Rubriky:

Ostatní

Ivánek a Cinknuté jaro? To by nebylo dobré, vysvětluje Horník, proč padla spolupráce s Peltou

27. listopadu 2014 17:47 - Praha

Osm let byl Ivan Horník bez fotbalu. Korupční aféry z roku 2004 odnesl nejvíc. Celkem zaplatil milión korun, soud mu zakázal na deset let fotbal. Po osmi mu zbytek trestu prominul. S krátkou zastávkou v Chomutově a střížkovských Bohemians se vrátil na milovaný Žižkov. Je mu 63 let a znovu působí v druholigovém klubu v pozici generálního manažera.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Jak se díváte s odstupem času na kauzy z roku 2004?

Nerad se k tomu vracím. Bylo toho řečeno a napsáno hodně. To, co se stalo, byla moje velká chyba. Užil jsem si dost a moje rodina tím trpěla také. Tresty od soudu i disciplinárky jsem si odpykal. Už se k té kauze vracet nechci. Zaplatil jsem za ni dost.

Dá se před minulostí utéct?

Před minulostí rozhodně neutíkám. Stalo se to. Jak jsem řekl, odpykal jsem si trest, tím to skončilo. I když některá média to pořád připomínají, kdykoliv se objeví moje jméno. Jsou lidé, kteří ukradli miliardy, ví se to a nikdo je nevláčí a dokola to po letech neomílá. A jde o víc. Ano, jak jsem už kdysi řekl, jel jsem na červenou a dostal za to trest. Nic jsem ale nikomu neukradl, nikoho ani nezabil. Ublížil jsem fotbalu, to ano. A nejvíc sám sobě. Dívám se dopředu. Chci dělat co nejlépe práci, která mě baví.

Vaše výroky v odposleších se ale staly legendárními, lidé je dodnes používají. Opravdu vás tehdy nenapadlo, že můžete být odposloucháván?

Nepřemýšlel jsem o tom. Byla taková doba. Do telefonu jsem mluvil, jak jsem byl zvyklý. Hovořil jsem svým žargonem, který není zrovna vybroušený, a používal jsem svoje výrazy a nadsázku. Kolikrát jsem říkal nesmysly. A dopadlo to, jak to dopadlo.

Dopadlo to tak, že jste byl potrestán disciplinárkou a pak i soudem. Tehdejší předseda fotbalové disciplinárky Károlyi říkal, že v podstatě vy jediný jste se postavil ke svému případu jako chlap a nevykrucoval jste se. Obdobně mluvila i soudkyně Polanecká. Bral jste to tak, že bitva je prohraná a nemá smysl kličkovat?

Každý jsme nějaký a máme nějakou povahu. Nikdo nejsme ani svatý, ale ani ďábel. Opravdu mě tenkrát mrzelo, že jsem fotbal svojí blbostí poškodil a sám přišel o to, co jsem měl rád. Udělal jsem chybu, věděl jsem, že nemá smysl zapírat nebo se nějak vykrucovat. Celý život jsem byl spojený s fotbalem. Dlouho jsem ho hrál, začal jsem funkcionařit v krajském přeboru. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl dělat profesionální fotbal. S Viktorkou Žižkov jsme se probojovali do první ligy. Pracoval jsem i ve Spartě, kde jsem zažil Ligu mistrů. O to všechno jsem svojí hloupostí přišel.

Když Petr Čtvrtníček s Jiřím Lábusem přišli s divadelní hrou Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit..., jak jste to tenkrát bral? A viděl jste ji?

Upřímně, dodnes jsem ji neviděl. Samozřejmě jsem slyšel, jak se o ní lidé baví, ale neměl jsem potřebu ji vidět. Vzhledem k tomu, že to byl koktejl smíchaný ze spousty věcí, z nichž se mě některé ani netýkaly, neměl jsem chuť. A přiznám, že ani odvahu to vidět a slyšet.

Bývalý šéf rozhodčích Milan Brabec byl dalším z hlavních protagonistů zmíněných kauz. Vídáte se ještě?

Milan byl můj velmi dobrý kamarád už dávno předtím, než se stal místopředsedou svazu a šéfem komise rozhodčích. Spojoval nás fotbal od doby, kdy Milan hrál za Vyšehrad a pak dělal sekretáře v Dukle Tachov, za kterou jsem na vojně kopal. Znali jsme se opravdu hodně dlouho. Bylo by smutné, abychom nebyli kamarádi v době, kdy byl ve vysoké svazové funkci. Později jsme byli oba potrestaní disciplinárkou, on souzen nikdy nebyl. Ze svých postů jsme odešli. Dnes už nejsme v tak intenzívním kontaktu, ale tak jednou za dva měsíce si dáme kafe a povídáme si o fotbale obecně. Minulostí se nezabýváme. Já se vrátil na Žižkov, Milan pracuje jako makléř u jedné realitní kanceláře.

Když se blížil konec vašeho trestu, byl jste rozhodnutý, že se vrátíte do fotbalu?

Chtěl jsem se vrátit. I po té ráně jsem pořád věřil, že se mi to podaří alespoň na nějaké nižší úrovni. Jak jsem řekl, fotbal je můj život. Chodil jsem na něj pořád, na fotbal jsem nezanevřel, ten za můj problém nemohl. Nechodil jsem hlavním vchodem a už vůbec ne do VIP prostor. Ale viděl jsem téměř všechna domácí utkání Viktorky, navštěvoval jsem i jiné stadióny.

V lednu 2012 vám byl prominut zbytek desetiletého zákazu činnosti ve fotbale. Nabídka přišla hodně rychle, zvolil jste třetiligový Chomutov. Proč?

Byl jsem tam tři čtvrtě roku. Chtěl jsem pomoci chomutovskému manažerovi Jirkovi Zárubovi, který mi dal nabídku ke spolupráci. Byli na padáka, někde třetí od konce, ale skončili jsme nakonec pátí. Jenže mě tam někteří brali jako naplaveninu, Pražáka, který do toho nebude mluvit. Jezdil jsem do Chomutova z Prahy denně, za svoje. Nebylo to o penězích. Byl jsem rád, že zase můžu dělat fotbal. Když jsem pak nemohl realizovat věci, které jsme měli připravené, abychom hráli důstojnější roli, odešel jsem.

Pokud vím, zájem o vás měl také předseda FAČR a majitel Jablonce Miroslav Pelta, když se kvůli vysoké funkci v českém fotbale nemohl klubu tolik věnovat...

To je pravda. S Mirkem Peltou máme také léta dobrý vztah, i když jsme v klubech byli rivalové. On o mě měl zájem a mně by se to líbilo, ale... Dovedete si představit, co by se v médiích strhlo při spojení Pelta–Horník? Můj Ivánek, jeho Cinknuté jaro... Míra i já jsme to zvážili a řekli si, že by to nebylo dobré pro něho, ale ani pro klub.

Jako manažer jste spojován především s Viktorií Žižkov. Co pro vás znamenala nabídka jejího šéfa Luďka Vinše na návrat do klubu, kde jste, stejně jako před deseti lety, generálním manažerem?

Moc mě to potěšilo. Viktorka má historii. Už jsem říkal, že jsem na ni chodil a viděl možná pětadevadesát procent jejích domácích zápasů. Je to klub mého srdce. Hrál jsem tady fotbal od žáků, pár zápasů jsem odkopal i ve druhé lize dospělých. Jako manažer jsem s ní postoupil do první ligy, vyhrál domácí pohár a hráli jsme i ten evropský. Pořád tu bylo hodně lidí, které jsem znal z předchozího působení. Když nabídka přišla, dlouho jsem o ní nepřemýšlel. Pro mě to byla nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout.

Jste spokojený se třetím místem Viktorie po podzimní části druhé ligy?

V jejím úvodu jsme jednu chvíli i vedli, ale jsem realista. Nemáme zatím mužstvo s prvoligovými ambicemi. Jeho vybudování potřebuje čas. Třetí příčku beru, protože chceme hrát v horních patrech tabulky a bavit diváky fotbalem.

Fotbal v chapadlech korupce
Pod názvem Fotbal v chapadlech korupce vychází v těchto dnech knížka, jejímž autorem je redaktor Práva Karel Felt a vydává ji Nakladatelství Mladá Fronta. Mapuje korupci v českém fotbale od jeho začátků až po současnost.
Dozvíte se třeba, že před válkou se SK Nusle pokusily podplatit legendárního Bicana. Jak Vlašimští dali v době, kdy hráli o postup do ligy, obálku s penězi do nesprávné kapsy nebo že přilepšování hráčům z „černých fondů“ bylo rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví.
Na aféru z roku 2004 vzpomínají v exkluzívních rozhovorech její hlavní aktéři. Manažer Žižkova Horník, státní zástupce Pukovec, který řešil první aféru 1. FC Synot, ale také tehdejší šéf fotbalové disciplinárky Károlyi.
Pod pokličku nechal nahlédnout vyšetřovatel Buchta a státní zástupkyně Rybenská. Oběma bylo vyhrožováno smrtí, pokud nepotrestají Spartu. Dozvíte se, jak to bylo s Peltovým „Cinklým jarem“, nechybí útěk fotbalisty Váni před mafií z Malajsie nebo taška s 300 000 korun, kterou měla dát Olomouc střížkovským Bohemians.
elt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní