zdeněk Koukal, Martin Šlapák, Matěj Štochl, Lukáš Pleško. Jsou tu i mladí kluci z Příbrami, máme dobrou partu. Snažíme se hrát pěkný fotbal. Ode mě se čekají góly, tak je dávám. Chci ukázat, že na to mám, a taky u nás v týmu patřím k nejlepším.

Právě že vůbec ne! Naopak se snaží mi to znepříjemnit. Nikdo mi nedá nic zadarmo a nikdo se tu ze mě nepodělá. Hraje se tvrdě, pěkně od podlahy. Už jsem kolikrát zažil i sáně, jak mi protihráč vletěl pod nohy. Já to beru, jen si hlídám koleno, které jsem měl operované. Ještě chci přece jenom nějakou chvíli hrát. Třetí liga je víc o bojovnosti než o fotbalovosti. Teď ale dělám všechno pro to, abychom s Cábelíkama, jak se klubu přezdívá, hráli v tabulce co nejvíc nahoře.

Taky se snažím je bavit. Máme skvělé fanoušky. Po jednom gólu jsem k nim vyběhl až na tribunu. Jsem rád, že mě berou a poznali, že nejsem žádná primadona. A ožil jsem i herně.

Tak to vůbec ne! Ale momentálně je situace taková, že hraju tu třetí. Přestupové období skončilo, musím počkat do zimy, jestli přijde nějaká nabídka. Bral bych první i druhou ligu.

Stát se může cokoliv, ale spíš ne. V Příbrami se připravuju přes týden s juniorkou, kterou trénuje Marcel Mácha. Ve středu pomáhám u dorostu. Kluky učím zakončení a finální fázi. Docela mě to baví.

Kdepak, a ani se na něj nebo na trenéra nezlobím. Naopak si cením toho, že mi to řekli na rovinu. Takový je prostě život. Příbrami jsem vděčný, že mi dala šanci. Žádnou zatrpklost necítím a nepláču. Já to ani neumím, jsem pohodář a hledám především ty pozitivní stránky. Jsem rád, že se Příbrami daří.

Nevybírám si. Hlavně bych šel tam, kde mě opravdu chtějí, hlavně trenér, a dají mi šanci hrát. Vím, že jsem specifický hráč i mimo hřiště, ale svoji práci si pokaždé odvedu. Ve fotbale se moc plánovat nedá. Jednou jste nahoře, pak dole. Trenéři by o tom mohli vyprávět. A já už taky.

I to se může stát. Budu nadšený z první ligy, budu rád i za tu druhou. Klidně vezmu něco i s tím, že budu v klubu pomáhat. Možnost, že žádná nabídka nepřijde, si zatím nepřipouštím, i když v hlavě už si pomalu rovnám, co budu dělat, až skončím.

Chtěl bych zůstat u fotbalu. V Příbrami pomáhám i s jinými věcmi kolem klubu, postupně se všechno učím. Začátkem listopadu mi bude sedmatřicet, musím být realista, ale určitě se neztratím. Bavila by mě i práce v televizi. Spolukomentátora jsem si už několikrát zkusil, a prý to nebylo nejhorší.

Představoval... Hlavně veselejší, po nějaké vydařené sezóně. Ale fotbalem se živím skoro dvacet let, něco jsem odkopal, jednou to nastat muselo. Když v zimě z první ligy nic nepřijde, udělám v létě v Brně rozlučku s velkým fotbalem. Pozvu kamarády a snad přijde i hodně fanoušků. Ale ještě s tím počkám. Zima je daleko.

A měl bych mít? Pořád ještě nemám ty nejhorší myšlenky. Příbrami se daří, mojí srdeční záležitosti Zbrojovce taky, jen ta hokejová Kometa by na tom mohla být líp, ale to se určitě spraví. Děti mám zdravé, takže kolem mě je spousta pozitivních věcí, které mi dělají radost. Je třeba být realistou, ale taky je dobré hledat na životě ty lepší stránky. A že ten konec, pokud by to opravdu konec byl, není veselý? Nedá se nic dělat, to je život. Beru ho sportovně.

Lákal. A moc! Třeba i s tím, že bych něco dělal kolem klubu. Už jsem řekl, Zbrojovka je moje srdeční záležitost, tam jsem vyrostl. Jenže tohle na mně nezáleží. Ale třeba se ozvou...

V kondici se udržuju, hlavně té herní. Musím být zdravý, abych byl schopný nastoupit do zimní přípravy. Svíčkovou mám rád a pivo taky, ale dám si obojí jen v neděli, po zápase. Vím, co moje tělo potřebuje. Musím se hlídat, piju hlavně vodu bez bublinek. Lidi se mě ptají, co mi je, že jsem zhubnul... Ale těším se na Vánoce. To je dovolená, což je od slova dovol si. A já si dovolím, na co mám zrovna chuť. Pak budu honit kila dolů.